Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tolik chtěl žít, milovat a mít své přátele, ale minulost byla stejně neúprosná jako gilotina... Bankovní lupič Gino Strabliggi strávil deset let ve vězení, kde měl spoustu času k úvahám. Když prošel branou věznice, doufal, že může udělat tečku za svou minulostí. Za jeho předčasné podmínečné propuštění se přimluvil kurátor Cazeneuve, který po mnoha letech práce s vězni poznal, že to Gino s nápravou myslí vážně. Dokonce se spolu spřátelí natolik, že Gino začne ke Cazeneuveovi chodit na návštěvu a tráví s jeho rodinou volný čas. Najde si práci v tiskárně, majitel si ho váží, a Gino se vážně zamiluje. Minulost ho však dohání na každém kroku. Je pronásledován nejen svými bývalými kumpány, ale i umanutým policejním inspektorem. Ten je přesvědčen, že se lidé nemohou od základu změnit, a špehuje Gina na každém kroku… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (351)

Pink.Panther 

všechny recenze uživatele

Český manekýn slizkosti č. 1 z hiphop 09 jasně vede. Viděti ho na obrazovce, zvraceti málo. Ale pro mne světový záporák číslo 2 Michel Bouquet v roli policejního úředníka je tak dokonale slizkej parchant, že by moh být šéfem konzervativní partaje pro horních 9 tisíc hned z fleku. A jeden by jej rád strčil pod gilotinu a nůž zastavil 50 cm nad dorazem se slovy „ehm sorry vono se to zaseklo“ a takto opakoval centimetr po centimetru níže a níže až se dílo podaří. Jenže k tortuře asi není důvod. Protože jakkoliv považuji film za výborný, přec jen mám silnou pochybnost, že z francouzských věznic vychází jen pramálo politováníhodných loupežníků Delonů, ale spíše narazíte na marseilleské beduínské gangy. Dojemná mystifikace – ale francouzsky dokonalá. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Film José Giovanniho může působit na první pohled trochu přímočáře a černobíle, nicméně stejně ve mne vyvolal vedle celé škály emocí i spoustu podnětů k zamyšlení. Gino Strabliggi se pro mne v průběhu filmu stal pozoruhudnou postavou... navrátilec z vězení přichází nešťastnou náhodou o svou milovanou ženu, ale také ho pronásleduje slizký komisař. Nicméně pro svou agresivní povahu (viz. scénu se sousedy a hluku v baráku) mi Gino zůstal i tak zčásti nesympatický a klíčový incident s komisařem v propuknutí afektu můj vztah jen prohloubil. Přesto jsem s ním v okamžiku odsouzení na nejvyšší trest začal plně soucitit. Tenhle film v sobě má totiž kromě silného námětu nesmírně působivé dramatické momenty, zejména s blížícím se závěrem, ztvárněné často beze slov... to dlouhé ticho a vzájemné pohledy očí Gabina a Delona to teprve umocňují. A také má skvěle napsané i zdánlivě vedlejší postavy, jakou je například obhájkyně, bojující za spravedlivost v soudním procesu, kde poukazuje na to, jakou skázu světu může přinášet existence trestu smrti. A ve kterém vztahu se pak ukrývají ti Dva muži ve městě? Jsou to Cazaneuve s Ginem, když kráčejí spolu městem a doufají v pěknou budoucnost? Nebo Gino doplácející na svou minulost a tvrdší povahu pod přítomností fanatického komisaře (o nichž nám moudrý Cazaneuve od počátku vypráví)? Nebo dvojici tvoří onen fanatický komisař v protikladu k vychovateli (který svým způsobem má na celém případu jistou vinu od momentu boje za Ginovo propuštění), přičemž oba tak zasahují do Ginova osudu zcela odlišným způsobem? Nejednoznačnost názvu i různé paradoxy v tomto případě ve mě jenom potvrzují kvalitu a myšlenkovou hloubku celého působivého filmu. ,,Už nikdy pro mne spravedlnost nebude jako dřív..." 95% ()

