Hokejový zázrak

Sladký film, který je řemeslně naprosto v pořádku, ale přesně takovým tím způsobem, kdy se na sebe kupí jedna povinná scéna za druhou a režisér se snaží diváka namotivovat, aby si očekávané vyvrcholení užil jako pravý Američan. Vynikající Kurt Russell a pěkné neuspěchané tempo, ale těch klišé je více než lágrů v KLDR, hokejové mače nejsou zrovna z těch nejpřehledněji sestříhaných a nejsilnější scéna se nenachází ani zdaleka tam, kde by měla. Příjemné pokoukání rozhodně, ale v rámci hollywoodské sportovní rubriky to z průměru zkrátka nevystupuje... 65% (18.01.2018)

Každý hokejový fanoušek by měl tenhle snímek mít rád, a taky proč ne, založeno na skutečné události, kdy se stál zázrak který nikdo nečekal a ještě k tomu na Olympijských Hrách. Kurt roli trenéra zahrál tak dokonale že je, jen škoda že samotný trenér který byl součásti skutečného prožitku se toho už nedožil, i když film byl o něm. Nebezpečné tréninky, vypjaté emoce, obavy a strach a šílené překvapení nesmí chybět v dokonalém filmu. Samozřejmě herci užasní, soundtrack dokonalý. Z Ruských mašin jde strach pořád. (02.09.2018)

Tak tohle se povedlo.Opravdu věrohodný film o historii jedné olympiády v době studené války,kde nastoupil americký tým tehdy ještě bez hráčů NHL proti hlavnímu favoritovi olympiády a to Sovětskému týmu,který byl téměř nepřekonatelný,ale přesto se našel přemožitel právě v týmu mladíku z univerzit i když před olympiádou ten samý tým prohrál 10:3.Tým USA porazil i silný tým Československa a už to bylo překvapení ,ale právě výhra na sověty jim dala teprve punc historického sportovního významu.Film vůbec nepůsobí ,že je z roku 2004,ale opravdu na vás dýchne atmosféra roku 1980.Jinak co se týká hereckých výkonu tak ty co hrají hokejisty měli asi pořádnou průpravu,protože by se možná v nějakém klubu neztratili :-) a Kurt Russell předvádí,že to opravdu není herec jen akční nebo komediální.Takže za mě 85% a pět hvězd. (21.11.2014)

Klasický sportovní film o tom jak outsideři porazili proudy vesmírné energie a slavně zvítězili - tentokrát ale kromě práce se skutečnými událostmi pracuje i s kontextem doby. Úvodní titulky stručně rekapitulují klíčové události historie USA v sedmdesátých letech, a snaží se vzbudit dojem osudového významu pro "národní smýšlení". Bohužel to ústí v určité "disneyovsky nevinné" "drobné faktografické posuny", které - aniž bych chtěl nějak snižovat onu skoroneuvěřitelnost porážky tehdy na 95% dokonalosti jedoucí sovětské sborné - ve svém důsledku vytvářejí kolem trenéra Brookse a jeho týmu až poněkud nepatřičnou gloriolu (abychom nechodili daleko, podívejte se do sekce Zajímavosti). Nicméně režisér O'Connor zvládl svou "významnou státní zakázku" více než dobře, protože ačkoliv mu ze střižny dodali víc než dvě hodiny výsledného produktu, nepřijde vám (pokud jste tedy na stejné vlně jako já), že by se cokoliv natahovalo nebo že by to snad bylo nudné. Svoji zásluhu na tom samozřejmě mají herci v hlavních rolích i realističtí univerzitní hokejisté. Jelikož jsem znal reputaci Hokejového Zázraku, čekal jsem kromě přesvědčivých vhledů "do zázemí" i bombastické sekvence ze zápasů. V tomhle ohledu mě celkem nemile překvapilo, že se nekonají žádné vychytávky známé např. z Gólu, a celé je to natočené tak nějak staromódně. Jenže ono je to na druhou stranu pak přehledné, a díky zručné filmařské práci v postprodukci si stejně nemůžete pomoct a poslední čtvrthodinu, věnovanou onomu legendárnímu zápasu, prožíváte skoro jako kdybyste se dívali na přímý přenos. Pokud tedy mám Hokejový Zázrak nějak hodnotit, tak jako film je to rozhodně výborná záležitost, ve které má díky dobovému kontextu svoje místo i ten do očí bijící patriotismus. A maje na paměti tu jeho sportovní část, jsem ochoten tvůrcům odpustit tu systematickou idealizaci...skoro. Sportovních "biopiců" jsem viděl řadu a řadu jich zřejmě ještě zhlédnu, a Miracle je jeden z těch lepších. 80% (26.08.2012)

Za jediný zázrak lze považovat, že jsem tu prostoduchou agitku s černobílým viděním světa dokoukala až do samého konce. Natočte tak deset minut záběrů na hokej, dodejte dvě hodiny sentimentálních žvástů, to celé podmalujte neskutečně sentimentální hudbou a skočte si pro Oscara. Musíte ho získat, protože blběji už film o Brooksovi natočit nejde. Tvůrci sice tvrdí, že film nikdy neviděl, ale já si nejsem jista, jestli se raději nevyboural, když viděl tuhle příšernost. (08.07.2012)