Na vlastní kůži

Formální i psychologická šeď a obrovská nuda, která se schovává za jakože kontroverzní a ve filmech nepříliš řešené téma. Sebepoškozování je samozřejmě fetiš hodný důkladné filmové sondy, ale té se Marina de Van ani v náznacích nepřibližuje a tabu se pokouší lámat jen ve dvou trochu explicitnějších scénách (které se ale, milí fanoušci extrémní kinematografie, nedají v nejmenším srovnat s každým druhým zástupcem New French Extremity). Chápu myšlenku o nemožnosti tenhle psychický blok nějak podchytit a postavit se mu, ale hlava mi nebere, proč jsem kvůli tomu musel civět na 90 minut ryzí filmařské křeče, která psychicky negraduje a v součtu nikam nesměřuje. (15.11.2021)

Artově pojatý body horror o mladé ženě, která se zraní a začne být na svém zranění závislá natolik, že se začne zraňovat sama. Neboť dochází k uvědomění, že teprve sebeubližováním si své tělo plně uvědomuje. Pomalé tempo zvýrazňujě obzvláště kontrast ze ztrátou individuality, kdy se hlavní hrdinka v pracovním procesu mění v pouhý pracující stroj, bez špetky lidství a získáváním hlubšího a pronikavějšího (až erotizujícího) vztahu k vlastnímu tělu. Parádní záležitost, které neškodí ani zdánlivá nedořečenost v závěru. Marina de Van, scénáristka i režisérka filmu a představitelka hlavní role v jedné osobě si mě získala svým charismatem a smyslem pro drama. (17.05.2017)

Postrádal jsem jakoukoliv uměleckou nebo sociální výpověď. Režisérka mi chce namluvit, že stačí jedna hloupá nehoda, na základě které se vyvine sebezničující obsese? Jako experimentální snímek by obstál možná v 60.letech, jenže tenhle typ hledání má už kinematografie za sebou. Zejména mladé dívky a ženy se sebepoškozují, řežou se, vykusují si maso, ale je za tím vždy něco mnohem závažnějšího. Hlavní hrdinka filmu k tomu neměla sebemenší vážný důvod. Mám rád drama i horor, tohle však není ani jedno. Nudné nic, které ještě nudněji končí. Zatraceně, kdyby si alespoň vydloubla oko, tak bych i hvězdu dal. A konec? Čekal jsem, že se za doprovodu mohutného gejzíru sama podřízne...nestalo se....takže odpad a nazdar. (23.03.2013)

Esther sa na jednom z večierkov veľmi škaredo poraní na nohe. Svoje zranenie si uvedomí až po niekoľkých hodinách, keď si všimne že krváca. Náhodné zranenie v nej vyvolá pocity, ktoré navždy zmenia jej potreby uspokojenia. Celkom solídne gore v kombinácii s témou, ktorá je pre väčšinu obyvateľstva TABU, to fanúšika hororu musí zaujať. Podaktoré scény síce boli pritiahnuté za vlasy, nič to však nemení na fakte, že Francúzi sú vo svojom smere ( keď len témou ) za každú cenu šokovať či zaujať, proste "fajnšmekri". Pri snímku som nehíkal, zrak som neodvracal, nenudilo, no ani nijak mimoriadne nezaujalo - 55% (20.08.2014)

In My Skin je znepokojivý,psychologický horror! Vypráví příběh o ženě, která se zranila na párty,nevědomě si poranila nohu na velmi vysokém Levelu. Nechala si to zalepit náplastí, ale později si to celé zeškrábala v jizvy. Co začíná jako morbidní kuriozita brzy přejde k posedlému znetvořování! Film se soustředí na sebepoškozování velmi ohavným způsobem. Tohle je nutkání, které nemůže být kontrolováno ! Bylo zajímavé sledovat ženu, jak se sama devastuje,řeže nožem a pije svou vlastní krev dokonce i ve Společnosti! Tohle je prostě další Francouzká Sick Pecka,která na mně udělala dojem!! Nenechte se zmást nízkým hodnocením! Na IMDB má Rating 6,6! Mé hodnocení 75% (19.03.2013)