Jen pro tvé oči

Roger Moore je takový seriózní stárnoucí elegán, který už to moc nehrotí a všechno to zabíjení, smrtící pasti i krásky, zvládá s nadhledem a levou zadní. FYEO rozhodně nepatří k nejlepším a nejsvižnějším bondovkám, ale na rozdíl od craigovek je to aspoň bondovka vším co tento specifický subžánr přijal za své. Nechybí suché ironické hlášky, vymazleně přestřelené akce (tady kraluje ta lyžařská), ani neobvyklé atraktivní lokace (řecký klášter), ještě atraktivnější bondgirl (Carole Bouquet) a samozřejmě ležérně bezstarostná bondovská neprůstřelnost. Po letech potěšila, ale na Top Ten to stále není. (20.03.2016)

Jedna z nejlepších bondovek už od prvních sekund když Bond nastoupí do vrtulníku řízeného padouchem který je následně odpraven pomocí elektrošokových sluchátek (nebo čeho) ještě větším padouchem. Ten pak ovládá vrtulník pomocí dálkového ovládání a sedí přitom na střeše na vozejčku!!! Když Bond zničí dálkové ovládání nabodne chudáka vozejčkáře na vrtulník a shodí ho do továrního komína!!!!! Tomu já řikám hardcore. O pár desítek minut později se objeví německej reprezentant v biatlonu Kruger a hází po Bondovi motorkou. Pak přijdou na řadu vyšokovaný hokejisti a furt něco fakt úlet. K tomu zase jednou fakt pěkná Bondgirl a nebejt občasné rozvláčnosti je to rovných 5* takhle je to jen o kousíček za 4*. (07.08.2005)

Takový Bond, neBond. Takový aseptický. Žádný sex, a v podstatě ani žádná bitka, všimli jste si? (Už chápu, proč je v Nikdy neříkej nikdy ta hláška: "Snad si zas užijeme sexu a násilí." Žádná vodka s ledem, žádné martini, žádné protřepat, nemíchat, žádné vychytávky. Dokonce snad i kasinu odolá. Slušná ústřední písnička, zapamatovatelná, ale jinak asi jen dvě zapamatovatelné scény (Blofeld hned na začátku, a potom hokej). Jinak opět na lyžích a zase blbě, a to, jak se někteří netrefí před sebe, už je zde až absurdní. Někdy jsou zde vědecké znalosti (směs kyslíku a hélia), a jindy nesmysly (utopenci nejsou nafouknutí). Co ale film zcela potápí, jsou tři až čtyři záporáci. Mankote, proč? Aby se dali postupně likvidovat, jeden za půl hodiny? Takový nezávadný Bond pro náctileté. Možná si odtud brali mustr pro svou nudu tvůrci CraigBonda. (18.07.2016)

Bond č. 12 – Je pro mě lehce nepochopitelné, že se Roger Moore objevil v ikonické roli sedmkrát, zatímco mnohem přesnější Connery „jen“ šestkrát. Zápletka je fádní, tempo dost nevyvážené, Moore se místy tváří, že ho to celé moc nebaví. Potěší akční sekvence na sněhu i závěr na skále, jinak tu ale máme díl bez výraznějších příměsí. Ženské hrdinky navíc tentokrát poměrně nepřitažlivé. Alespoň jsem měl možnost zpětně poznat letní zámeček Achillion na Korfu, stejně jako dlouhé pláže se zlatavým pískem v jihozápadním cípu řeckého ostrova. (07.09.2015)

Naozaj otrasná titulná pieseň neomylne hlása, že sa ocitáme v 80.tych rokoch. Je to asi jeden z mála krokov vedľa, ktorý dvanásta bondovka prináša, teda keď opomenieme fakt, že Roger Moore zreteľne zostarol. Akčných scén si tu ale užije celkom dosť, aj keď samozrejme hlavne ako pozorovateľ fandiaci svojmu dablérovi, pretože Moore hral asi len keď sedel. Hlavné ale je, že John Glen sa vykašľal na všetky snahy o inovácie a sci-fi úlety, stavil na osvedčené fígle a urobil veľmi dobre. Film nijako nevybočuje z radu priemerných bondoviek 80.tych rokov, príbeh prakticky tradičný, Bondgirl síce vskutku pekná, ale nevýrazná a prečo jedného herca dabovali po česky dvaja, to nepochopím. (05.02.2015)