Saltburn

Těžkej rip-off Talentovaného pana Ripleyho, který jde mnohem víc po vnějškovém pozlátku, než po sofistikovanějším výrazivu a hlavně uvěřitelné psychologii postav. Při hlubším pohledu proto bohužel nepřesvědčivé a neuvěřitelné, byť je Emerald Fennell talentovaná až běda a moc jí fandím. Jen to chce trochu hlubší propracovanost a míň povrchní šokantnosti i exhibice. (29.12.2023)

Zvěsti o kontroverzích a excesech se za mě nepotvrdily, Saltburn je velmi klasicky vystavěné vyprávění postavené na zrcadlení dvou ústředních postav a také dvou třídních světů, které se po dvou třetinách obrací na hlavu a poodkryje pravé záměry (jež zcela vysvětlí až v závěrečné polorekapitulaci). Podmanivě stylizovaný film o tom, jak dogmatizované boháče jejich okolí podprahově využívá, jehož satirickou artikulaci povyšuje na hutnou psychologickou partii hlavně Barry Keoghan - nelepší herec své generace, který ještě dokáže velké věci. Tady mu navzdory nečitelnosti jeho postavy snadno propadneme, jelikož slouží také jako objektiv do světa přetvářejících se školních institucí a ne tak pozérského prostředí majetné smetánky, která si svou pozici alespoň přiznává. Motivace infiltrujícího se hrdiny sice nejsou úplně jasné, ale jednotlivé postavy tu stejně jsou jen nositeli vnějších významů a nelze je brát úplně vážně. Spojení temného dramatu, ironie a cynismu je každopádně moc povedené a rád se k tomu někdy vrátím. Nemluvě o tom, co i v menších situačních rolích svedou herci jako Richard E. Grant nebo Rosamund Pike. (02.01.2024)

Režijně i příběhově se jedná o ten nejzajímavější film roku, který mě nepřestával překvapovat, odzbrojovat a šokovat. Těžko se jen popisuje o čem to vlastně je a čím míň před zhlédnutím víte, tím líp uděláte. Gotický thriller ve spojení s komedii, který nabízí herecký koncert vše zúčastněných. Všechny postavy jsou perfektně obsazené a napsané, ovšem nejvíce vyčnívá ústřední hrdina Oliver Quick, který je dost možná nejvíce fascinující postavou roku 2023, která je obdařena nejlepším výkonem famózního Barryho Keoghana. Jedná se pro mě bez pochyb o vizuálně nejkrásnější a nejpůsobivější film roku, kde Emerald Fennell prokazuje, že je opravdu ctižádostivou a talentovanou režiserkou. Film který mě bavil svým rozsahem nápadů, emocí, hudbou a hlavně tím, jak mě celý snímek tvůrkyně tahala za nos. Nikdy jsem si nebyl jistý, co se přesně bude dít dál a o čem to celé vlastně je a to se mi moc nestává.  Prostě jedinečný filmový zážitek, který svou perverzností a stylem nesedne každému, ale komu ano, ten bude odpálen stejně jako já. Mrzí mě však věčné srovnávání s jiným filmem, které nedělá vůbec čest Saltburnu. Jelikož nejzábavnější na tomto filmu pro mě byla ta nejistota a jak jsem se snažil rozklíčovat skutečnou zápletku filmu, poselství i všechny postavy. Což tohle srovnání do velké míry prozrazuje... Jedná o extrémně záživnou podívanou, která svým líbivým vizuálem zakrývá špínu a temnotu příběhu, který se tu odehrává. Příběh a postavy toho nabízí víc, než ostatní připouští. Je to mnohem více o tom být stínem, o lásce a posedlosti, o fetišizaci krásy a o přemíře konzumu, než o kritice bohatých a tak podobně.... Ovšem i bez hlubších myšlenek bych s klidem nasolil čtyři hvězdy, už jen za tu povrchní zábavnou hodnotu snímku. (16.02.2024)

Je to kritika privilegií? Je to drama o závislosti/posedlosti? Je to upozornění, že jsou tu i tací, kterým se nedaří začlenit do kolektivu? Oliver, pilný a nevýrazný student Oxfordu i sociální vyděděnec tvrdící, že má temnou minulost zahrnující drogově závislé rodiče a ne zrovna dobrou finanční situaci. Felix, nijak snaživý student Oxfordu, pohledný a všemi oblíbený spolužák, jehož rodina žije v honosném sídle se služebnictvem. Má to, co Oliver mít pravděpodobně nikdy nebude. Felixe přesto zaujme a po tragédii v Oliverově rodině jej pozve na léto do titulárního rodinného „paláce“. Jeho rodiče jsou posedlí novými lidmi, tedy dokud je nepřestanou nudit. Čeká nás dvouhodina plná excesů, posedlosti, falše a destrukce. Vizuálně je to vážně radost, obsahově to ale bude pro diváka oříšek. Šokující scény (olizování odtoku vany, hra na upíra, leháro na hrobu) působí samoúčelně, s charaktery postav tvůrci pracují docela bídně. Postrádají hloubku i logiku, příbuzní Felixe jsou karikaturou aristokratické rodiny. Dynamika mezi různými hráči je zajímavá jen místy. Je to celé jakési prázdné, ač se to neustále tváří jako něco výjimečného. Druhý kus režisérky Emerald Fennell chce být stylovým i provokativním pohledem na vyšší třídu. Jenže tlačí na pilu až moc, a po vzoru mnohých kolegů až příliš okatě křičí do světa, že je krůček od geniality. Není. Je to hra na kočku a myš, je to hra o odhazování masek. Oba ústřední hrdinové vytvářejí dynamiku třídního rozdílu, je mezi nimi napětí a brzy pochopíme, zda je Oliver skutečně jen letošním modelem. Nudit jsem se nestačil, ale v mnohém Saltburn nedokáže uniknout tíze své „neplnosti“. Tři až čtyři hvězdy. (29.12.2023)

Vida, už dlouho jsem neměl film k hejtu. Jak je ten známý meme kde stojí normální chlápek na podiu v plavkách mezi kulturisty, tak je je přesně Saltburn mezi všemi známými a povedenými filmy o magorech mezi kterými by to chtělo být. Škoda, protože obsazení je typové Keoghan i Elordi odvádějí dobrou práci, trochu jsem měl problém s rodinkou. Pike i Grant moc nevěděli co hrát, což mne přivádí ke slabé režii tier Zack Snyder, jen jsou místo zpomalovaček dlouhé rádobyumělecké záběry. Nekarikovat to zkaženou šlechtu a nebýt tam homosexuálové, nikdo by si o to neopřel ani kolo. Provokativní je to jenom rádoby, není tam nic šokujícího. Honipéřina pro lidi s TikTokem. 4/10 (06.07.2024)