Reklama

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

V tomto komentáři se nevyhýbám spoilerům, pakliže jste film neviděli, radši jej nečtěte. Včera viděno podruhé; nakonec jsem se tedy rozhodl ponechat tři hvězdičky. Na tyhle filmy, co mají cca těch 85% a pohybují se tak v žebříčku nejlepších filmů, totiž člověk musí být přísnější (kolik bych asi odebral hvězdiček, kdybych si udělal tour top 300?). ___ Překvapilo mě, že jsem si nepamatoval, kterak film končí/skončil (a to jsem ho viděl maximálně pouhé tři roky zpět; chtěl bych věřit, že nemám zas tak děravou paměť... občas si vzpomenu na fragmenty filmů, které jsem viděl i deset let, takže to snad nebude tak hrozné), přitom - dovolím si tvrdit, a můžete být vůči mně polemičtí - "Dva muži ve městě" jsou tím typem filmu, který zaháčkne až od jisté události (zde přepadení banky Ginovou bývalou zločineckou bandou; pro mě je to stěžejní událost, jelikož za těchto okolností komisaři musí být jasno, že Gino v ničem nejede, že by se mohl i mýlit, přesto ho nepřestává buzerovat; při troše dobré vůle by jeho chování do té doby bylo možno číst jako víceméně pochopitelnou prevenci). Do onoho děj-překlopujícího-momentu se ve filmu vlastně nic tak zajímavého neděje, respektive neděje se nic, s čím by se dalo zladit. Gabinovo vzpomínání (jako rámec, do kterého byl film zaobalen) totiž podkopává veškerou dramatičnost, míjí se Ginovou přítomností. Divák tak je v situaci (tedy alespoň já byl), kdy ví, že se něco posere, a tak si nemůže s Ginem příliš užívat života (jelikož by mu ho pak bylo líto; a je vůbec co si užívat?), potažmo nenávidět paranoiu toho otravného komisaře (k ničemu by to fakticky nevedlo; rétoricky je to už od začátku nastaveno tak, že Gino nemůže vyhrát), tak nezbývá než čekat, až nevyhnutelné tragičnosti bude učiněno zadost... Když nad tím přemýšlím, byl bych radši, kdyby tenhle film byl vyprávěn retrospektivně, odvíjel by se od soudu, na začátku by byla skutečnost zabití a obviněný Gino, načež by se diváku rozplétaly příčiny, přelévaly by se sympatie, docházelo by ke konfrontacím. Takhle to pro mě prostě bylo bez tajemství a příliš "centristické". ___ Musím přiznat, že mně přišlo dost otravné, jak byl Gino vykreslen, to jeho delonovské charisma mně přišlo nadmíru vlezlé, až citově vydírající. Je zřejmě mým největším problémem, který s tímhle filmem mám - čert vem to, že první polovina filmu mně víceméně přišla jako vata, že bych před chronologií upřednostňoval retrospektivu, to jsou detaily! Co nemám rád, co opravdu nemám rád, tak to jsou modely v sociálně kritických filmech (není to pouhopouhá kriminálka; docela dost to tepe soudobou francouzskou justici). Gino byl až moc sympatický, až moc si nezasloužil dopadnout, jak dopadl. Ex-vězeň, na kterého deset let čeká žena, která však následně ve chvílích největšího štěstí tragicky zemře, zamiluje si jej vězeňský vychovatel plus celá jeho rodina, zaměstnavatel, z něj chce kvůli jeho příkladné píli udělat společníka, ex-vězeň, který chce zůstat rovný chlap, a tak se neočistí, když může, ex-vězeň, jehož milence nevadí, že byl ve vězení a že jí o tom neřekl, to je pro mě zkrátka kalkul, nic reálného nereprezentuje. Ta postava mně nedemonstruje to, že by v systému mohla být chyba, že se člověk může změnit, atd., je tu zkrátka pro to, aby jeden lkal, jak je život (nebo svět) strašně nespravedlivý. Stavět systémovou kritiku na charismatu jedince mně jednoduše řečeno přijde neplodné! () (méně) (více)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Delon a zejména Gabin jsou super. To jako všechna čest. Příběh rozhodně zajímavej, ale ubírám jednu hvězdičku za poněkud nudnější prostřední část filmu, kdy se hlavní postava vzpamatovává ze smrti manželky. Ale jinak jsem byl spokojenej. A z popravy gilotinou mi úplně přeběhnul mráz po zádech. Fuj, to bych se snad radši v tom kriminále zabil sám. ()

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Naozaj špičkový film z čias, keď Francúzi robili snáď najlepšie filmy v Európe minimálne a snáď lepšie ako aj v USA. Gabin a Delon je neskutočná dvojica hercov, tu čiastočne obohatená aj pánom Depardieu v malej vedľajšej role. Keď sa raz už dostanete do basy, recidíva vás neminie. Aj keby ste sa chceli zmeniť, recidívu vám nejaký ten "slušný policajt" rád zabezpečí. ()

Galerie (63)

Zajímavosti (11)

  • Inspektor, který pronásleduje hlavního hrdinu Gina Strabliggiho (Alain Delon), se jmenuje Javert – stejně jako inspektor, který pronásleduje Jeana Valjeana, hlavního hrdinu románu „Bídníci“ od Victora Huga. (a-ja)
  • Film se natáčel především ve francouzském městě Montpellier, kde měli tvůrci možnost pracovat i v Palais de Justice. Točilo se také ve věznici La Roquette, která je situovaná do 11. pařížškého obvodu. Giovanniho štáb se sem dostal doslova v posledních dnech její existence – snímek byl natočen mezi 28. květnem a 30. červencem 1973 a po necelém roce byla La Roquette po 144 letech definitivně uzavřena. (classic)

Reklama

Reklama