Monstrum

Konečně jsem dokoukal nový desetidílný seriál o známém sériovém vrahovi Jeffrey Dahmerovi ztvárněného Evanem Petersem. Jedná se o skvělou záležitost. Autoři se rozhodli zmapovat jak celý život Dahmera, tak i příběhy některých jeho oběti a to jaký vliv měl Dahmer na svoje okolí, ať už běžné sousedy a nebo na svoje nejbližší. Díky tomu má tento seriál možnost komplexně zmapovat sériové vrahy a vše co s nimi souvisí. V jednom díle vidíme souvislosti s dětstvím, dopad toho všeho na rodiny obětí, rodiny vraha, sousedy, známé, prostě všechno zde je. Je to kvalitně a řemeslně precizně odvyprávěný příběh, má to užasné set designy, kostýmy, nasvícení, kameru, vizuál. Prostě celé je to neuvěřitelně vypiplané do posledních detailů. Peter Evans prakticky s rolí splyne a často zapomenete na to, že je za tou postavou herec, který ji hraje. Silný kredit si ale dle mě zaslouží fenomenální Richard Jenkins, který podává snad životní výkon, kolik emocí a jakou uvěřitelnost předává v jemných nuancích svého výkonu. Seriál se soustředí ale na jakousi dohru toho všeho, jak Dahmer straší a ovlivňuje životy i dávno poté, co je chycený. Tohle je pro spousty lidí slabší dohra seriálů, ale pro mě to bylo všechno zajímavé až dokonce, vlastně často i zajímavější než samotný pohled vraha, který jsme viděli v různých dílech zpracovaný xkrát. Proto se za mě jedná o nepochybně jednu z nejlepších věcí na téma sériových vrahů po boku Zodiaca, Sedm a Mindhuntera. Tvůrci vyvolali, jak neuvěřitelně sympatie a empatie k obětem a rodinám obětí, tak i empatie a pochopení k Dahmerovi, kterému z nějakého důvody i fandíte, aby se polepšil. Extrémně ale soucítíte s postavou otce, který je prostě bravůrně napsaný. Seriál vyvolal hodně konfliktních emocí a nutí i k zamyšlení, jaké jsem dlouho u tohoto tématu nezažil! 10/10 Miluju to! (02.10.2022)

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (07.11.2022)

Zaujímavý a zároveň desivý pohľad na život a pôsobenie jedného sériového vraha. Išiel som do toho naslepo, keďže o tomto človeku som toho veľa nevedel, a bol som dosť prekvapený z tých ohavností čo spáchal, ale zase naopak aj z toho ako vybočuje z tej plejády ďalších vrahov. Zarážajúca je hlavne skutočnosť, že sa ani moc nesnažil byť opatrný a vydržal tak dlho nedolapený, mnohokrát už mal na mále, avšak dokázal sa z toho vykecať, a tak pocit nedotknuteľnosti narastal, no toto šťastie mu nemohlo vydržať večne. Na seriáli je fajn aj to, že sa nevenuje len jemu, ale priestor dostávajú aj ľudia, ktorým vstúpil do života a nie každý mal šťastie, aby z toho vyšiel živý. Atmosféra je správne mrazivá a nepríjemná, čomu dopomáha aj fakt, že tie jeho činy ani nevidíme, no naša predstavivosť spraví svoje. Evan Peters je v hlavnej úlohe priam skvostný, už len jeho pohľady a mimika mi navodili husiu kožu, prevtelil sa do toho Dahmera skvelo. Jediné čo mi tu asi vadilo, bolo to kolísavé tempo, hlavne ku konci sa to ľahko tiahlo, no celkovo som s tým veľmi spokojný a dávam tvorcom palec hore. 8,5/10  (27.09.2022)

Příběh sériového vraha, který se nevyžívá v zabíjení obětí (když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně nikdy přímo neuvidíme žádnou násilnou scénu), ale zaměřuje se především na osobnost Dahmera (především jeho sexualitu) a osudy lidí a rodin, kterým ublížil. Tahounem celého seriálu je Evan Peters, kterého jsem v první epizodě vůbec nepoznal. Do téhle role se doslov vžil. I když ke konci kvality seriálu poněkud slábnou, pořád jde po produkční stránce o skvěle natočené ztvárnění hrůzných událostí. Samotný Dahmer zemřel už v roce 1994, takže se nemohl podílet na tvorbě formou konzultací. Tvůrci tak museli vycházet z dochovaných záznamů. Po úspěchu tohohle seriálu bych se nedivil, kdyby Netflix přišel se ztvárněním životů dalších slavných sériových vrahů. (01.11.2022)

Jeff: „Prečo by som mal niečo nahovárať? Nezapadám. Som divný, otec.“ Fuj. Tak to bola ťažká práca dopozerať toto! Jeff je nesympatický vo všetkých svojich polohách a Evan Peters ho zvládol bravúrne. Ak náhodou počas prvých dielov počítate s tým, že prídete na to, kde nastáva v ľudskom mozgu skrat, aby sa z neho stalo zabijácke monštrum... Smola. Odpoveď neexistuje. Jena myšlienka v závere ma však zaujala. Keď pastor odpovedá Jeffovi na otázku, prečo je nás teraz toľko? Pastor sa zamyslí – vieš, predtým neboli diaľnice, dnes sa presunieš aj 2000 míľ, aby si zahladil stopy. Možno má svoj podiel WWII a Vietnam – otcovia sa vracajú traumatizovaní. Tiež máme rozmach voľne dostupnej pornografie, ktorá tu do 70tych rokov neexistovala. Na dokument o Dahmerovi ale nemám vôbec chuť. (13.10.2022)