Šurajukihime
Lady Snowblood
Režie:
Tošija FudžitaScénář:
Norio OsadaKamera:
Masaki TamuraHudba:
Masa'aki HiraoHrají:
Meiko Kadži, Kó Nišimura, Eidži Okada, Takehiko Ono, Mijoko Akaza, Jošiko Nakada, Hitoši Takagi, Akemi Negiši, Kai AtóObsahy(1)
Sayo se stala očitým svědkem přepadení a zavraždění svého manžela a synka, sama pak byla útočníky krutě mučena a několikrát znásilněna. Naplněna nenávistí a touhou po pomstě za své utrpení se vydala na cestu, na jejímž konci měli být všichni její nepřátelé do jednoho mrtví. Naneštěstí pro ni byla již po prvním aktu odplaty umístěna do ženské věznice, a její plány tak naznaly náhlého obratu. Touha po spravedlivém zadostiučinění byla ale tak neukojitelná, že ve vězení zplodila dceru Yuki, jež se měla stát dalším vykonavatelem její msty. Sama Sayo ale při porotu umírá a malá Yuki následně podstupuje tvrdý bojový výcvik a výchovu, jež ji učí, že jediným smyslem jejího života je náležitě krvavě pomstít zkázu své rodiny; po takřka dvaceti letech nelidského drilu se Yuki konečně může vypravit uskutečnit přání, za něž její matka položila život. Japonský snímek SHURAYUKIHIME se stal hlavním inspiračním zdrojem pro film KILL BILL (2003) amerického režiséra Quentina Tarantina. (kiddo)
(více)Videa (2)
Recenze (131)
Quentin Tarantino má tento film neskutečně v oblibě, protože se netajil tím, že jeho Kill Bill točil přesně podle něj, což u mě byl trošičku problém pobrat. Jeho filmy příliš v lásce nemám a očekával jsem něco podobného i u tohoto. Na film jsem prakticky koukal jen čistě ze zájmu o danou věc. Ve filmu ale prakticky příliš změn od Kill Billa není, myšlenka je totiž prakticky stejná a bezezměny. Prostě a jednoduše pomsta jako prase o které je řeč v řadě asijských filmech, ale nejenom asijských. Pomsta hlavně musí být velká plná krve, o tom je většinou řeč, a stejně je to právě i u tohoto filmu, který s filmy o pomstách tak trochu začíná, respektive s filmy které se vážou na pomstu, obsahují krev a jsou naprosto nekompromisní. Některé jsou originální sami o sobě, viz Lady Snowblood, některé jsou prostě originální a některé jsou průměrné, v dnešní době jich je celá várka, stačí si vybrat, ale základ bych hledal právě v tomhle. Pro mě je to průměr, zrovna tohle vidět dvakrát nemusím, ale oceňuji fakt, že v té době je něco takového vůbec natočeno. ()
Sněhová vločka dopadající na tvář novorozence odsouzeného k životu zasvěcenému odplatě. Poetika nerozlučně spjatá s krví a smrtí. Motiv, který je v japonské kinematografii častější než černoch v americkém filmu. Procházka s krvavou Sněhurkou, která kdysi vstoupila do vlhkých snů dospívajícího Tarantina, kde kromě ústředního motivu pomsty nezbývá místo pro nic jiného. Nejde o uvěřitelnost, koneckonců výcviku k oné nenávisti je věnována jen kratičká epizoda, nejde o příběh, ten je načrtnut v jediné přímce, záleží jen na utišení bolesti a uspokojivém zasunutí nabroušené čepele do těla provinilcova. Pohledně zpracované haiku, ale kult? Nevím. ()
Skupina padouchů přepadne manžele - manžel je brutálně zavražděn, žena několikrát znásilněna. Pomsta má však netradiční podobu, protože ačkoliv se znásilněná žena jednomu z padouchů pomstí, rozhodne si nechat "udělat" potomka, aby se mohl mstít za ni. A tak když krátce po porodu zemře, její dcera se stane nástrojem pomsty - ve skutečnosti ničím jiným než nástrojem ani není. Projde přísným výcvikem a stane se z ní stroj na zabíjení, spíše terminátor s mečem než člověk. Jde od padoucha k padouchovi, a když je tento náhodou mrtvý, případně se zabije krátce před jejím příchodem, jako by musela mít pocit, že ho skutečně zabila. V případě hrobu ranou meče poškodí náhrobní kámen, pokud se padouch zabil před jejím příchodem, přetne jeho mrtvé tělo v půli. Paradoxně nemá ke svému jednání žádnou skutečnou motivaci - jí nikdo neublížil a vzhledem k výchově, kterou prošla, ani nemůže vědět, co rodičovská láska je (rodiče ani nikdy nepoznala). Nelineárně (v kapitolách) vyprávěná Lady Snowblood je typickým představitelem exploatačních japonských filmů osmdesátých let - rychlé transfokace, krvavé atrakce, samoúčelné efekty (dvojexpozice s komiksem; zrychlování a zpomalování). ()
