The Price We Pay

Pre mňa najlepší hixploitation od druhého Wolf Creeku a excelentné oživenie tohoto viac-menej mŕtveho hororového subžánru. Ryuhei Kitamura vie presne čo hororoví fanúšikovia od filmu chcú a to im aj prináša. Nadupaná banda zbojníkov, ktorí hláškujú pri každej interakcii (tu lutujem divákov nehovoriacich anglicky, pretože v preklade sa toho dosť stratí), nádherná rukojemníčka v nesprávnom čase na nesprávnom mieste, rodina zmagorených vidlákov s fanatickou ideológiou a v neposlednom rade telesné končatiny a tekutiny lietajúce na každú stranu. V závere prišli trochu zbytočné hrátky s kamerou a osvetlením, ale to režisérovi odpustím. Milujem tieto horory, v ktorých vlastne nikto nie je tým dobrým a nehrá sa tu na nejaké moralizovanie. Po viac ako roku zaslúžených päť pre celovečerný horor od ktorého som ani na sekundu nedokázal odtrhnúť zrak a už sa nemôžem dočkať, kedy si to pozriem zase. (19.01.2023)

To věčný ždímání tématu mě ani moc nevadí. Ale tohle potvrzuje dost slabou kvalitu pana režiséra, kterej to blbě obsadil ( Hirsch budiž důkazem), udělal to amatérskou rukou, a nudí to jak prase. Přece nikoho nemůže uspokojit jen to, že tam je krev a drsný záběry. Film musí mít i trochu zajímavýho děje. Srovnání s Wolf creek 2 je dost mimo mísu. To je božskej film. 20%. (26.02.2023)

Musím tedy říct, že jsem hodně zklamaný, předchozí tvorba pana Rjúhei Kitamuri, patří mezi ty lepší a kvalitnější béčka. Obzvlášť jeho No One Lives a Downrange, sou pecky který měli na mně fakt dopad. Tady se pan Kitamura, pokusil o další variaci No One Lives, akorát s tím rozdílem, že tady to prostě nevyšlo. Film se neumí rozjet, než se parta dostane na farmu tak je to dost nuda a tak sem si říkal, že až budou na farmě, tak začne nějaká ta sekaná. Pletl sem se, ono to i na farmě je nuda, představí se nám rodina a jejich byznys a na nějaké to maso, se musí čekat až do finále, pak tedy začne nějaká ta zábava a jo, je to docela fajn, ale ta nuda předtím je tedy ubíjející. No a pak je tady ten scénář a digalogy, já chápu že podobné filmy, mají menší rozpočet, ale co brání scénáristům napsat lepší příběh a diagoly ? Jakože čím víc peněz film/seriál má, tak i tím kvalitnější je scénář ? Co musím však pochválit, je kamera, střih a celá vizuální stránka, na první pohled to neni znát, ale od farmy v tomhle směru film začne excelovat. Tak snad příště to zase vyjde. (23.02.2023)

podle obsazení sem čekal další zbytečný béčkový akčňák a místo toho sem dostal zbytečný avšak celkem koukatelný béčkový horůrek, ve kterém kriminálníci vezmou rukojmí a poté co se jim rozbije auto se všichni dostanou do spárů šíleného doktora jeho pravé ruky Michealy Myersové. Nic převratného The Price We Pay nepřináší a toho gore by klidně mohlo být víc, ale v té bídě které jinak v tomhle žánru vzniká to vlastně docela ušlo. Stále mě každopádně zaráží, že Emile Hrisch v poslední době vymetá druhořadé filmy, protože si stále myslím, že má na víc...40% (20.01.2023)

Rjúhei Kitamura otevírá rok svým exploiťákem, který subžánru ostudu nedělá, ale nepřináší nic nového, neposouvá hranice a taky se neodváže tolik, jak Kitamurovy předchozí snímky ( Midnight Meat Train a No one Lives už nejspíš nikdy nepřekoná). The Price We Pay je přímočarou žánrovkou, která si bere všechny ty známé hororové klišé, které mě paradoxně i potěšily, protože tyhle žánrovky vznikaly 10-15 let zpět, takže je fajn si je připomenout. Máme tu bandu zlodějů, kteří přepadnou zastavárnu a vezmou si sebou atraktivní rukojmí ( krásná ženská v těchhle filmech je základ a ten je dodržen- byť kozy neukáže), Auto se jim klasicky porouchá a nejblíže je odlehlá farma, kde se rozhodnou usídlit. Tam je však zvrácený Grandpa a jedna obludná hromotluková ženská- správně slizký záporák, jak se patří. Úvod sice trvá nějakých 40 minut než se něco začne dít, ale nenudí to. Jakmile dojde k vzájemnému střetu, tak příjde na řadu Kitamurové oblíbené mučeníčko ( trochu jsem doufal, že vyříznutí očí bude na kameře, tentokrát však mimo   ). Gore scén jsem čekal upřímně více, vizuál je jen průměrný a herci jsou béčkoví, takže tam se nedají čekat zázraky. Nejlepší scénou je finální fatalita s ostnatým drátem, která byla za plnéj počet, ale takových scén by to chtělo aspoň 5, abych mohl jít na vyšší hodnocení. Jsem rád, že po delší době vzniknul alespoň koukatelný přírustek do Explo subžánru, avšak kvalit svým předchůdcům nedosahuje ani zdaleka ( Frontiere´s je ještě o 2 levely výše po stránce špíny a gore pro představu). 6/10. (19.01.2023)