Jean od Floretty

Otvorene priznávam, že tento štýl je mi cudzí. Vo Francúzsku akoby existovala celá „škola“ adaptácií kanonickej románopiseckej literatúry, kam patrí i Pagnolova L'Eau des collines. Problém s týmito adaptáciami je, že nezriedka pripomínajú skôr než film len predĺženú ruku literatúry, ktorá si so sebou nesie väčšinu kladov a záporov predlohy. Dvojdielny film Clauda Berriho (ktorého druhú časť považujem za o čosi lepšiu, jednak z dôvodu vyťaženia väčšieho dramatického náboja pri riešení rodinných väzieb medzi postavami, jednak vďaka výraznejšiemu režijnému štýlu, jednak z omnoho prízemnejšieho subjektívneho dôvodu s názvom Emmanuelle Béart :-) ) je podľa mňa rovnaký. Štylisticky príliš významne nevybočuje z francúzskych štandardov, nemôže sa opierať o pôvodnosť relatívne otrocky prevzatého príbehu a primárne vsádza na výkony hercov pohybujúcich sa v krásnom vidieckom prostredí. Snaha „nasiaknuť“ rurálnou poetikou pomaly snímaných vrchov a údolí ešte výraznejšie spomaľuje a riedi celkom konvenčné rozprávanie s časovými skokmi naprieč ročnými obdobiami. V komentároch často spomínaná dôsledná výstavba a príprava priestoru na zvraty opäť poukazuje na literárny pôvod a celkovú zastaranosť. Berrimu sa jednoducho nedarí preniesť so silou pôvodného románu do sveta ostrých kontrastov medzi prostými, ale prirodzene prefíkanými roľníkmi a rodinou Jeana, ktorý so svojimi mestskými znalosťami do ich sveta nezapadá. Rovnako filmu neprospieva rozloženie do dvoch takmer dvojhodinových častí tam, kde by stačil komplexný celok o pol hodinu až hodinu kratší a s vypustením pre dej nepodstatných scén dynamickejší. V tejto podobe odporúčam radšej si prečítať knihu. 60% Season Challenge Tour 2015 (09.09.2015)

Zub času si sice patřičně (nebo spíše nepatřičně) zahlodal na vizáži Yvese Montanda a odsoudil ho do role dědka, ale to nic nezměnilo na jeho sugestivním výkonu. Montand jako svině byl tak přesvědčivý, že bych mu nejraději nakopala pozadí. A Depardieu zvládl na jedničku s hvězdičkou svého zarputilého bojovníka za své právo zůstat na vysněném místě. A k tomu všemu kamera, která se laskavě rozhlíží i po těch nejhnusněji strmých kopcích a dodává divákovi naději, že by je snad i vyběhl bez zadýchání. (28.04.2012)

Claude Berri, bezpochyby skvělý režisér si vybral k natočení Pagnolovu (což byl skvělý spisovatel) předlohu ze skvělého prostředí a obsadil ji skvělými herci. No a takto vzniknul skvělý film. Poselství nese jasné: Že jsou venkované milí, vstřícní a charakterní? Tedy lepší než měšťáci? Hovno. Sám jsem z venkova. Kurvy závistivé, všehoschopné to jsou. http://www.youtube.com/watch?v=V44E_YanQsg&feature=related (20.05.2012)

Velkolepě a nonšalantně vyprávěný příběh o drsnější tváři francouzského venkova první poloviny 20. století. Provence je krásná země mnoha půvabů, ale je to také tvrdý kraj, díky svému klimatu a vyčerpávajícímu letnímu žáru. Tomu, kdo s krajem dokáže spolupracovat, nabízí oblast své bohatství a krásu. Sebenepatrnější zaváhání však dokáže krutě potrestat. A pak je tu ještě důležitý lidský faktor: nedůvěřivost, odtažitost a zdánlivá neochota usedlíků vůči nově příchozím, hamižnost, sobectví a zákeřnost při honbě za vlastní a rodinnou prosperitou. Krutě se dokáží chovat lidé pro své předsudky, pro svou vypočítavost, pro svůj pozérský sklon při přezírání nových osadníků, pro svůj strach z neznáma a neznámých, pro svou neochotu zaplést se do cizích sporů, pro svou pohodlnost, pro svůj prospěch, pro svoji zbabělost, pro svou závist, pro svou zakořeněnou nenávist. Úředník a hrbáč Jean Cadoret alias Jean de Florette (skvělý Gérard Depardieu) je životním optimistou, který přes úkladné nástrahy i nepřízeň okolností, dokáže s neutuchajícím nadšením bojovat za svůj sen o lepším a kvalitnějším životě své rodiny. V souladu s přírodou, v souladu s krajinou, v souladu s přirozeností, v souladu s bojovností, v souladu s vesmírem. Je srážen k zemi, aby pokaždé znovu vstal a neohroženě bojoval proti osudu i proti pokrytectví, přetvářce, škodolibosti a kladeným nástrahám. Vždy s úsměvem, s elánem, s nadějí, se ctižádostí, s bojovností. A s nadšením, které je pro něj i ránou osudnou, snad i poslední ránou z milosti. Jeho protivníky jsou zámožný statkář Cesar Soubeyran (skvělý Yves Montand) a jeho trochu prostoduchý synovec Ugolin (Daniel Auteuil), kteří se ve jménu slávy a bohatství rodiny a rodinného jména, ve jménu své vlastní prosperity a štědré budoucnosti postaví proti novému osadníkovi. Nikoliv veřejně a zpříma, ale postranně a zákeřně, s falší a přetvářkou. Jako supi čekají na svou vhodnou příležitost, aby se mohli zmocnit své vytoužené kořisti a opanovat bohatství krajiny. Z dalších rolí: Jeanova manželka Aimee (elegantní Elisabeth Depardieu), žena se stálým osobním kouzlem, Jeanova dcerka Manon (Ernestine Mazurowna), chytré, zvědavé a rozumné dítě, hluchá Amandine (Chantal Liennel), Cesarova hospodyně, či další obyvatelé oblasti Philoxéne (Armand Meffre), Anglade (Jean Maurel), či Pascal (Pierre-Jean Rippert). Vynikající drama v poetickém tónu tragédie temné stránky lidské duše. Velkolepé a strhující. (15.01.2013)

Kdysi jsem se chystal k přečtení Pagnolovy Živé vody, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal. Až se objevil film Clauda Berriho a v něm tři hvězdy Francouzského filmu - Montand, Depardieu a Auteuil. S chutí jsem se podíval a rozhodně nejsem zklamán. Film velice realisticky zobrazuje vesnický život v Provence bez příkras a zároveň lyricky. Postavy nejsou žádné prvoplánové charaktery, jsou příjemně lidské a životné - žádnou nelze plně odsoudit, nebo vychvalovat. César - starý sedlák, lpějící na tradicích a vesnických dogmatech (odpor k přespolním a starým zamlčeným pravdám), Jean - obrovsky naivní a idealistický, že jeho neúspěch je jediným možným výsledkem a nakonec Kohoutek - jednoduchý a prostý pěstitel karafiátů, který není v jádru špatný, ale pro svůj cíl je schopen téměř všeho a jeho chabý rozum mu nedovolí plně domyslet to, čeho činí. Claude Berri natočil snímek výtečně s malebnou kamerou a záběry, které působí romanticky i drsně zároveň. Snad by jen Jean nemusel polovinu filmu chodit s vodou. 85%. (30.08.2008)