Ostrov

Poslední snímek v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který bych si pustila na pustém ostrově... Kdyby se mi přihodila taková nemilá událost, nejspíš se budu dívat tak dlouho, dokud mi nedojdou baterky, pak přijmu svůj úděl a stylově vyčkám, až se stanu součástí koloběhu přírody... možná jako v trpce poetických obrazech farmářova roku - jen dřina, radost a smutek - to promlouvá sám život, beze slov. (30.06.2015)

Minimalistický snímek donekonečna se opakující úmorné dřiny, drobných radostí a trpného lidského údělu. Na druhé straně světa než Hemingwayův stařec vybojovává den po dni svůj souboj o obživu rodina rolníků. Na temeni ostrova obhospodařují své pole, ale vodu musí dovážet na loďce z pevniny. Tam a zpět, tam a zpět - několikrát za den, nesčíslněkrát za rok a tak po celý svůj život. Všechno v rytmických intervalech mořských vln či proměn ročních období zatímco se seje, sklízí ... a umírá. Roste před námi monumentální obraz lidského úsilí a nepoddajné vůle, ale zároveň si při konfrontaci s technologickým pokrokem doby nostalgicky uvědomujeme, že tu odchází jeden z tradičních způsobů života. (29.12.2007)

Výborný film s prvkami neorealizmu. Vo filme absentujú slová a celý je postavený na obrazotvornosti kameramana, ktorý sníma decentné herecké výkony hlavných predstaviteľov. Film ostrov je filmovou básňou , ktorá hovorí zaujímavo o jednoduchých životných peripetiách a radostiach. Každá jedna scéna, ktorá sa dotýka určitej témy - či už je to pohreb, oslava, detský spev, alebo deň voľna v meste - to všetko je na snímané a ozvučené neuveriteľne emotívnym spôsobom, čim vyvoláva v divákovi presne tie emócie, ktoré si scéna na dotvorenie atmosféry vyžaduje. Shindo vytvoril poetický, pomalý film, ktorý je vo svojej podstate krásny a veľmi ľudský - postavený na detailoch, v ktorom formálna stránka je rovnocenná s príbehovou. Pre mňa veľmi príjemný zážitok. (03.04.2012)

Totální filmovou poémou natočenou na téměř opuštěném soustroví v jihozápadním Japonsku se Šindóovi podařilo velmi věrohodně zachytit život lidí, kteří "jako mravenci bojují proti silám přírody". Nelítostné okolní podmínky nedávají rodině jinou možnost, než neustále dovážet pitnou vodu z pevniny. Film tak zachycuje nikdy nekončící cyklické úkony, které nepřeruší ani tragická událost (smrt syna), jež rodinu postihne. Dialogů oproštěný film pracuje s hypnoticky přesně se pohybující kamerou, která divákovi důsledně zprostředkovává obrazy každodennosti jednotlivých postav. Film je zbaven v podstatě jakékoli dramatické výstavby. Když už tu nějaký náznak zaznamenáme (úmrtí v rodině a následné truchlení matky), tak je víceméně ihned (otcem) utnut a jako diváci jsme opět jen svědky pokračující každodennosti. Ostrov je tou pravou filmovou esencí, kdy je přímo odkazováno k životu a jeho podstatě. (16.06.2011)

Formálně výborný film, ale srovnávat ho s neorealismem, kde tvůrci vždy vycházeli z podstaty a kde s hrdinou divák mohl a chtěl cítit, je trapas. Ani s lyrickou filmovou básní "Ostrov" nemá nic společného. Chápu, o jaké sdělení Šindóovi šlo, ale to neznamená, že budu tupě obdivovat příběh, který není ničím jiným než konstruktem. (24.05.2011)