Ostrov

Zobrazenie ťažkého života štvorčlennej rodiny je hlavne cez dlhé scény nosenia vody loďkou na závlahu vyprahnutej zemi a pitie z neďalekej pevniny. Následne treba vodu vyniesť vo dvoch geletách na ramenách do strmého kopca, kde obývajú skromný príbytok. Syzifovská drina sa môže zdať z dnešného pragmaticky rýchleho sveta nudná, ale nie je to tak. Ako aj dnes, tak aj v príbehu býva každé zaváhanie tvrdo potrestané ( scéna s vyliatou vodou ). V rodine panuje symbióza, každý má svoj diel práce a mlčky ho znáša. Či už je to zúrodňovanie pôdy vytrhávaním pňa s koreňmi zo zeme, alebo prvým úlovkom ryby jedného zo synov. Na prvý pohľad bezútešný život má v sebe aj svoje čaro v maličkých radostiach ( spomínaný synov úlovok ). Film pôsobí ako očistec, nie sú potrebné slová, všetko je vyjadrené obrazom a nádhernou hudbou Hikariho Hayashiho. (28.06.2011)

Kdyz pominu to, ze sledovat pul hodiny v kuse postavy nosici vodu (ano, je mi jasne, ze tim chtel autor ukazat, jak moc tezky zivot obyvatekle ostrova maji) je vice nez utrpeni, nesedela mi na filmu jina vec, a sice naprosta neochota bojovat proti tomuto starovekemu zpusobu zivota. Kousek cesty lodkou je civilizace, rmuz se zenou vsak i presto tupe prijimaji svuj udel, aniz by se v zajmu vlastnim i v zajmu svych deti, jejichz detsvi timto jde uplne do kytek (a nemluvim uz o zivotnich potrebach ohledne sveho zdravi - viz jedna pasaz filmu), jakkoliv snazila neco zmenit. Naval vzteku, kdy sem tam padne nejaka facka anebo se breci a vzteka, rozhodne nevede k ceste za lepsim zivotem. Pokud to mel byt neorealisticky film, postradam tam tuto logiku. V realnem zivote by postavy rozhodne nebyly takto motivovany. Takto to spise vypada jako inscenovana realita za ciste filmovymi ucely. Nicmene z ciste formalni strany je ten film naopak perlou, proto ty dve hvezdicky. (26.08.2006)

Ostrov alebo Nosiči vody. "Humanistický film", ako sa píše v popise z Letní filmové školy je zároveň režisérom zrejme nezamýšľanou adoráciou protestantských hodnôt - večnej práce a odriekania v prospech budúcich generácií. Rodičovská reťazovitá otročina, nerušená meniacimi sa ročnými obdobiami. Pretrhne ju len rodinný výlet. Ten ale je tiež zameraný len na uspokojenie detských snov a túžob, vytrhávajúcich potomkov aspoň na zlomok času z rutiny života na ostrove. Sami pre seba si rodičia nedoprajú žiadnu zábavu, ani ň. Žena stále v tom istom úbore si pri návšteve obchodov nedopraje rozptýlenie v podobe zmeny odedze. naopak, kupuje synom tielko. Druhým prerušením neustálej namáhavej driny je synova choroba a jej smutný následok. Snáď jediné, čo sa zmení je, že náznaky manželkinho emotívneho prejavenia smútku, spôsobiace daromné vyliatie dreveného džberu vody nemajú tentoraz za následok trest v podobe obvyklej manželovej facky. Naopak, tentokrát vlastným príkladom upozorní partnerku na potrebu kontinuálneho pokračovania v drsnej práci. Nič sa nemení, otrocká práca pokračuje. Obrazovo silné, no osobne filozoficky neprijateľné. 70% (01.10.2020)

Unikátní filmová lyrika, neúprosný koloběh lidského života znázorněný pomocí úsporných filmařských prostředků, opakujícího se hudebního motivu a cyklického vyprávění beze slov. Jsou-li filmy, o kterých lze říci, že svými formálními volbami a strukturou stoprocentně, ale opravdu stoprocentně zužitkovaly a zároveň zvýraznily sdílené morální a ideové hodnoty, Ostrov je jedním z nich. (28.02.2017)

Nezúčastněné pozorování tvrdého života čtyřčlenné rodiny, obývající ostrov, který je bez sladké vody, zato oplývá dostatkem vyprahlé země, skalisk a soli. Vytržením ze stereotypu povinností je jednou za čas podzimní slavnost anebo výlet do města, který se poštěstí díky výjimečně ulovené rybě. Monotonnost plaveb za sladkou vodou, následné zalévání rostlin a dalších povinností vytváří zvláštní atmosféru téměř až transu, která je ještě podpořena poetickými záběry mořských vln, pohrávajících si se šiškou, plující chobotnicí nebo rozvlněných stébel obilí. Odevzdanost postav osudu jen podporuje civilní herectví, které se většinu stopáže omezuje pouze na nejjemnější mimiku a nejen tím evokuje neorealismus. Přes všechnu lopotu lze ale z postav cítit harmonii a dojem, že jsou opravdu šťastné. SPOILER Nádech tragiky potom přináší až smrt dítěte. RELATIVNÍ KONEC SPOILERU Ta přichází právě ve chvíli, kdy na pevnině probíhají oslavy za odpalování ohňostrojů, což ještě zdůrazňuje izolovanost rodiny od okolního světa. Jakkoliv je ale bolest velká, život jde dál a je třeba se vrátit do koloběhu povinností (byť zdůraznění žalu emociálním výstupem, myslím si, nebylo nutné)… OPRAVDOVÝ KONEC SPOILERU (13.06.2011)