Její tělo

Nulová psychologie postav i režijní invence. Pouze autorsky neangažované sledování kuriózního životního příběhu. Jako kdybych si četl povrchní bulvární článek nebo koukal na průměrný televizní produkt. Ale vidět detail vaginální penetrace na velkém kino plátně, i když jenom na dvě vteřiny, zážitkově potěšilo a překvapilo odvahou tvůrců. (17.03.2024)

Nevšední a na první pohled vysoce pozoruhodný životní příběh v řemeslně i herecky obstojném pojetí. Bohužel tomu ale nepřehlédnutelně chybí myšlenková a psychologická hloubka, která by ze zajímavého životního osudu udělala i zajímavý a silný film. Navíc absentuje i výraznější režijní invence, která by co nejlépe využila specifika obou odvětví, jimž se Absolonová věnovala. Snímek bez vize a nosného jádra. 60 % (18.03.2024)

Když je Andrea v jednu chvíli napřímo dotázána, proč skáče, nemá na to odpověď. Tvůrci se s tím spokojují a po jejích motivacích po zbytek dvouhodinového filmu nepátrají. Její tělo je tudíž přiléhavý název. Film se vůbec nesnaží o její psychologizaci (a je v tom důslednější než nedávno Bratři). Zblízka vidíme, co v různých fázích života zakoušelo její tělo, ale do hlavy jí nevidíme. Scéna rozhovoru s novinářem naznačuje, že ani neměla moc co říct. V kontextu životopisných dramat, která mají potřebu vysvětlovat, proč někdo udělal to a ono, je to neotřelý přístup. Jenomže co z toho? Neschopnost jít hloub není kompenzována originalitou nebo intenzitou stylistických postupů. Na body horor je film málo tělesný, málo tvrdý. Opravdu nepříjemná je akorát scéna, kdy Andrea po úrazu klečí na čtyřech a protahuje si pochroumané tělo. Jinak se na to kouká až podivuhodně snadno. Dokonce i když protagonistka leží v nemocnici s krunýřem na krku nebo nádorem na mozku, vypadá výborně (víckrát jsem si vzpomněl na Ebertova slova o „Ali MacGraw's Disease“: a movie illness in which the only symptom is that the patient grows more beautiful until finally dying). Ve skutečnosti jsou bolestivé ještě rodinné scény s otcem nebo matkou, jenomže pro svou divadelní křeč a nepřesvědčivost, kdy jsem měl pocit, že sleduju několik cizích lidí (kteří napříč časem ani nápadně nestárnou), předstírajících, že je pojí pokrevní příbuznost. O fungování pornoprůmyslu na přelomu milénia se dozvíme minimum informací. Příběh je osekán na základní události. Žádný kontext (přitom zrovna akcentování v devadesátkách normalizované posedlosti výkonem a úspěchem by motiv práce s tělem jako s nástrojem mohlo učinit vrstevnatějším). Andrea má prostě jen sex s různými pornoherci. Nic okolo neřeší. Nemusí. Všichni jsou extrémně milí a chápaví. Je sympatické, že film k pornu nezaujímá moralistní postoj (na rozdíl třeba od švédského Pleasure). (On tedy kvůli opatrnosti v přístupu k životům reálných lidí nezaujímá žádný postoj k ničemu.) Jde jen o další fyzickou aktivitu, ve které chce být ctižádostivá hrdinka nejlepší... kterážto paralela je polopaticky zdůrazněna Adamovou replikou „tady nejseš na závodě“ (a podobně zbytečných, návodných replik je tam plno).  Ale co dál? Problém nespočívá v tom, že by film málo vysvětloval, co vidíme, ale že prostě nemá co vysvětlovat. Je prázdný, nebaví, nedojímá, nevytváří dramatické napětí. Nemá jasné téma a hledisko (problém dramaturgie). Jen bez překvapení rekonstruuje pár volně pospojovaných epizod ze života Absolonové. Byla výborná skokanka, pak se zranila, pak se bez nějaké viditelné námahy stala slavnou pornoherečkou a pak v mladém věku zemřela. Blízký vztah měla akorát s mladší ségrou, což je ale ve filmu potácejícím se mezi dokudramatem a rodinným melodramatem stejně chabý, nepropracovaný motiv jako všechny ostatní (např. porucha příjmu potravy). Žádné drama a emoce navíc, žádná hlubší reflexe čehokoliv. Jen její (stále hezké) tělo. 50% (07.11.2023)

