Úsvit

Mohutně kritizovat (nejsem v tom úplně jinej) stav současné české kinematografie umíme, přesto se každoročně objeví několik titulů, které můžou třeba na evropském trhu hravě konkurovat. Retro drama Úsvit, které má hlavní triumf v Elišce Křenkové, mezi takové patří. Baťa tehdy po vzoru Zlína odkoupil od slovenské obce Veľká přes půl milionu metrů čtverečních pozemků s cílem postavit moderní průmyslové město. Nikdo z továrny ovšem moc netuší, jak naložit s mrtvolou novorozeněte pohozenou v hromadě písku. Tedy nejde o postup, ale hlavně o to, že se jedná o novorozence s mužským i ženským pohlavním orgánem. Pozor, máme rok 1937, válka je za rohem, navíc (těhotná) manželka ředitele továrny, který se vzhlédl v politikaření a lezení do zadku šéfům, začne do záhady šťourat. A to, co si myslí nebo na co nedostudovaná lékařka přišla, nemá problém vykřičet do světa. Výprava, kostýmy, kamera, výrazné barvy… všechno šlape. Naopak přes prsty by zasloužil zvukař, mnohým dialogům (v tuzemské kinematografii tradičně) prostě nejde rozumět. „Kriminální“ příběh postupně lehce ustupuje, zaměřujeme se na několik rovin intersexuality a ve velkém se tu kope ve prospěch sexuálních menšin. Na aktuálně četně diskutované téma vnímání jinakosti máme nespočet „odborníků“, svůj názor vynechám, ale je patrné, že skrze předsudky a facebookové konstrukty v našich hlavách jsme se moc daleko neposunuli. Navíc nevím, jak moc tvůrci operovali s faktem, že pár let po událostech pod Tatrami jsme to s onou větší otevřeností a lidským porozuměním dotáhli k tragédii zvané koncentrační tábory. Matěj Chlupáček nemalé ambice promítnul i do své prvotiny Bez doteku, ovšem to mu bylo pouhých 19 let. Teď o deset let starší přináší zajímavý kus, u kterého pořád nevím, zda mu nedat spíš čtyři hvězdy. A to zejména díky zmiňované amatérské detektivce Křenkové, která je správně sarkastická, která nehodlá být poslušnou ženuškou a která si snad dojde pro Českého lva za hlavní roli. (17.01.2024)

Vizuální stránce není co vytknout, lahodí oku od začátku do konce. Miro Šifra si ukousl obrovské sousto a chtěl pojmout hnedle několik témat, jenže ani jedno se mu nakonec nepodařilo zpracovat zajímavě. I když je politická nervozita cítit ve vzduchu, emancipace žen a dělníků začíná vystrkovat rohy, tak ještě do příběhu narouboval téma vousaté prvorodičky. Naštěstí je Chlupáček velmi schopný režisér, takže dokázal z mizerného scénáře vytěžit maximum. (18.05.2024)

Pokud jsem to ještě nenapsal, tak to řeknu teď: obdivuji Matěje Chlupáčka, protože to je borec  který ve věku kdy středoškoláci řeší jak vyjebat s maturitou, začal produkovat a natáčet filmy. Úsvit je pozoruhodný v podstatě minimalistickým námětem, ale zpracování je perfektní. No a atmosféra je, jako kdybychom měli sledovat předvečer nějaké velké revoluce. Eliška Křenková sice působí velmi protivně, ale v mnoha pozicích se skvěle nachází a hraje dobře. (20.01.2024)

Úsvit těží z neokoukaného námětu - na české, ale myslím i světové poměry - a veskrze umně v sobě snoubí několik tematických či žánrových rovin: od vztahového dramatu přes (pseudo)kriminální příběh až po jistou sociální sondu do 30. let minulého století, avšak s nadčasovým přesahem. Chlupáčkovu snímku by se určitě dalo vytknout pár věcí - viz dobově neautentický projev Heleny (hlavně na poli sarkasmu) či prostetický zjev Ladislava Hampla (určitě bychom v ČS hájích našli "oplácanějšího" kolegu) - ale z mé strany převažují spíše pozitivní dojmy. Hermafroditismus (podobně jako afázie v letošních Němých tajemstvích) není úplně běžný námět a určitě v sobě skýtá i další možnosti. V Úsvitu je toto téma ozvláštněno líbivým dobovým koloritem - zde bych rád pochválil především výpravu, ale i kostýmy - a několika vůdčími dichotomiemi (muž x žena, továrník x dělník, "boží stvoření" x "bezbožné monstrum"). Z hereckého obsazení bych vypíchnul zejména Elišku Křenkovou, ale i Richarda Langdona; rovněž mě zaujala menší role Jána Jackuliaka, který se postaral o jeden z nejsilnějších momentů filmu. Jsem zvědavý, s jakým projektem přijde Chlupáček příště. (12.10.2023)

Perfektní dobové drama, které využívá skvělé atmosféry továrního městečka po vzoru Baťovského Zlína pod slovutnými Tatrami a k tomu využívá hodně originální téma k zamyšlení. Matěj Chlupáček svým debutem stvořil malý český zázrak a spolu s Bodem obnovy, který má na svědomí taktéž debutant, se stal nejlepším českým filmem roku 2023. Plus Eliška Křenková je zde naprosto fantastická! Kéž by česká kinematografie byla i v nadcházejících letech tak úspěšná... (23.12.2023)