Přízrak

Mladí začínající herci a zkušení mazáci vedle sebe. Bohužel je trochu toporný scénář. Nejprve to vypadá, že si dělají legraci studenti, takže žádné mystérium a když už víme, že ne, tajemno je ukončeno vraždou, jejíž odhalení ale netrvá moc dlouho. Divákovi tak místo napětí zbude jen zvědavost, kdo že to vlastně a vraždil a proč. To druhé nám navíc prozradí až v závěru vypravěč příběhu. (07.05.2020)

Československý televizní film natočený podle povídky H. Proškové odehrávající se v létě 1946 na starobylém hradě, kam přijela skupina studentů filozofické fakulty na brigádu. Studenti si pro zpestření pobytu na hradě a také znervóznění správce hradu pana Leníčka (B. Navrátil) vymyslí fiktivní postavu, která se se sípavým dechem pohybuje po hradě. Záhy však začnou studenti své legrácky litovat, neboť Eriku (I. Vávrová), jednu ze studentek, začne skutečně sledovat a ohrožovat neznámá osoba. Díky této tajemné hrozbě je rázem atmosféra na hradě zcela odlišná než na začátku a mění se i chování jednotlivých studentů, obzvláště poté, co dojde k nevysvětlitelnému zmizení Eriky z hradebních prostor. V závěru dojde k pozoruhodnému, překvapivému, ale logickému rozuzlení, jež má co dělat s Eričinou smutnou minulostí a nepěknými zážitky během právě skončeného světového konfliktu. V rolích studentů se objevili mladí herci, jež ve většině v současnosti patří k uznávaným hereckým umělcům - J. Langmajer, M. Táborský, M. Suchánek, M. Bočanová či méně známý M. Mejzlík, jenž se však lstí nejvíce zasloužil o objasnění totožnosti záhadného hradního přízraku. Dále jsme mohli sledovat M. Vávru jako hrubiánského řidiče, nájemníky části hradních prostor V. Jandáka s manželkou J. Švandovou. Hodinový televizní film Přízrak režiséra D. Kleina mě zaujal především v dramatickém závěru, ale i v ostatních částech snímku lze cítit mysteriózní hororovou náladu. U hodnocení tohoto snímku, jenž naznačuje přesah a nečekané důsledky válečných událostí do životů osob po válce, si nejsem zcela jist, nejraději bych udělil tři a půl hvězdy, ale vzhledem k tomu, že je to nemožné, hodnotím nakonec pouze průměrně, neboť mám dojem, že do nadprůměru přece jen něco schází. (19.06.2020)

Parta mladých studentů z filozofické fakulty si vyjede na jakýsi zámek, kde uklízí velkou knihovnu a další části zámku. Vymyslí si, že pana správce vystraší, a tak si zahrají na přízrak. Jedna dívka však netuší, co všechno rozpoutá, když si vymyslí podobu onoho přízraku. Sem tam je film opravdu strašidelný, do konce nevíme, kdo nebo co je oním přízrakem, hudba je slušně temná, i když teda úplně blbá. Celkově to není nic úžasného, místy postavy jednají zcela zmateně a předjatě vůči situaci, kterou scénárista potřebuje. Pro mně podprůměr televizní tvorby. Hudba: Zdeněk Marat, žádný Miloslav Ducháč tu hudbu nedělal (04.09.2017)

Velmi zajímavý scénář by asi zasloužil lepší zpracování. Na to, jak hvězdně jsou role obsazeny (i když v době natáčení vlastně ještě většina mladičkých hvězdiček hvězdami nebyla), je ve výsledku film celkem roztříštěným a zmateným dílem. Asi nejvíc mi vadí Ivana Vávrová v hlavní roli, protože ta svým hereckým (ne)výkonem prostě roli nezvládá. No, ano, svlékne se a ukáže neforemný zadek na kameru, ale to je asi tak maximum jejího výkonu. Jinak je v gestech zoufale teatrální a nepřesvědčivá a všichni její méně zabíraní "spolužáci" hrají viditelně líp. (Mimochodem tato herečka mi pila krev i ve filmu Copak je to za vojáka a děkovala jsem Koubovi, když ji vysadil v lese.) Vyloženě nevhodná je i hudba. Napětí a hrůzu si představuju naprosto odlišně, než jsou tradiční samohrajkové brnkačky televizních inscenací 80. let. (11.05.2014)

Hana Prošková psávala nepochybně kvalitní detektivní příběhy, žel, jejich televizní adaptace jsou většinou skomírajícím stínem téhož. Klein v případě Přízraku navíc rezignoval na příslušné ukotvení v dobovém milieu (1947) i na kvalitní herecké obsazení (s výjimkou výtečného Bořivoje Navrátila), tím pádem není příliš o co stát. (26.09.2023)