Tokijský tulák

Jacques Tati (Playtime), Alain Resnais (Loni v Marienbadu) a Jean - Luc Godard (Bláznivý Petříček)... setřepaní na jednom čtverečným metru. Vskutku, Tokyo Drifter je těžce moderní dílo, nezávislé na veličině času, poněvadž v kinematografii nesouvisí opozice moderní / klasický s ekvivalentem nový / starý, nýbrž s nekonvekční / konvenční. Mluvíme-li o filmech, pohybujeme se spíše po kruhu než po evoluční křivce vinoucí se od raně primitivního filmu směrem k dokonale vysoustruženému tvaru. Těžká moderna navždy moderní je. Snad jen Suzukiho důsledné potlačení sdělných a orientujících vodítek příběhem může vézt u méně odolných cinefilů ke stejnému ochabnutí divácké pozornosti a zájmu sledovat dění na plátně jako u schematických podívaných, neboť extrémní vychýlení - ať už ke konvencím, nebo k nekonvencím - sebelepšímu filmu vždy přitíží. (21.06.2009)

Vysoko inovatívne, modernistické, expresívne. Tokyo Drifter je typickým novovlnistickým filmom svojej doby, spravidla s väčšinou jeho atribútov. V deji som sa pochopiteľne strácal, takisto kauzality a dôraz na celkovú schému mi nemálo unikal, za dôležitú vec som považoval predovšetkým silu okamihu a technické kvality. Brandead to Kill mi ale prišiel atmosferickejší, viac ma vtiahol do svojho sveta a videl som ho deň pred Suzukiho smrťou, tak ma táto tragická udalosť určitým spôsobom zasiahla o niečo viacej. (02.03.2017)

Od snímku, který je nejoblíbenějším filmem a největším inspiračním zdrojem Nicolase Windinga Refna, jsem přeci jenom čekal více, než vyšeptalou gangsterku o soupeření tokijských gangů a stavovské cti :o) Prvních cca 40 minut (což je zhruba polovina stopáže) se tady toho opravdu moc nestane, mimo to, že se zde dva gangy přetahují o vliv, všechno podstatné jsme už viděli v mnoha jiných filmech. Dost často pro mě nepochopitelně se ustřihne náhle scéna uprostřed dění a přijde další, jakoby v tom měl střihač zmatek, každopádně zmatek v tom má divák. Co teda musím částečně pochválit, je vizuální stránka. Dokud se děj točí v Tokyu, volí režisér zajímavé strohé kompozice s pře-krá-sný-mi barvami, radost pohledět, ani kulisy nejsou k zahození (ten konec!), ale pasáž ze zasněžených hor není moc zajímavá a suma sumárum, ten film vyjma kamery mnoho zajímavého nepřinese. __ PS: Bluntman tady blábolí cosi o úprku před vlakem coby falickým symbolem. Prosím, tahle scéna trvá asi 4 vteřiny a vlak v ní skoro vůbec není vidět. Ti filmoví teoretici jsou opravdu občas blázni :o) (02.10.2018)

Tokyo Drifter je film-rozkoš, kterou nelze popsat, musí se zažít - přesto se o to aspoň trochu pokusím. Dezorz přirovnal Suzukiho k japonskému Jeanu-Lucu Godardovi a nic přesnějšího se ani napsat nedá, Suzuki velice důmyslně boří jednotlivé žánrové formulky a umně si pohrává s diváckým očekáváním, což, uznávám, nemusí sednout každému, ale člověk, který má nakoukáno a popř. i načteno, bude v jednom (sedmém) nebi. Na ČSFD sice stojí v žánru "akční", ale za to by se ihned mohlo přidat "thriller" (najdeme zde parafrázi Hitchcocka, kdy hlavní hrdina utíká před vlakem, falickým to symbolem), "muzikál" (paradoxně ani jedna z písní hlavního hrdiny není dokončena, vždy do toho vstoupí akční žánr a krvavý balet, o kterém se nesnilo jak Peckinpahovi, tak Wooovi, aneb Fred Astaire s kulometem) a "romantický" (celá ta žánrová uvědomělá hra zde slouží k postupnému odkrývání samotného gró filmu, hrdinovy emociální problémy a touha milovat ve zběsilém světě - s tím se potácí všichni Suzukiho hrdinové). Co čekat od filmu, jenž v úvodních minutách vykazuje vynikající práci s hloubkou ostrosti a mizanscénou, převede nám westernové antré hrdiny s nenuceným přechodem do neo-noiru a připraví nás na to, že nebudeme po čas sledování filmu na nic připraveni. Tokyo Drifter je mj. jasným inspiračním zdrojem pro Tarantina a jeho Kill Bill (intertextové odkazy jsou převážně povrchního rázu) a Park Chan-wooka (povrchní odkaz se taky najde, podobnost pistole z Drifter a Lady, ale Park je idee Suzukiho blíž než pubertální hračička Tarantino). TOP 5. :-) (09.01.2007)

Po velmi slušném Youth of the Beast, prvním filmu, který jsem od Suzukiho viděl, je toto tak trochu zklamání. Ještě, že unylý děj zachraňuje nadrpůměrná akce, skvělá kamera a chytlá ústřední melodie. Holt příliš mnoho kohoutů na jednom smeťáku... ale inspirace pro mnoho korejských detektivek/gangsterek je to neoddiskutovatelná (viděl jsem tam i božský Ji-un Kimův A Bittersweet Life). 50 % (04.06.2012)