Ikarův pád

Umělecké i lidské setkání scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k zásadním okamžikům televizní dramaturgie sedmdesátých a osmdesátých let. Neobyčejná jednoduchost, s jakou Hubač psal své náměty, se promítá zejména v hluboce lidském vykreslení hlavních postav, které vytvářejí pouhý prostředek k vytvoření skutečného obrazu. Hubač ve svých dramatech, ať už televizních, filmových nebo divadelních, vystavuje hrdiny velkým životním zkouškám s nemalou dávkou empatie a porozumění pro jejich lidské slabosti a zaškobrtnutí. Přitom jim dokáže velkoryse odpouštět, a když už se na postavy žene veliká životní katastrofa, snaží se i v té nejtrpčí situaci najít něco povzbudivého, někdy i úsměvného. Tento bohatý rejstřík plně zastupuje i původně zamýšlená trilogie, z níž byly nakonec realizovány pouze dvě části (druhá nese název Tažní ptáci, třetí - nazvaná Zima poutníků - byla pro televizní obrazovku adaptována až v současnosti jako Hodina klavíru). Hubač napsal titulní roli barového klavíristy a notorického alkoholika Káry přímo pro konkrétního herce s velkým H. Pro Vladimíra Menšíka. Přestože Menšík již předtím v několika celovečerních filmech prokázal, jak sugestivně dokáže zahrát velkou charakterní roli, jako by to, překryto komediálním figurkařením, vždy znovu někoho překvapovalo. Jen výjimečně mu byly svěřovány jiné než komediální role, vnucenou jednopolohovost svého herectví zřejmě cítil i on sám, když krátce po dokončením Hubačovy inscenace prohlásil: "Ty mé role, to je většinou jako bych na zeď jen házel písek. Teď jsem snad dokázal víc než dělat šaška." Ovšem byla by velká chyba zastiňovat další zúčastněné, především hrubě nedoceněnou Janu Hlaváčovou, která se tu dokázala s až dechberoucí skromností vcítit do role stále zrazované manželky. Jednu ze svých nejzdařilejších postav tu vytváří skvělý Čestmír Řanda v přesně padnoucí masce mefistovského strýce; špičkové výkony, byť na nepoměrně menším rozsahu, odvádějí i Hanzlík, Vinklář, Janžurová a Hanus. Dnes, s odstupem více jak třiceti let, je ústřední téma Hubačova a Filipova filmu stále nepomíjející a nepomíjivou záležitostí a šanci oslovit má i další přicházející divácké generace. Komorní drama milujícího a milovaného otce, neovladatelně zabíjeného démonem alkoholu, už nikdo nebude schopen zopakovat a zahrát tak, jak to dokázal jenom Vladimír Menšík. A to je bezesporu ta nejvyšší pocta. (07.06.2010)

No, čekal jsem nadprůměrný příběh, ale to co jsem zhlédl předčilo moje očekávání. Naprostý herecký koncert pana Menšíka. Film o závislosti na alkoholu a marný boj proti ní. Ten konec se mi moc líbil, jak otec dospěl k tomu, že už na svoji závislost sám nestačí a rozhodl se jít léčit kvůli své ženě a synovi, které bezvýhradně miloval. (06.07.2008)

Nemám rád filmy s tématy alkohol nebo drogy. Asi jen proto nedávám pět hvězd. A navíc mi přišlo, že je ve filmu pár hluchých míst. Ale co se týká herecky, hmm, jedna velká mňamka. Hanzlík sice hraje velmi úsporně, ale všichni ostatní v čele s Menšíkem jsou v plné formě. Tohle sice není film na jen tak halabala jakési sledování, ale když si člověk dá čas a energii, zažije s ním velmi silný příběh o lidské slabosti, odvaze, vůli a lásce. (17.05.2018)

Dobrý film dělá především dobře napsaný scénář a vynikající herci ho svým umem doladí k dokonalosti. Pan Menšík je vynikající herec. O jeho mistrovství není třeba mluvit. Nosila bych jen dříví do lesa. Takových filmů jako je tento od Františka Filipa moc není a jak je vidět, asi jich nikdy nebude dost. Téma alkoholismu je aktuální pořád a nikdy nenastane doba, kdy aktuální nebude. (27.05.2010)

Mně teda ani nepřipadalo, že by hlavní postava měla nějaký extra velký problémy s chlastem. Jako sice chlastal, ale zvládal chodit do práce a celkem normálně fungovat. Menšík a vlastně snad všichni herci to zahráli fakt výborně. Jenom mi tak nějak nesedělo, že třicátníci Hanzlík a Rázlová hrajou nějaký skoro puberťáky, který se strašně bojej, co jako budou řikat rodiče, až jim ukážou, s kym si hrajou na doktora. Film má tady hodnocení 92%, takže jsem měl velký očekávání a to se nenaplnilo. Podle mě to zase takovej zázrak nebyl. Prostě dobrý televizní drama bez nějakejch větších ambicí. (11.09.2011)