The Man Who Stood in the Way
Muž, ktorý stál v ceste
Režie:
Petr NikolaevScénář:
Ivan FílaKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Michal NovinskiHrají:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský (více)Obsahy(1)
Strhující příběh lékaře a politika Františka Kriegla zachycuje dramatické události 21. srpna 1968, kdy byl v noci společně s čelními představiteli KSČ (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, Josef Špaček, Bohumil Šimon) zatčen a unesen do Moskvy. Byl jediným československým politikem, který se v zajetí i pod hrozbou likvidace postavil Leonidu Iljiči Brežněvovi a nepodepsal Moskevský protokol, dokument, jenž znamenal souhlas s okupací Československa. Filmové drama v hlavní roli s Tomášem Töpferem odhaluje zrůdnost komunistického režimu se zaměřením na hrdinu Pražského jara a nejvyhrocenější úsek jeho života i novodobých dějin Československa. (Bio Illusion)
(více)Videa (29)
Recenze (76)
Štyri hviezdy najmä za to, že ľudí, vlastencov ako František Kriegel si treba pripomínať čo najčastejšie. Či už vo forme spomienkových akcií, kníh alebo filmov. Lebo neohli chrbát, nepoľavili zo svojho presvedčenia a ideálov ani pod hrozbou smrti (aj keď zjavne predtým, ako nepodpísal Moskovský protokol, bol kovaný komunista). No a potom tu boli ľudia ako Biľak, ktorý kolaboroval so Sovietmi alebo Dubček, ktorý bol slabý a oportunistický. Alebo Husák, ktorý priateľa Kriegla napokon bez váhania zradil a po smrti aj zaprel a neumožnil jeho verejný pohreb. Je zaujímavé, ako sa dejiny opakujú, ako sa nevieme poučiť z vlastnej histórie. A kolaborantov tu na Slovensku ako keby zhadzovali zhora zase, aj v 21. storočí. ()
Začiatok mi prišiel taký nejaký rozhádzaný, koniec zas odfláknutý. Príliš krátky, povinný, aj celok filmu pôsobí ako také štandardizované žánrové remeslo. Stredná časť filmu je pravdaže silná, kompaktnosť a zovretosť tých udalostí ju k tomu predurčuje, z toho by napätie a emócie nevyžmýkal len úplný babrák. Plusom je sústredenie na niektoré aspekty, ktoré ešte vo filme neboli veľmi reflektované. Značná pozornosť venovaná Husákovi a Svobodovi naopak takmer až implikuje otázku, kto z tých troch bol vlastne tým "mužom, čo stál v ceste" a čomu vlastne. Inak to beriem maximálne ako doplnenie toho, čo sme už videli a mám pocit, že lepšie spracované (v ČESKOM STOLETÍ aj slovenskom DUBČEKOVI). Herci sa príliš nepodobali a úplný bizár je obsadenie A. Jastrabana, ktorý už dvakrát hral Dubčeka, do úlohy Husáka.... Prekvapivým zistením je, že film o Františkovi Kriegelovi sa jemu samotnému venuje iba čiastočne a vyslovene márni príležitosť zobraziť výjavy z jeho dobrodružného života počínajúc cestou mladého Žida z Haliča do Prahy, cez trojročné angažovanie sa v španielskej občianskej vojne a niekoľkoročný pobyt v Ázií až po vzťah s Fidelom Castrom, ktorému po kubánskej revolúcií robil poradcu... Namiesto toho sa ide na istotu s tým, čo dobre poznáme a už sme aj videli lepšie sfilmované... a to je škoda. ()
O Kriegelovi se vice dozvite v romanu Ivana Fily z roku 2018 se stejnojmenym nazvem Muz ktery stal v ceste. Lekar, primar a politik Krieger jako jediny nepodepsal ponizujici moskevsky dokument. Film popisuje hlavne toto a to docela prehledne. A uz se nevenuje dalsimu disidentskemu zivotu Kriegela. O Kriegelovi se toho proste moc nedozvite. Pripomina to Ceske stoleti. Je viditelna snaha vytvorit hrdinu, ktery je prisny a lidsky. Politicke uvahy chybi. Cernobile sceny maji asi navodit pocit autenticnosti. Adam Jastraban hraje soka Kriegela Gustava Husaka presvedcive. Daniel Horibal slabeho Dubceka take. Smutne je, ze herec pred premierou ve strednim veku zemrel. ()
Od filmu jsem nečekala nic, hlavně proto, že o srpen 1968 se zajímám a na jednotlivé aktéry mám již hotový názor. První překvapení se dostavilo, když poprvé promluvil Brežněv. Došlo mi, že jsem ho nikdy neslyšela mluvit, takže vlastně nevím, zda i v reálu mluvil ukrajinskou ruštinou a používal hlásku H. S filmem sdílím názor na tři nejdůležitější muže československé skupiny zavlečené do Moskvy. Dubček byl uplakánek, Husák svině a Kriegel frajer. Druhým překvapením je pojetí Svobody jako skutečného státníka, který si svoje háchovské dilema vyřešil ještě před odletem z Prahy. Rozhodně zde není vylíčen jako senilnějící stařec vhodný pouze k tomu, aby kynul masám z tribuny. Odsuzovat Svobodu za to, jak se choval v Moskvě, mi přijde hodně zjednodušující. Opět byl po třech dekádách celý národ jako rukojmí a státník se opět rozhodl neprolévat krev i za cenu ponížení. ()
