Hejkalka

To hejkání Schneiderové už bylo ke konci čím dál směšnější. Schmitzer Krakonoše pojal, jako by byl na houbičkách, a zvlášť jeho táhlá poslední slova zněla taky jako hejkání. Vůbec netuším, kam zmizela služebná v podání Chrzové, na tu jedinou se tam dalo dívat, neb Scheiderová vše hraje (teda hraje, to je v jejím případě možná moc nadnesené) na jedno brdo a tváří se pokaždé stejně. Ale líbil se mi interiér mlýna, pantáta v podání Antonína Molčíka a pokus o dekoraci lesa podobně reálně jako v Krkonošských pohádkách. Jo, toho nářečí taky nemuselo být tak moc, už to posléze tahalo za uši svou nepřirozeností. A taky ten pes hrál docela slušně a jediný nemluvil nářečím! Vlastně - nemluvil vůbec. Ale jestli v nářečí štěkal, to vám nepovím, takový odborník na psí řeč nejsu. (28.01.2020)

Chcete se (nechápu proč) seznámit s osobou milou, jak zarostlý nehet? Jděte do mlýna, mlynářovic dcera je přesně taková. Po jejím zakletí, které její iritující existenci obohatí ještě o iritující zvukový projev, se objeví chlapec, šeredný sice, ale čistého srdce, posléze i čisté tváře a vše tak dospěje ke šťastnému konci. Hvězdami filmu jsou Krakonoš a pes Louda. (06.12.2017)

Miroslav Sobota dělá celkem snesitelné pořady. Hejkalka se moc nevymyká jeho tvorbě. Není to nic světoborného, ale dá se na to koukat. Je to pohádka o tom, kterak platí: "...cti otce svého i matku svou...", ale též neodbývej pocestné, což se dnes dá už těžko realizovat. U dnešních dětí bychom takové chování spíše trestali. Nicméně Bětka je zároveň docela líná. Mě se ale líbily hlavně docela pěkně provedené kulisy a dobový a krajový jazyk. Na druhé straně vrcholným výkonem Jitky Schneiderové bylo úpění a hekání. Doslova prohekala pohádku. Jiří Schmitzer se mi navíc na Krakonoše moc nehodil. (14.07.2021)

Vcelku milá pohádka, která by diváka po víkendovém obědu docela potěšila (jednoduchost,kulisy,herci,jejich výkony), ale.... ten jazyk, nebo spíš nářečí, to je otřesný! Nevím, jestli zrovna v oblasti Krkonoš se mluvilo takhle (příjde mi to jakési divné), ale každopádně se to skoro nedalo poslouchat! Dvakrát škoda. (19.05.2018)

Tak neskutečně pozitivní a hlavně dobře udělaná pohádka se jen tak nevidí. Ačkoli na této pohádce o Krakonošovi, pyšné a sebestředné Bětce a neskutečně hodném, pracovitém a učenlivém Vítkovi není snad nic jiného než na spoustě podobných kulisových pohádek, jedno přece jen tady hraje prim - vše do sebe neskutečně zapadá, pohádka sviští jak má, zaujme jak mladé, tak i staré a má neuvěřitelně kladný a vzdělávací náboj. Tohle je jedna, ne-li jedna, z mála kulisových pohádek devadesátých let, která se opravdu povedla. PS: skvělé nářečí, které spoustě dětem ukáže, že se v Čechách nemluví jen čecháčsky (05.02.2016)