Idol

Ten kontroverzní seriál, který patrně nenávratně poškodil kariéru do té doby suverénního Sama Levinsona. Zároveň se tomu ani nedivím, slavný tvůrce Euforie se tak moc zhlédl ve své genialitě až vlastně přinesl úplně banální příběh, který mu kritika neschramstla a pak už se to jen vezlo (je vůbec kompletní?). Je to jeden z těch seriálů, co jsem rozkoukal a k závěru se dostal až skoro po roce, zhlédnutí však nakonec úplně nelituji. Jsem zvědav na budoucí (společné) projekty A24 a HBO, uvidíme jak moc je tento neúspěch poznamená. Snad Lily-Rose Depp ještě někde uvidíme, The Weeknd může zůstat jen u hudby. (09.05.2024)

i když se nekonala další Euforie, byl sem rozhodnut dát Idolu zasloužené čtyři hvězdy, protože mě až na pár momentů bavilo to jak se Levinson a spol. trefují do hudebního průmyslu ( a šoubyznysu obecně), stejně jako hezky ukázali, jak je jednoduché zmanipulovat někoho kdo zrovna v tu chvíli nemá úplně jednoduché období. Jenže pak přišel poslední díl a ten všechno co se do té doby snažili tvůrci budovat úplně zabil. Ve chvíli kdy HBO oznámilo zkrácení série o epizodu sem se docela bál jak se vše povede nuceně překotně uzavřít a ono se to nepovedlo. Prakticky celá poslední epizoda působí dojmem že je narychlo sestříhaná z mnohem většího celku a to co se v ní děje nedává moc smysl v návaznosti na to co se dělo předtím. Respektive ono by to i smysl dávat mohlo, jenže tady dost viditelně něco chybí a některé věci se tak prostě stanou lusknutím prstu a většina dějových linek, které byly slušně rozjeté jen vyšumí do ztracena a to je prostě velká škoda. Jen doufám, že tohle fiasko pod taktovkou HBO neznemožní Levinsonovi pokračovat ve slušně nastartované kariéře....první čtyři díly 70%, poslední 40% = 60% (04.07.2023)

První dvě epizody mi vlastně nepřišly vůbec špatný, protože i přes všechny jejich problémy jsem je bral jako obdobu toho typického mainstream popového songu, tedy přeleštěná paráda, která nemusí dávat smysl, či působit uvěřitelně, hlavně že baví. Ale po nich začal seriál prudce upadat a já si začal uvědomovat, že touto perspektivou to ani moc vnímat nemůžu, protože se v jejím duchu Idol nejenže nedrží, ale ještě bych tím všechny jeho neduhy přehlížel, což si nezaslouží. Sam Levinson tady opakuje své největší chyby z minulosti, zase si vybral projekt, ve kterém rozpracovává zajímavá a relevantní témata, jenže kvůli své potřebě vizuální exhibice a rádoby kontroverze je výsledek pouze kamerovým cvičením a vágní přehlídkou samoúčelných sexuálních scén. Těch je tam zbytečně moc, už třetí člověka nudí, u čtvrté začíná cringovat a další rovnou přeskakovat, jelikož celku nijak nenapomáhají a pouze ubírají prostor, který by šlo využít k důslednějšímu prozkoumání problematiky využívání a sexualizace mladých popových hvězd nebo nechutně komercializovaných mocenských struktur v hudebním průmyslu. Scénář však trpí dál, v Idolovi je až moc zřetelně vidět, že Levinson s Weekndem a Fahimem v prvních epizodách rozestavěli postavy na šachovnici, ale už nevěděli, jakými tahy tuto přestylizovanou hru dohrát, každou další epizodou docházelo k většímu rozpadu koherence, čemuž nepomohlo ani rozhodnutí na poslední chvíli seriál ukončit už pátou epizodou a ne šestou, jak bylo plánované. Dojem tomu všemu ještě kazí i slabý weekndův herecký výkon, který ve své roli tajemnem opředeného dominantního vůdce kultu nevzbuzuje kýžený respekt, ale nežádoucí pobavení u jeho mrtvolných pohledů a otřepaných hlášek, jejichž hloubka je spíše dno. HBO mělo šanci vytvořit satirickou studii nejvyšší hudební smetánky, místo toho dodalo produkt, který stejně jako jeho hlavní hrdinka má za úkol vypadat sexy a nespoutaně, čímž bohužel ztrácí na své atraktivitě a autenticitě. (04.07.2023)

[Ep 01+02] Sexem nabité glamour radosti a strasti showbusiness střelců hudebního Hollywoodu. Výživná intimita a chytlavost hudebních videoklipových scén, dizajnová ultraluxusní vila a snaživá Deppova dcerka Lily-Rose. Dějově mě to na touhu po dalších epizodách nechytlo, jako booster pre-coitum atmošky na rande s vypečeným domácím kinem ale super. [Cannes FF] (23.05.2023)

"There is some kinky-ass shit in this house!" _____________ Čistá a nefalšovaná exploatace [potažmo skoro až sexploatace]. Exploatace sexuality, nahoty, povrchnosti, slávy, a temné stránky moderního hudebního showbyznysu hraničící s totálním soft-pornem - a to komplet bez příkras. Lze samozřejmě polemizovat o relativně banální zápletce, potažmo o samoúčelné snaze vzbudit kontroverzi a šokovat, nebo záměru či nezáměru překračovat hranice komfortní zóny. Jenže spíš než příběh [který mě zaujal i tak jako tak] mě naprosto pohltila samotná tvůrčí stylizace. Už dlouho jsem totiž neviděl [navíc v rámci mainstreamu či quality TV] něco tak neskutečně filthy, eroticky podvratnýho, živočišně zvrácenýho a provokativně toxickýho. Něco, co by tak démonicky ukazovalo hřích ve svý nefalšovaný podstatě. Především pak oceňuju skvěle zvolený hvězdný casting – Lily-Rose Depp svýmu taťkovi rozhodně nedělá ostudu, Weeknd se věrohodně zhostil role zvrhlýho sexuálního manipulátora kterýho fakt nejde nesnášet, Hank Azaria s přízvukem fakt nemá chybu, no a Da'Vine Joy Randolph s Rachel Sennott jsou queens.... Sam Levinson [jehož tvůrčí rukopis jsem si zamiloval už v Euforii] zkrátka ví jak upoutat diváckou pozornost a překračovat mantinely konformity, a minimálně za to má můj respekt – navíc vzhledem k tomu že jsem se každý pondělí těšil na nový díl [což se mi u seriálů fakt nestává]. Ačkoliv se The Idol [alespoň z mýho pohledu] setkal s přehnaně negativními ohlasy a sám uznávám že to není nějak zvlášť dokonalý, natožpak scénáristicky vypiplaný [zkrácení z původních 6 epizod na 5 je nezpochybnitelný tvůrčí i dramaturgický fiasko], a uvědomuju si veškerý nedokonalosti [zejména koherence, ať už dějová či tématická], ale bezmála pro mě jde o filmařsky precizní audiovizuální fetišismus, který se mi svým formálním jazykem perfektně trefil do gusta. Soundtrack návykovej. (04.07.2023)