Úsměv

Je to jako by někdo sebral náhodného člověka z ulice a oznámil mu, že mu právě unesl rodinu a pustí ji jen tehdy, když ten člověk do týdne natočí další film Ariho Astera - jinak si ty nemotivované rotace kamery uprostřed rutinně splácaného hororu neumím představit. Jediný zdroj energie tu je místy legračně pitomé chování protagonistky, to ale výsledek nezachrání od naprosté nudy. (27.09.2022)

Tak tady si opravdu nemá cenu nic nalhávat jelikož tenhle snímek si s originálností opravdu nepotykal. Jde o recyklačku která sem tam vytasí nějakej úsměv ale mě popravdě moc neoslovila. Nepřišlo mi to ani atmosferický ani napínavý. Navíc měl film podle mě zbytečně dlouhou stopáž. Ke konci už to pro mě byla zbytečně natahovaná nuda. Kouknout se na to dalo ale, že bych se k tomu někdy v budoucnu vrátil určitě nehrozí. Lepší dvojka (13.11.2022)

Scenáristicky chudší varianta na It Follows, ale pouze co se novátorství týče. Psychologicky je totiž pečlivě, takřka až procedurálně budovaná, bez jediného slabšího místa. Výborně technicky zfilmovaná, v napětí a lekačkách velmi intenzivní, s brilantním sound designem. A skvělou newcommerkou Sosie Bacon v hlavní roli. Režisér Parker Finn ještě překvapí. (09.10.2022)

Název perfektně vystihuje nákupní zdroj „autora“ i úroveň vykradení – prostě Čtvrtkruh. Čtvrkruh, kde nakonec místo Samary vybafne spíš komický než děsivý hormonálně přerostlý mastňák s Beckwith -Wiedemannovým syndromem, který bezezbytku naplní rčení „Brát si někoho do huby“. Čtvrtkruh, který zjevně moc chtěl být kompletním cyklickým útvarem, ovšem Xerox měl v horních třech čtvrtinách poškrábaný tiskový válec a ten mantákovitý začínající lupič holt není Verbinský ani Nakata, aby to režijně, dramaturgicky i atmosféricky dokreslil do plných kontur, tudíž je výsledkem taková nedomrlá, schématická a sterilní plagiátorská instapičovina. Čtvrtkruh i se vcelku nešťastným obsazením, protože tomu ukrutně nesympatickému a veskrze ochrnutému protekčnímu přestřiku Kevči Slaniny jsem už po prvních deseti minutách vroucně přál, aby ji nějaká ta bubuentita uchechtala xmrti co nejdřív a začala raději lechtat někoho jiného. (04.11.2022)

Cvokařka Rose (mimochodem hrozně přehrávaná) mě několikrát přiměla k hurónskému řehotu, to když třeba rozcuchaná a s šíleným výrazem každému na potkání líčila, že není blázen, ale že je prokletá a pronásledovaná nějakou entitou. Nebo mi vyloudila na tváři otazník, když loudila na své cvokařce nějaké prášky, jako kdyby si je přitom nemohla sehnat sama. Pokud však ve vašem mozku dobrovolně vypnete centrum analytiky a logiky, nebo pokud ho aspoň zkrouhnete na dejme tomu čtvrtinový výkon, čeká vás nevšední, temná a myslím že na rejžovu celovečerní prvotinu hodně zdařilá horrorová podívaná. Několik slušných lekaček, několik příjemných zamrazení, několik výrazných zapamatováníhodných scén, jako třeba sebevražda střepem, synovcova narozeninová oslava, Rose doma se cvokařkou, bodání pacienta v nemocnici... je toho víc. Po čase zase konečně horror, který nemlátí už stokrát vymlácenou slámu... No, možná mi to místy připomínalo It Follows, ale co už. (18.11.2022)