Hoši z Brazílie

Konečně jsem padl na adaptaci Levinova literárního řádění, o které můžu prohlásit, že je košer téměř ve všech ohledech! Hoši z Brazílie mají v zásadě čtyři devizy, kvůli nimž stojí za to se neupejpat a bezpodmínečně si je, nejlépe ihned, sehnat, pustit, vychutnat. Zde je jejich výčet: 1.) Lišácky obsazené role (geniální dvojkombinace Peck - Dr. Mengele; Olivier - lovec nacistů), které si patřičně užívají nejen oba zmínění. 2.) Zachování Irova sarkasmu, nadhledu a satiry v plné míře (!). 3.) Perfektní Goldsmithova hudba (není tomu tak dávno, co k mé nezměrné radosti, vyšla v kompletní a remasterované podobě). 4.) Nadčasové téma. Za jediný markantní mínus počítám fakt, že Schaffner se nepokouší o žádné velké umění a stařecky lpí na léty prověřených (a provařených) postupech, které možná fungují, ale zbytečně brání filmu v rozletu. Momentů, které z vykolíkovaného konceptu vybočují, je jako šafránu a bohužel se snadno ztrácejí v okolním "plevelu" (příkladem budiž skvěle sestříhaná Mengelova revize bývalé laboratoře). Asi mi nezbývá, než se utěšovat vědomím, že vůbec existují, srazit podpatky do latě a radovat se z dobrého. A toho vskutku není málo! (07.11.2008)

Levinova kniha neoplýva nijako geniálnym dejom (zápletka zaujímavá určite je!), no je tak zručne napísaná a vygradovaná, že som ju zožral za cca jeden deň. Film je jej vernou kópiou - no bez umu rozprávať príbeh. Vo filme je jediná scéna, kde je ako taká invenčnosť (Mengeleho spomienky na laboratórium), zvyšok je otrockým kostrbatým prepisovaním knihy. Vrcholom samým o sebe je najstrašidelnejší moment v knihe (zjavenie druhého chlapca), ktorý je vo filme prevedený bez akéhokoľvek dôrazu či zaujatia, ako by sa ani o nič nedialo. Nepomáha tomu ani hudba, ktorá poväčšine ani nie je a ak je, tak je rutinnou. Za zmienku stojí Gregory Peck, ktorý je na nepoznanie zamaskovaný a predstaviteľ malého chlapca, ktorý má proste charizmatický čumák, i keď ho nútia až nepríjemne prehrávať. Senilný Laurence Olivier je strašný (nominácia na Oscara wtf?). (13.02.2011)

Prověřený režisér, předloha slavného spisovatele, velká herecká jména, hudba od Pana Skladatele. To zní výborně, že? Jenže od doby vzniku filmu uplynula spousta let, a ve své době nepochybně šokující téma možností klonování lidí už není po Dolly a výzkumech kmenových buněk atd. dostatečně nosné pro pořádný thriller. Nemluvě o tom, že ve filmu opakované "dneska už náckové nikoho nezajímají" je po dalších víc jak třiceti letech ještě pravdivější než tenkrát. Možná až příliš... Nicméně k věci - je to hlavně zásluha herců a režiséra, že přednáška vedená Bruno Ganzem je spolu s němou flashbackovou sekvencí z opuštěné laboratoře nejlepší z celého filmu, a ve své působivosti se blíží třeba takové klasice jako je Dotek Medúzy. Z dnešního pohledu působí řada ostatních scén chabě, přehnaně pateticky nebo přímo směšně - viz třeba Peckovo opakované propagandistické hřímání (BTW podstatně víc než Mengeleho připomíná přímo Hitlera), útok dobrmanů nebo třeba ruční práce na fašounském plese. Sedmdesátiletý Laurence Olivier působí velice sešle (aby také ne, po všech těch zdravotních problémech, kterými si ke stáru prošel), a pro jeho roli je to jen dobře - bohužel o to méně uvěřitelné je fyzicky náročné rozuzlení v Pennsylvánii. Celkově mám dojem, že na papíře to celé muselo působit lépe, a třeba u takové scény na přehradě jsem úplně slyšel šustit stránky. Poslední záběr jsem "viděl" předem, protože Jeremy Black jednak od první scénky působil jako (výtečně) odpudivý rádobynadřazený hajzlík, a druhak přesně takovéhle završení přece má "každý správný" thriller ze sedmdesátek. Takže OK, nebylo to špatné, ale nemám důvod se dívat znovu. Nicméně děkuji, že jsem si mohl opravit svůj historický omyl o barvě očí vůdce "tisíceleté" při maximálně extenzivním výkladu dvanáct let trvající říše;) Takže ode mě 70%. A na závěr, drazí soukmenovci, kvízová otázka - "Doplňte logickou řadu: Ein Volk, ein Reich, ...". V případě jiné odpovědi než "einmal" běžte na pívo a na Spartu a neotravujte na internetu, OK? A ano, můžete si postěžovat strejdovi Adenoidovi Vandasovi, že si z vás negromilci dělají srandu;) White flower vespolek, odchod. (13.09.2011)

Hoši z Brazílie jsou širší divácké veřejnosti známi jako film, ve kterém si zahrál Gregory Peck svou jedinou zápornou roli. A není to pravda. Záporáka si zde zahrál podruhé (i když naposled). Ten první je v o 32 starším westernu Souboj na slunci, který je dnes poněkud pozapomenutý. Ve své době byl jistě událostí, ovšem léty byl překonán a zestárl. Ze snůšky přehrávajících herců vyčuhoval jediný Gregory Peck svou omračující přesvědčivou kreací a film vytáhl na slušnou úroveň. Sakra, nějak jsem utekl od tématu, zpět k Hochům z Brazílie. Neznám film, který by se mu svým námětem podobal. Je originální od začátku do konce s vynikajícím hereckým obsazením. Již zmíněný Gregory Peck byl v úloze dr. Mengeleho - lidské zrůdy a jedné z nejtemnějších postav historie fascinující a jedná se o jeden z jeho nej výkonů. Nijak za ním nezaostává ani Laurence Olivier v úloze protihráče Ezry Liebermanna. Jediným silnějším nedostatkem je mírná nedotaženost příběhu. Nikdy bych neřekl, že se mi 120 minut bude zdát málo. Co se vůbec stalo s ostatními Mengeleovými posluhovači? Třeba jen čtvrthodinu tomu ještě věnovat mohli. Ale vem to nešť. I s touto pihou jsou Hoši z Brazílie skvělým thrillerem s mrazivým závěrem a druhým nejděsivějším filmovým útokem psů (ten první je z filmu Přichází Satan!). 85%. (08.11.2008)

Výborný nápad ohľadom klonovania ľudí. Technika bola vysvetlená pomerne presne, čo oceňujem, keďže film vznikol takmer 20 rokov pred prvým naklonovaným cicavcom - ovečkou Dolly. Samotná kostra príbehu sa mi ale zdala rozťahaná, pričom mala pomerne dosť hluchých miest, ktoré výrazne nudili. Ešte šťastie, že tu bolo tak skvelé herecké obsadenie, človek sa mal možnosť pokochať aspoň na hercoch a ich majstrovstve. Koniec našťastie v tomto smere dojem trochu napravil. Lepší priemer. 65/100 (03.05.2019)