Propast

Film má tři složky: 1. Podmořská manželská terapie - nutné zlo pro diváky/čky. 2. Survival movie - vcelku napínavé, byť nejde o můj šálek kávy. 3. Vztyčenej varovnej přílivovej ukazováček (příště už prostředníček) malých svítících bělásků - přísada do nějakého myšlenkového přesahu filmu, aby to nebyla jen běžně napínavá podívaná z akvárka. To závěrečné poselství je samozřejmě velice dobré - jasně, člověk dělá strašlivé zlo, ale umí se i obětovat (čas od času). Pro jednoho dva dobré na tomto světě stojí za to zachránit celý svět (to není sluníčkářská hypotéza a přiznám se že označení sluníčkář z duše nenávidím, neb nevím, co si tím chtějí "tmáři" vyvodit). To je mimochodem převzaté z Bible. Takže proč ne. Mám jen jednu výhradu - ten film k onomu konci (zhlédnuta SE verze) vůbec, ale vůbec nesměřuje. Po celou dobu to je jen survival movie říznutý manželskou krizí, nic víc. Cameron vybalí karty náhle a bohužel nemá moc času, aby na plátně závěr filmu zarezonoval. (12.11.2020)

Propast je filmem sakra hollywoodským, a to tím, jak neustále nabourává vážný koncept různými vtípky a odlehčováním. Jak na jedny znaky neustále používá dvojí kódování – vážné a komediální – a námořníky profiluje buď jako kamarády od vedle, anebo jako ostré hochy, se kterými nechcete nic mít. Tohle je posílený i rozvracením norem, kdy vědátoři nejsou zas tak vědečtí a nechají klidně uvolněné koleso. S tím souvisí binární opozice aktivní-pasivní, dominantní-submisivní, smělý-zdrženlivá, kdy si svoje můžou takzvaně vyhmátnout ženy i muži. V neposlední řadě Propast umožňuje čtení politické, protože potápěčské obleky vypadají stejně jako skafandry a klima ruský ofenzivy není než otevřená aluze na studenou válku a závody v dobývání vesmíru. (31.07.2008)

Moje prvé stretnutie s Priepasťou značilo, že si ten film nikdy neobľúbim, pretože som v tom čase dokola ospevovala dejové i technické spôsobilosti môjho milovaného Terminátora a Priepasť prišla na rad až neskôr, očakávala som komerčný nátresk, ale prehliadnuc nádherné efekty či perfekcionistický režijný prístup, ten film nebol určený komerčnému publiku, musela som naň dozrieť. Teraz po rokoch si po opätovnom pozretí Priepasti uvedomujem, ako ma fascinujú Cameronove originálne scenáristické nápady, ktoré vie vždy vkusne skĺbiť s porciou monumentálnych trikov, samotné napätie, vyrážajúce z nekonečnej hĺbky podmorského sveta by sa dalo krájať a film sa celý čas spoľahlivo drží na depresívnej úrovni, občas túto klaustrofobickú atmosféru uvoľňovali perfektní Ed Harris a Mary E. Mastrantonio, ktorí si neodpustili pár vtipných ironických hlášok. Od Camerona však divák akosi automaticky očakáva nejaké myšlienkové posolstvo či futuristickú víziu, týkajúcu sa nás, čoby morálne upadajúceho ľudstva a diváci, ktorí boli ukrátení o Special Edition a doteraz ju nevideli (nechápem, ako mohol Cameron vystrihnúť hlavnú myšlienku filmu), nemali šancu vstrebať najemocionálnejšie minúty filmu, v ktorých nás Cameron opäť stavia do pozície tých slabších a podriadených, neschopných postaviť sa vyšším silám. Film tak myšlienkovo bohatý a technicky veľkolepý, že sa divákovi pred očami črtá pravá režisérska genialita. (23.08.2011)

Konečně jsem viděl prodlouženou verzi Propasti. A byla skvělá! Ano, je pravda, že poněkud těžkopádně moralizující závěr už dnes zkrátka nemůže působit tak jako v roce 1989, ale i přesto jsem ochotný přimhouřit oko a pátou hvězdu dát. Vždyť ten film skoro tři hodiny šlape jako hodinky, nenudí a pořád má co nabídnout. Úžasně klaustrofobické prozkoumávání havarované ponorky, doslova a do písmene revoluční trikové scény, dokonalé podvodní záběry, jednu vynikající honičku miniponorek, která se ani v roce 2011 nemá za co stydět, sympatické postavy, které vám po vzoru mariňáků z Vetřelců velice rychle přirostou k srdci, výborné herce s Edem Harrisem a Michaelem Biehnem v čele, burácející i magickou hudbu Alana Silvestriho... A především tradiční Cameronův perfekcionismus viditelný v každé vteřině. Jak říkám - závěr může zamrzet, naštvat i rozesmát... Ale má-li film tolik kladů, čtyři hvězdy by byly zkrátka málo. CALL GUINESS. (12.09.2011)

Když si Cameron něco zamane, např, že natočí celý film ve vodní nádrži, tak to prostě udělá a výsledek bude vždycky dokonalý. I když tenhle film nebyl ani zdaleka takový hit jako TERMINATOR 2, stavím ho v Cameronově filmografii výše. Další z důkazů nesmírného perfekcionalismu Jamese Camerona, který prostě NEUMÍ natočit špatný film. A jelikož jsem viděl i director´s cut, musím říct, že prodloužený konec s vystřiženou úchvatnou trikovou scénou (na svoji dobu) staví tenhle film do úplně jiného světla. (01.06.2002)