6/10. První velký film Natálie Císařovské dopadl průměrně. Je vidět že režisérka ještě nemá pořádné zkušenosti, což bylo vidět především na konci filmu, který byl neskutečně prázdný, nedůstojný a působil nedodělaně. Osobně jsem odcházel z kina velice zklamaný s myšlenkou, že to šlo udělat daleko lépe. Film není špatný a moc příjemně se na něj dívá (což mi pánové zajisté potvrdí), ale v těch důležitých částech, kdy by Vám měl něco předat, film bohužel selhává. Musím ale pochválit jak Natalii Germani, tak Cyrila Dobrého, u kterého bych už sakra chtěl, aby mu někdo dal hlavní filmovou roli, ten kluk to v sobě má a čeká až mu někdo šikovný nabídne dobrou roli. Musím naopak pokárat rodinu Andrei, která působí jako vedlejší postavičky bez jakéhokoliv charisma. Snad jen sestra Andrei byla viditelná. A při tom rodina a dění v ní mě zajímalo asi ze všeho nejvíce, jak moc to rodinní příslušníci (ne)snáší, proč se otec rozhodl pro rozvod - sakra to v tom filmu mělo být více! Je opravdu škoda, že se z toho nevytěžilo více, potenciál byl obrovský. Andrea Absolonová (a především její rodina) si zasloužila lepší zpracování. (17.11.2023)

Předně je nutno uvést, že je dobře, že se podobné projekty v našich končinách konečně realizují a tvůrci se lehce kontroverzních témat už tolik nebojí. O to větší je škoda, že Natálie Císařovská kolem něj našlapuje velmi jemně a snaží se sice ukázat život Andrey Absolonové komplexněji, jenomže nedokáže úplně zaujmout a strhnout, především se ale rozhodnout, co chce divákovi říct. V až artovém stylu velmi dobře pracuje s detailními záběry na "její tělo", které se pro hlavní hrdinku stává obživou a něčím, co jí zajistí úspěch a slávu, i když jinak, než asi čekala. Po velmi slibném začátku jako by si autorka na sebe upletla až moc dlouhý bič, protože většinu témat jen nakousne, zmíní dost povrchně a jde od nich dál, aniž by divákovi umožnila jakkoli se emočně napojit na některou z postav. Přitom je tu velký potenciál (rozpad rodiny, detailní náhled do pornoprůmyslu, který pravděpodobně bude dost drsný, srovnání pornografie se sportem), který ale režisérka bohužel nevyužívá. Typickým příkladem budiž samotný závěr, v němž MINISPOILER hlavní hrdinka zemře mimo obraz, ale publikum to nechá absolutně chladné KONEC MINISPOILERU. V tomto případě je paradoxně ke škodě krátká stopáž, protože k určitému dořešení naznačených motivů by bylo potřeba minimálně půl hodiny navíc, dá se ale předpokládat, že náročnější divák by byl ochoten je u filmu trávit. Natalia Germani se s titulní rolí poprala více než dobře, protože právě ona je tím nejzajímavějším, i když někdy má její postava nejasnou motivaci, za zmínku pak stojí ještě Denisa Barešová, která svou žárlivou sestru na malém prostoru dělá hodně výraznou, ostatní už tolik místa nemají. Její tělo je nepochybně film, který stojí za pozornost, protože do světa, který je pro většinu lidí stále jaksi tabuizován a automaticky budí pohoršení, nahlíží hodně citlivě a se vší úctou, jen se zkrátka nedokáže zaměřit na tematiku, kterou by vypíchl a tak zůstává zoufale jednorozměrný, povrchní a nedokáže proniknout do hloubky postav, které určitě prožívaly zajímavá dilemata. Škoda. 60 % (10.03.2024)