Úsvit

Tak jsem si opět připomněl dobu stachanovských agitek. Divákovi je nutno naservírovat, proč ženy musejí do továren chodit kalit ocel a plnit plán na 123 %... tedy pardon, bojovat proti zaostalým a neprogresivním buranům a nedoukům a bigotním zaprděncům, kteří nechtějí budovat nové a lepší zítřky a nechtějí jít kupředu levá, zpátky ni krok. A tak sledujeme naprosto černobílý snímek - co se charakterů postav týče -, kdy jsou burani za burany a mladá, progresivní žena neochvějná ve svých správných názorech jako komsomolka Zoja. (Ale ta aspoň makala vlastníma rukama.) A když se celou tou propagandistickou nudou. na které je zajímavý jen ten model města a záběry Zlína (chudáci malí, takovou propagaci si nezasloužili), prokoušeme ke konci, tak ani nezjistíme, jestli se holce také nenarodil malý hermafrodit... Anachronismy ve filmu jsem raději už po chvíli nepočítal. A btw, ani ne tak od věci, docela by mě zajímalo, jestli má Křenková ještě klitoris a k čemu jej využívá... (24.03.2024)

Mohutně kritizovat (nejsem v tom úplně jinej) stav současné české kinematografie umíme, přesto se každoročně objeví několik titulů, které můžou třeba na evropském trhu hravě konkurovat. Retro drama Úsvit, které má hlavní triumf v Elišce Křenkové, mezi takové patří. Baťa tehdy po vzoru Zlína odkoupil od slovenské obce Veľká přes půl milionu metrů čtverečních pozemků s cílem postavit moderní průmyslové město. Nikdo z továrny ovšem moc netuší, jak naložit s mrtvolou novorozeněte pohozenou v hromadě písku. Tedy nejde o postup, ale hlavně o to, že se jedná o novorozence s mužským i ženským pohlavním orgánem. Pozor, máme rok 1937, válka je za rohem, navíc (těhotná) manželka ředitele továrny, který se vzhlédl v politikaření a lezení do zadku šéfům, začne do záhady šťourat. A to, co si myslí nebo na co nedostudovaná lékařka přišla, nemá problém vykřičet do světa. Výprava, kostýmy, kamera, výrazné barvy… všechno šlape. Naopak přes prsty by zasloužil zvukař, mnohým dialogům (v tuzemské kinematografii tradičně) prostě nejde rozumět. „Kriminální“ příběh postupně lehce ustupuje, zaměřujeme se na několik rovin intersexuality a ve velkém se tu kope ve prospěch sexuálních menšin. Na aktuálně četně diskutované téma vnímání jinakosti máme nespočet „odborníků“, svůj názor vynechám, ale je patrné, že skrze předsudky a facebookové konstrukty v našich hlavách jsme se moc daleko neposunuli. Navíc nevím, jak moc tvůrci operovali s faktem, že pár let po událostech pod Tatrami jsme to s onou větší otevřeností a lidským porozuměním dotáhli k tragédii zvané koncentrační tábory. Matěj Chlupáček nemalé ambice promítnul i do své prvotiny Bez doteku, ovšem to mu bylo pouhých 19 let. Teď o deset let starší přináší zajímavý kus, u kterého pořád nevím, zda mu nedat spíš čtyři hvězdy. A to zejména díky zmiňované amatérské detektivce Křenkové, která je správně sarkastická, která nehodlá být poslušnou ženuškou a která si snad dojde pro Českého lva za hlavní roli. (17.01.2024)

Tento snímek mě nepřesvědčil, má-li být zasazen do roku 1937, nemůžu/nedokážu poslouchat současnou hovorovou češtinu/slovenštinu a vulgární slova, to jako vážně? Mladá dáma ve společnosti užívá výrazy nejhrubšího zrna? To snad nee... Ambice tvůrců jsou viditelné, ovšem obsahově je to přespříliš široce rozkročené a tudíž ve finále nedotažené... Nebyla jsem si jistá, mám-li sledovat likvidaci komunistů či manželskou krizi, strach v těhotenství, postavení žen ve společnosti nebo vyšetřování případu zemřelého novorozence a hledání matky/otce...  Nicméně natočené je to hezky, exteriéry i interiéry moc pěkné, herecký ansámbl mi byl sympatický a celé to kostrbaté vyprávění parádně podržel... Ode mne dnes večer za tři... (12.03.2024)

Akože príbeh z histórie odvyprávaný moderným progresívnym jazykom. Preto je päsťou na oko a nedôveryhodný. Jasne tu je ukázané, že tí zlí si myslia, že sú len dve pohlavia. Kto povie, že existuje len muž alebo žena, ten je hnusný, odporný, nenávistný. To sa dalo čakať, dnes takáto tvorba žne ovocie. No postavy by nemuseli rozprávať moderným jazykom, používať vulgarizmy, ktoré v tom čase tak zaužívané neboli a už vôbec nie medzi vzdelanými mužmi a ženami. A rovnako tak si mohli tvorcovia aspoň pogúgliť, lebo v roku 1937 používajú slovo "intersexualita", lenže tento pojem prvýkrát predstavil až v roku 1949 psychiater David Oliver Cauldwell. Rovnako tak hovoria, že hermafrodizmus je bežná a častá vec, čo dodnes nie je pravda - pravdepodobná prevalencia okolo 0,04%. Samozrejmosťou je chválenie Hitlera Slovákmi, aby sa poukázalo aj na škodlivý nacionalizmus. No a tá krimi linka tu žiadna nie je. Všetko je smerované na poukázanie toho, ako máme tolerovať diverzitu. A za to udelím čarovnú jednu hviezdičku. Lebo áno, súhlasím, treba tolerovať, neškodiť a nejaviť posmech či zášť voči anomáliám. Ale zároveň z nich nerobiť bežnú normu, ktorú treba vystavovať na obdiv. Film okrem kulís, kostýmov a nejakých starých záberov vôbec nevzbudzuje dojem, že je spred 80-90 rokov. (21.12.2023)

Chlupáčkovu stylu asi nikdy na chuť nepřijdu (pokud tedy vůbec lze mluvit o nějakém stylu u někoho, kdo natočil jen 2 filmy) a v jednotlivostech mě to jen otravovalo (úvodní záběr otočený vzhůru nohama, odpočítávní dní do příjezdu šéfa/porodu, animované sekvence vysvětlující hermafroditismus, moderní dialogy, debilní EN titul filmu We Have Never Been Modern, Königovo & Langdonovo herecké neumětelství...) a jako celek příšerně nudilo. Eliška Křenková je zde ovšem dokonalá a její postava je velká sympaťačka, ale celá ta dobová šmíra je prostě strašně nevěrohodná (obzvlášť pro člověka, který zná většinu těch lokací; btw. nepochopil jsem, co tam dělala ta Bílkova vila), a když si vezmu, jaká na to byla tlačenka ve Varech, tak se jen musím ušklíbnout, že stačilo si počkat pár měsíců, než se to objevilo na VOD, aby člověk stejně zjistil, že zas o tolik v těch Varech nepřišel. (24.12.2023)