Úsměv

Stejný úsměv máme, když madam Pekarová-Adamová mluví o cenách energií a o svetrech.  Nutno říci, že film mě dvakrát vylekal, což v době, kdy si člověk přečte zprýávy ze světa i domova a následné z toho šoku potřebuje 8 hodinové relaxační cvičení rozhodně není marná bilance. Mě se film líbil, zápletka byla zajímavá, příjemně mě taky nebylo v této době sice standartní pocit, ale u filmového napínáku je to velký plus. Chování hlavní hrdinky nějak neřeším, už jsem zažil teda mnohem blbější, nevím jak bych se choval, kdyby se na mě někdo pořád pitomě usmíval, ale dost možná podobně. Jediný co to posralo, byl závěr, mě přišlo že sami tvůrci nevěděli jak z toho ven, ale jak řekl klasik "je třeba zapojit mozek" a kdyby na to šli přes linii vlastního vědomí od začátku do konce, bylo by to lepší než skluz do béčkově směšnýho závěru. (27.09.2022)

Že půjde o psychologický horor mi bylo jasné v okamžiku, kdy se ukázalo, že v něm vystupuje více než jeden psycholog. Že půjde o horor zajímavý, k tomu jsem dospěl v průběhu děje. Tahle záležitost měla svou kvalitní atmosféru i napětí, lekačky sice byly přítomny, ale nevypadaly tak zoufale blbě, jak to, bohužel, bývá obvyklé, a přestože to byla chvílemi pěkně krvavá podívaná, nefungovala tady jako hlavní nástroj strachu. Ale nebudu jen chválit, protože film měl i své zápory. Ten první je spíš mým osobním problémem, protože mi vůbec nesedla představitelka hlavní role; horší bylo ale to, že ač se příběh tvářil originálně, už jsem na podobné téma několikrát narazil. Stalo se tak například ve snímku Fallen (1998), tvůrci vlastně jen nahradili pískání tím milým úsměvem. Taky nedokážu pochopit, proč si filmaři nevezmou na scény, v nichž se používají nože, nějaké poradce. Tohle bodání do hrudní kosti a do žeber jako do změklého másla je už opravdu zoufalé. Ale přes veškeré výhrady jsem musel uznat, že jsem se po celou dobu vcelku dobře bavil, a to se mi, bohužel, u filmů s hororovou tématikou příliš často nestává. P.S. Moc hezká snaha o Schrödingerovu kočku:-) / Poučení: Jsi-li lekavý typ, používej raději plastové nádobí. Pokud jsi i ekolog, jdi do dřeva. (10.01.2023)

Scenáristicky chudší varianta na It Follows, ale pouze co se novátorství týče. Psychologicky je totiž pečlivě, takřka až procedurálně budovaná, bez jediného slabšího místa. Výborně technicky zfilmovaná, v napětí a lekačkách velmi intenzivní, s brilantním sound designem. A skvělou newcommerkou Sosie Bacon v hlavní roli. Režisér Parker Finn ještě překvapí. (09.10.2022)

Od tohoto filmu jsem si od počátku sliboval opravdu hodně, ale k mému údivu jsem dostal snad ještě o něco víc. Především oceňuji, že už je to nějaký ten čas, kdy jsem byl u hororu podobně napjatý. To připravil režisér (Parker Finn), opravdu velmi poctivě. Je to tak intenzivní, až jsem se místy opravdu bál a jednotlivé creepy úsměvy mým tělem projížděly ve formě štiplavého mrazu. Strašidelně napínavá atmosféra byla bezchybná a činila i ty klidnější pasáže tak trochu nervy drásajícími. Divák, stejně jako hlavní představitelka si tak nemohl být nikdy jist, kdy ,,zlo" opět udeří. Sám se netajím, že mám hrůzyplné duchařiny podobného ražení v mnohem větší oblibě. Dílo však navíc velmi připomíná můj oblíbený námět; It Follows, ze kterého si bezpochyby odnese jen to nejlepší a kvalitou ho nakonec snad i předčí. 85% PS: Má jediná výtka směřuje na adresu připravených scénářů pro oba boyfriendy. Neboť policajt, I když k tomu nemá žádný důvod, je příliš horlivý a naopak černoch, byť je snoubencem hlavní hrdinky je natolik pasivní, že už se do druhé poloviny filmu ani neostane. Tak jako tak je jejich počínání spíše nepochopitelné. (07.11.2022)

Ještě před puštěním tohoto filmu, jsem shlédl krátkometrážní kousek Laura Hasn’t Slept (2020) od stejného režiséra. V něm se hlavní hrdinkou stala právě ona studentka Laura, která poté v ordinaci následně spáchala sebevraždu a odstartovala děj tohoto filmu. A musím říct, že má předtucha byla správná. Nějak mě neokouzlil ani snímek a posléze ani celovečerní film. Parker Finn je viditelně fandou asijských hororů a ledasco si vypůjčil i do svých výtvorů. Což však ještě neznamená, že i stejnou kvalitu. Ačkoliv měl film v názvu úsměv a ten se skutečně vykouzlil na tvářích několika postav, já u jeho sledování rozhodně vícekrát zíval nudou.    Nechci jen hanit, protože se zde objevilo hned několik pasáží (scén) při kterých se podařilo navodit zajímavou psycho atmosféru, ale většina rádoby lekacích scén byla sakra předvídatelných, některé části byly neskutečně nezáživně natahovány a u jiných jsem si říkal (tak tohle jsem už několikrát viděl jinde). Navíc jsem měl problém i s hlavní hrdinkou. Hlavně tedy s výběrem samotné představitelky. Sosie Bacon moc krásy ani talentu po svých rodičích nepobrala a navíc mě ani fyzicky nepřitahovala (nemám moc v oblibě děvčata, co mají pomalu stejně velké prsa jako já).    Přitom zápletka jako taková byla rozhodně zajímavá, stejně jako pátrání po předchozích sebevrazích. Určitě by tomu neuškodila kratší délka, propracovanější scénář a úsměv na tváři by mi vyčarovalo i lépe provedené gore. Takhle z toho byl jen kyselý škleb nad promarněným potenciálem, který se tu nabízel. Pár světlých okamžiků by se tu našlo, ale víc jak obyčejný průměr tomu nedám. To ať se na mě nikdo nezlobí. Pokud tento film řada lidí označuje za jeden z nejlepších filmů roku, tak to jsem rád, že jsem jich dosud moc neviděl. Na většinu „novinek“ se vždy raději dívám až s velkým odstupem. A viditelně tomu nepomohla ani ta velká mediální masáž, před samotnou premiérou. 50% (18.11.2023)