Áno, ako som v predchádzajúcej recenzii medzitým sľúbil, tak i následne učiním. To, že, akože, režisér Quentin Tarantino, si počas svojich mladých čias vo videopožičovni napozeral, vskutku abnormálne množstvo filmov, je všeobecne známym pojmom, ktorý by ste mali určite poznať...? Túto「činnosť」tak extrémne zdokonalil, ďalej i sakramentsky rozvinul, aby si ju ešte i poriadne namixoval do『obrazového koktailu』, z ktorého, mimochodom, doteraz čerpá, a veru, zrejme stále nevyčerpal úplne všetky možnosti. • V roku 2003/2004, natočil pravdepodobne jeho najlepší film s titulom Kill Bill Vol. 1 & Kill Bill: Vol. 2 , rozdeleným na dva rovné diely, premietané v kinách s odstupom niekoľkých mesiacov, a čo je k tomu zároveň asi najdôležitejšie je i to, že táto kópia, ak ju beriem, ako celok, sa v žiadnom prípade ani prinajmenšom nevyrovná svojmu ORIGINÁLU, vytvorenom pred rovnými 30. rokmi, práve teraz dobre uvažujete, nakoľko QT, že je Američanom, sa proste nezaprie, a tak nielenže vzdáva veľký hold Lady Snowblood pod taktovkou talentovaného režiséra Tošija Fudžitu, ale súčasne sa snaží z neho vyžmýkať čo najviac, skrátka, ako sa len dá, a presne to mu ide opäť fantasticky... • Na začiatok by už hádam aj stačilo, keďže momentálne akosi ani naďalej nemienim riešiť tohto neriešiteľného「filmového kradoša」, ktorý je odhalený donaha! • V poriadku, odteraz sa vari konečne presuniem i k tomuto『majstrovskému dielu』, z ktorého znovu čerpali i ďalší filmári naprieč časovou osou v podobe nasledujúcich dekád vo svetovej kinematografii, kedy sa tento výnimočne surový akčňák s thrillerovými prvkami, stihol zatiaľ vypracovať, ako「Učebnica žánru」pre nastávajúce generácie režisérov a fanúšikov. Mimoriadne si na tomto brutálnom snímku cením predovšetkým to, že ma totálne priklincoval do sedačky, čo sa mi už veľmi dlho nestalo, a pritom som ani neudelil maximálne hodnotenie, ku ktorému mu chýbalo len to, čo by divák sotva kameňom dohodil. Jednoducho povedané, užíval som si formu & obsah, ktoré boli naprosto kvalitne vyvážené, čo musím vychváliť. • Týmto zbesilým dianím ma neustále sprevádzala sympatická protagonistka, ktorej činy a skutky, majú od celkových sympatiíí, asi hodne ďaleko, ale ani to mi vôbec nezabránilo sa pozitívne naľadiť na jej vlnovú dĺžku, i keď s patričným obsahom gejzírov samej krvi, ktorá náramným spôsobom vystrekovala z jej obetí... Čiže, ak sa náhodou vášmu zraku väčšie množstvo tejto životne dôležitej tekutiny celkovo prieči, tak s vysokou pravdepodobnosťou by vám robilo jej vstrebanie velikánske problémy, tak tým pádom potenciálnych divákov predsa trochu varujem, aby nemali akési prípadné ťažkosti... V opačnom prípade všetkým vrelo odporúčam, aj keď to nie je nič extra príjemné. • Dalo by sa tiež rovnako i podotknúť, že v počine sa toho udiaľo naozaj dosť požehnane, na to, aký krátky sa zdal byť, s niekoľkými podstatnými zvratmi na svojom konte, vrátane hlavnej postavy Juki v podaní Meiko Kadžiovej, ktorá ma svojim strhujúcim, hereckým výkonom - celkom uhraničila, ešte by som sa jej chcel potom chvíľu venovať..., snáď sa to niekedy podarí? •『V jednoduchosti sa skrýva krása, a v tomto príklade to platí obzvlášť』 () (méně) (více)
Byla by to výborná parodie na samurajské filmy, kdyby to nebylo míněno vážně. Všichni zranění mají tlak několik desítek MPa, proto z nich krev stříká s neuvěřitelnou intenzitou. Jinak se jedná o neskonale užvaněný akční snímek, buď se v něm mluví, nebo stříká krev. A já jen nevím, která z těchto dvou vychytávek je horší. Jako celek je to umělecká tragédie. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (2)
- Autorkou titulnej skladby "Shura No Hana" (Flowers Of Carnage) je samotná Meiko Kaji, ktorá ju aj sama naspievala. (werewolf69)
- Lady Snowblood vo väčšej miere poslúžila, ako predloha k filmu Kill Bill. (werewolf69)
Reklama