Velmi těžká látka na pozření. Těžko posoudit, jak daleko je ztvárnění události daleko od skutečnosti, ale pokud by to bylo takhle, tak Husáka a Svobodu rozřezat do nudlí. Všichni ti borci až na Fandu obětovali republiku. Problém ale nelze vidět v jejich nedobrovolné návštěvě Kremlu. To celý národ měl držet při sobě, nasadit politiku totálního nihilismu, ano, i hladovět, zastavit veškerý pohyb obyvatelstva, nechodit do práce, nedělat nic. A zmrdi by odtáhli. Je tu zmiňován Mnichov, ale ve skutečnosti byl srpen 1968 jedinou skutečnou prohrou čs národa. Z postav se mi nejvíc líbil (samozřejmě Topfer) Přemysl Bureš. ()
Galerie (57)
Photo © Bio Illusion
Zajímavosti (10)
- Určitou pikantností je, že Adrian Jastraban, který v minulosti hned dvakrát (Havel – 2020, Dubček – 2018) ztvárnil postavu Alexandera Dubčeka, v tomto filmu sehrál roli Dubčekova politické rivala a nástupce v nejvyšší stranické funkci Gustava Husáka. (HonzaBez)
- Uznávaný režisér Jiří Svoboda se ke skutečnosti, že byl autor původního scénáře Ivan Fíla na režisérské pozici nahrazen Petrem Nikolaevem v roce 2022 písemně vyjádřil takto (kráceno): "Považuji za nezbytné podotknout, že s kolegou - spisovatelem, scénáristou, režisérem a fotografem Ivanem Fílou jsem se viděl asi třikrát v životě. Více, než pozdravy jsme si nevyměnili. Ještě méně znám producenta Miloslava Šmídmajera, a kolegu Petra Nikolaeva jsem viděl pouze jednou a z dálky. Nejsem tedy vůči nikomu ze zúčastněných podjatý. (...) Ivan Fíla napsal pro producenta Miloslava Šmídmajera scénář a posléze vydal stejnojmenný skvělý román, který se dočkal reedice. Ivan Fíla byl přirozeně nejpovolanějším kandidátem na to, aby film také režíroval. (...) Mezi producentem a režisérem vznikly časem rozpory a ze vzniku mravně a politicky nepochybně potřebného filmu se stala poněkud nechutná causa, ve které se obě strany uchýlily k argumentaci finanční a právní, a vzájemným výhružkám soudy. (...) Právní argumenty, kdo měl při podepisování smlouvy za sebou lepšího advokáta, pro mne nehrají roli. Advokáti a konta dnes hrají dominantní roli v životě společnosti. Zkouším si ale představit, zda by si za minulého režimu z ryze etických důvodů odvážil státní film sebrat Miloši Formanovi scénář filmu Lásky jedné plavovlásky a přidělit ho jinému režisérovi. Pokouším si představit, že by se našel v tehdejším Československu režisér, který by kývnul na výzvu režírovat film Panelstory, který připravovala a natočila režisérka Věra Chytilová. Na Barrandově jsem pracoval 22 let a podobný případ si nepamatuji. Vzpomínám si jen, jak mně byl nabídnut scénář Prodavač humoru, jehož scénář napsal Roman Ráž. Kolem scénáře se potenciálně pohybovali režiséři Jiří Krejčík a Věra Chytilová. Scénář mně byl nabídnut s komentářem, že vedení filmu ani jednomu z nemilovaných režisérů film nesvěří. Zvedl jsem telefon a dotázal se obou, zda film stále chtějí dělat, nebo od záměru odstoupili. Jakmile mi Věra řekla, že o scénář nadále stojí, zavolal jsem vedoucímu skupiny, že považuji za eticky zcela nepřijatelné, abych scénář bez mrknutí oka přijal. Zdůrazňuji, že ani jeden z režisérů nebyl autorem scénáře a ani jeden z předurčených režisérů neměl žádný závazný dokument, že je mu režie přislíbena. Kdybych byl reagoval jinak, vyčlenil bych se z pospolitosti barrandovských tvůrců a nepochybuji, že můj kamarád, spisovatel Roman Ráž, by mi to neodpustil. Nejen na film, ale na památku nesmírně statečného Františka Kriegla, který doslova riskoval v Moskvě život brežněvovskou kamarilou, vrhají právní tahanice, i způsob, jakým byl Ivan Fíla bezskrupulózně nahrazen jeho kolegou, skvrnu, jakou si dějinný hrdina sovětské okupace 1968 rozhodně nezaslouží." (NIRO)
- Detailněji a autentičtěji se postavou Františka Kriegela zaobírají dokumenty Léčba dějin - průzkum odkazu Františka Kriegela (2013) a František Kriegel: Sám proti Moskvě (2023). (sator)
Reklama