Bastard

"Nehovorte o kráľovi ako o svojom kamarátovi, nikdy ste sa s ním nestretol. Ani nevie, že existujete..." Čím to je, že M. Mikkelsen nikdy nešľapne vedľa? Znova a znova dokazuje ako skvelý je herec a aké šťastie má na kvalitné projekty. Som vďačný za tieto nádherné a silné filmy, ktoré v sebe nesú to kúzlo starej filmovej školy bez trikov, zeleného plátna a šľahajúcich bleskov... Stará pravda, že film je tak dobrý ako dobre je obsadená a zahraná záporná postava tu platí dokonale, pretože "vlastník" De Schinkel je hajzlík skutočne výnimočne slizký, až máte chuť Mikkelsenovi zakričať "Ja ti ho podržím, ty po podrež!..." Príbeh je to v podstate jednoduchý, ale pod kožu sa zaryl dokonale a uvedomíte si, že v tak nehostinnej pôde a prírode celkovo nie je vôbec ľahké farmárčiť. A čo, že to vlastne chce Mikkelsen pestovať??  Ako sám vraví "Opýtať sa môžeš, ale odpovede sa nedočkáš..." , aspoň tu nie. Film to samozrejme prezradí. Takto si predstavujem FILM, drtivá väčšina toho, čo vzniká dnes sú strašné sračky. Film 90%. Mikkelsen 100%. (30.12.2023)

Mads Mikelsen jako zásadový farmář, který se nechce zdát svého "kousku" půdy. Premisa ze které by mohl být akčně, dobrodružný kousek je v tomto případě pomalým a nikam nespěchajícím historickým dramatem, kde nedojde na velkolepé bitvy a většina interakcí je slovní. Pocitově o půl hodiny delší, pěkně vypadající ale bohužel minimálně gradující film, který by bez Madse prošuměl a skončil v zapomnění. (07.01.2024)

Mifune, Otevřená srdce, Bratři, Po svatbě, Adamova jablka, Druhá šance, Rytíři spravedlnosti. Příznivci lidských dramat musejí Anderse Thomase Jensena milovat. Teď si udělal exkurzi do dánské historie, kterak se zarputilý Mads Mikkelsen hodlal zakousnout do neúrodného vřesoviště a popsat prvních pár listů bramborové kuchařky. Jak už to tak bývá, jeho pouť za bramborovou sadbou je plná překážek a klacků pod nohy, protože v nehostinném území, na kterém hodlá vybudovat zemědělskou kolonii, má obří vliv jistý mladý šlechtic. Zatímco zchudlý armádní kapitán Ludvig se drží své zraněné ctižádosti a zejména toho, že má svou snahu posvěcenou králem, přerostlé dítě, alkoholik a pravidelný obskakovač služebných de Schinkel nechce riskovat ztrátu své dominance. Takže tu máme osvědčený souboj dvou mužů s poměrně jasně vymezenými charaktery. Emočně zdrženlivý Ludvig sice odolává, než si diváka pořádně pustí k tělu, nechce dělat ústupky (viz koza), věří v sílu vůle a upíná se k jedinému: uspět. Stupňující se nespravedlnosti ze strany de Schinkela ale mají své meze a na civilizovanou debatu to nevypadá. Scénář prakticky jen přikládá do ohně, diktuje další a další utrpení či překážky, v samotném závěru se pak zbytečně uchyluje ke zkratkovitému dovyprávění. Klidně bych dalších 10-15 minut přidal a naopak jednu závěrečnou červenoknihovní odbočku vynechal. Když nicméně arogantní sadista zpestří večírek pro bohaté mučením psance, čekal jsem, že se víc zostří hrany (nebo že do příběhu víc zasáhne nastávající choť) a že si z gradace sedneme na zadek. Nestalo se. Přesto suverénně natočené, syrově uchopené, skvěle zahrané (kdy rozhodně nezapomínejme na Simona Bennebjerga). (31.01.2024)

Bastard je zástupce velmi problematického žánru takřka kompletně fiktivních "filmů podle skutečného příběhu". Po jen malém popátrání po skutečném pozadí zdejšího příběhu zjistíte, že je prakticky celý vycucaný z prstu autorky předlohy Idy Jessen a to ve prospěch klasického robinhoodovského melodramatu. S tím by nemusela být nutně taková potíž, pokud by se tohoto zžánrovatění historického podkladu držel i film. Ten však dodržuje formu typickou pro zfilmovanou skutečnost se všemi berličkami, které jsme jí ochotni odpouštět právě kvůli tomu, že respektujeme její oporu v realitě. Když pak do pomalého důkladného sledování ústrků a strastí bývalého vojáka vlítne komicky záporný amalgám všech zlých aristokratů, které jsme kdy ve filmech viděli, postavy se začnou chovat nevěrohodně inkluzivně a příběh najednou přeskočí v emancipační revenge flick, veškerá poctivě budovaná snaha o vykreslení bezútěšného období dánské historie odchází umřít kamsi do vřesovišť. Míra toho nakolik budete chtít obhajovat klišé jako narativní atributy pak je postavená na vašem vztahu k mlžným vřesům a neúrodné tváři Madse Mikkelsena (21.04.2024)

Bezchybné, dusné, vtahující a emotivní. Miluju tuhle dánskou komorní filmařinu a když se sejde zvučné jméno v režiserském křesle (jen koukněte sami, co tenhle bůh natočil), geniální, oskarový Mads Mikkelsen a dobře rozehrané téma, je s přehledem vyhráno. Od začátku z pohledu diváka prostě nejde jinak, než naplno fandit hlavní postavě v jeho plánu a čekat, kam se to celé vyvine. S přicházejícími postavami, z nichž každá je dostatečně ikonická a svěží, aby si získala další sympatie, se nám plní plátno áčkovými charaktery a jakmile se objeví hlavní záporák (čti slizký, nechutný, zvrácený zm*d, jaký na plátně už pěknou dobu nebyl a kterého by snad každý z nás nejraději viděl mrtvého na třikát), jde postupně do tuhého. Příběh se rozvíjí skvěle, postavy a jejich osudy stejnětak a dočkáme se jak historického dramatu, tak dokonce i brutální krve a několika twistů, které otáčejí děj o 180 stupňů a které divákovi pěkně zamíchají kartami. Ve výsledku jsem naprosto spokojen a je vidět, že Sever je prostě úplně někde jinde a s grácií dokáže vyprodukovat komorní historickou bombu, které bych se jinak vyhnul obloukem, ale tady prostě nemohu jinak než za plnou pětku. (02.01.2024)