Hrozba smrti

Producentskému guru Joelu Silverovi se zřejmě zastesklo po starých dobrých časech a vzpomněl si na svou naivně poctivou limonádu z konce kouzelných 80. let. První půlhodinka je moc fajn. Vlastně se s přimhouřením obou očí pocitově dostaneme do let minulých, do ospalé díry, která má atmosféru, pokusy o hlášky, rozjíždějící se romanci a pár zajímavých postav. Jenže s přibývajícími minutami postav ještě zásadně přibude, nadhled jde do kopru, oldschoolovost vystřídá přepálenost a intenzita, a tak nějak nemile se to celé rozpadne. Z vytesaného toulavce Gyllenhaala s širokým úsměvem, který prostě jednou fatálně chyboval a moc neví, co se zbytkem života, je „najednou“ chladnokrevný vrah, stává se součástí oněch přihlouplých zápletek, které i sympatickou doktorku vytláčí na druhou kolej. Respektive na plátně sličná Daniela Melchior pořád je, ale jako kdyby nebyla. Hlavní záporák (a teď nemyslím Conora McGregora) je mimo, strážci zákona zrovna tak. Navíc uměle vyvolané barové rvačky prostě patří do jiné doby, chlapský výplach nevýplach, jednoduše už to nefunguje. Rádoby novátorské akční momenty (i dost rozpačitých CGI) a všelijaké rošády s kamerou baví tak z půlky. Ostatně stejně jako celá tahle divočina. (24.03.2024)

Srovnání s původním Road House sice nemám, ale jeho nová inkarnace parádně navazuje na osmdesátkové akčňáky. Přímočarý a jednoduchý příběh si na nic nehraje a snaha o zápletku jen spojuje místa kde namakný ýlenól dává někomu po tlamě. Do toho mu sice lehce hodí vidle šílený Connor McŘehoř, který nejspíš ani nemusel moc hrát, ale nakonec všechno dopadne přesně podle očekávání. Bitky mají velmi dobré choreo a působí hodně fyzicky, humor funguje a zbytek zase není tak důležitý. Menší výtka jde za hrátky s kamerou, které jsou možná originální ale velmi rychle přestanou bavit. Za mě každopádně palec nahoru. Přesně takový výplach sem potřeboval a bavil sem se víc než sem čekal…70% (23.03.2024)

Originál z osmdesátek jsem neviděla, ale neberu jako dobré znamení, že právě po shlédnutí remaku mám strašnou chuť se na něj zpětně podívat. Proč? Protože mám nepříjmný pocit, že ať v něm dostanu cokoliv, s velkou pravděpodobností na jeho konci budu mít lepší pocity než mám teď. A kde se ve mě bere tohle sebevědomí? Vysvětlím... ***** Road House je čistě a prázdně natočený film, který je nejhezčí paradoxně v momentech, kdy se neodehrává žádná akce. Začátek působí jako správná vzpomínka na to nejlepší, o čem dřív byly akční filmy. Co bylo na osmdesátkách zábavné. Jenže potom se to začne tříštit a já zjistila, že sleduju film, který neví, čím chce být. Je to remake, který jde svou cestou, ale zároveň vzdává úctu osmdesátkám? Je to remake v současném kabátku jedoucí na nostalgii? Není to ani jedno z toho. Je to od obojího něco a to obojí potom ve výsledku spolu nefunguje. Jenže to by nebylo to nejhorší. Nevadilo by mi ani, že je scénář tak pitomoučký, až je to skoro směšné. Nesmála ani v momentech, kdy se to po mě chtělo, protože humor je zde opravdu zvlášťní, a vůbec mi nesednul. Vlastně jsem se poměrně dost dlouho nudila. Stopáž je zbytečně dlouhá na to, co se ve filmu stane. Takže se mi dostává dost času, aby mě všechny postavy štvali ještě víc, než by na to měly právo v klasickém formátu devadesáti minut. Zamrzí to? ***** Mě to mrzelo hodně, protože první třetina je ještě docela v pohodě. Tedy pokud si z ní odmyslím ten nefunkční pokus o to, aby si film lehce užily i lepší polovičky chlapáků, pro které je film primárně určený. Je tam správná atmosféra, dobrá hudba. Jenže potom přijde zbytek, která se to sice utrne ze řetězu, a já bych z toho jako divák měla být asi šťastná, protože to jsem tohohle snímku chtěla na prvním místě, ale to se opravdu nestalo. Prapodivná akce, která je většinu času ošklivě natočená. Ano, je tam pár dobře natočených blbůstek. Ale je to málo, abych tomu celému ve výsledku zatleskala jako něčemu skvělému. Vážně by mě dost zajímalo, kolik toho z ní bylo reálně natočno. (Paradoxně mě po vizuální stránce bavily možná víc závěrečné titulky, kde je to neskývaně přiznané a zábavné.) A když mi nesedne v akčním filmu ani ta akce...čím pro mě potom je? ***** Kdybych měla Road House nějak shrnout, asi by to bylo takhle: akční výplach se špatnou akcí; nulovým charakterem postav, ale alepsoň se na herce hezky kouká; s tou nejjednodušší zápletkou, všichni máme rádi klišé, ale tady to nefunguje. Nečekala jsem dokonalý film. Čekala jsem blbinu na jeden večer, kterou za dva dny vypustím z hlavy. Jenže sledovat Road House se ukázalo jako dost vysilující a já nedostala ani průměrný film. Velká škoda.  3/10 (24.03.2024)

„VLASTNÍM MOTOREST. POSLEDNÍ DOBOU PŘITAHUJE ŠPATNOU KLIENTELU. POLDOVÉ JSOU K NIČEMU. VŠICHNI MOJI VYHAZOVAČI UTEKLI. DOBŘE ZAPLATÍM…“ 0sumdesátkovej film, napasovanej na „novou“ dobu. Nějak mně to neštymuje… Přitom Gyllenhaal je fajn a ze začátku to i baví. Pak se z toho stává v podstatě píčovina, kdy i ty bitky vypadaj digitálně. K tomu blbý chování postav, pitomej děj, a přestože je (hlavně v závěru) akce dost, nějak extra nebaví. Spíš je nesympaticky přehnaná a fádní. Pro mě zklamání. Zlatej originál…     /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jde o „reimaginaci“ stejnojmenného filmu z roku 1989. 2.) Film produkuje legendární Joel Silver, který měl na starosti také originál. 3.) Thx za titule „Michaela Vokřálová“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ***  NAPĚTÍ  * (24.03.2024)

Po velkém hypeu mírné zklamání v podobě tuctového béčka. Popravdě se divím, že kvalitní tvůrčí duo Doug Liman a Jake Gyllenhaal vyprodukovalo něco tak průměrného a pramálo zajímavého. Faktem pouze je, že film je po všech stránkách nezávadný a neotravný. V ničem neexceluje, v ničem neselhává. Asi by se člověk měl přepnout do režimu bezmozkové zábavy, aby si dokázal nový Road House užít. Conor McGregor - byl to v podstatě herec už v kleci a zde jen pokračuje ve svém suveréním tempu. Možná tento typ rolí béčkových záporáků by mu i do budoucna seděl. Rozhodně mi nepřišel špatný, ale postavit film (pouze) na něm nelze. 5/10 (08.05.2024)