To se mi snad zdá

Velmi dobrý a velmi originální nápad a Cage ve zcela atypické roli, která mu ovšem skvěle seděla a marně pátrám v paměti po filmu, kde se mi líbil víc. Velmi slušný bizárek, který funguje zejména ze začátku a postupem času mu bohužel rychle dochází dech. Jako kdyby tvůrci vůbec netušili, jak mají takhle dobrý nápad zakončit. Je to strašná škoda, protože takhle snímek bohužel vyznívá trošku do ztracena. Také mi nepřišlo ověřitelných několik dějových zvratů. Zejména jsem si zcela jistý tím, že by hlavnímu hrdinovi určitě neubraly na popularitě brutální sny - snad právě naopak. Takže celé to vyústění je velmi vycucané z prstu. Každopádně velice příjemný a extrémně originální film. To vždy rád ocením. [77 %] (09.01.2024)

Nicolase Cage příliš nevyhledávám, ale za mě v roli stárnoucího profesora podal velmi zdařilý a zábavný výkon v poloze, jakou bych od něj nečekal, párkrát mě i mírně rozesmál. Na film mě nalákal originální námět člověka, který se ze záhadných důvodů začne dennodenně objevovat ve snách spousty lidí, což ovlivňuje i jeho soukromý a profesní život... a pokud jde o scénář, ani jsem si po většinu doby nemohl tolik stěžovat, žeby se se slibným námětem nepracovalo zajímavě. Třeba mysteriózní snové sekvence mě hodně bavily a na pár překvapení určitě dojde. Problém jsem cítil v nasazeném tempu, které ve vztahu k obsahu, jaký film rozehrá, mi připadalo zbytečně rozmáznuté do dlouhé stopáže. Přestože jsem z mladší generace, před lety jsem často po večerech dospíval u československých filmů a inscenací, což je tvorba taky plná někdy i poutavých fantaskních a černohumorných námětů... a když jsem si během sledování vzpomněl, jaký nezapomenutelný zážitek ve mně zanechal Zločin lorda Savila nebo Spravedlnost pro Selvina, aniž by přesáhly stopáž kolem 65 minut, tak... novinka Kristoffera Borgliho mi připadala jako komedie částečně zabitá festivalovým stylem zpracování, jaké by padlo k hloubavějšímu dramatu, ale třeba 7 minut staticky působících dialogů mezi třemi lidmi v jedné místnosti za stolem tu pro mě dělalo z jindy zdařilé surrealistické hříčky až nefunkčně rozplizlou záležitost (a takových scén jsem tam vnímal víc). // Teprve po zhlédnutí jsem se dověděl o mysteriózním fenoménu This Man, který patrně film inspiroval – žel pro film, i pouhé přehlížení stránek v angličtině, kde se objevil i slovenský plakát (český překvapivě nikoliv) mě na chvíli mrazivě znepokojilo víc, než viděný Borgliho film. [65%] (27.01.2024)

Patrně nejoriginálnější film roku, který má v sobě spoustu pravd o našem světě, i když primárně jde ,,jen" o svéráznou satiru na téma antidemokratického fenoménu cancel culture. Nicolas Cage téměř přesně po dvaceti letech vstoupil do téže řeky a ve filmovém déjà vu dal vzpomenout na svou nezapomenutelnou roli v kultovní Adaptaci režiséra Spikea Jonze a bez nadsázky geniálního scénáristy Charlie Kaufmana - kteréžto osobnosti v sobě opravdu překvapivě a nečekaně spojuje norská režisérská kometa Kristoffer Borgli. Jungovská invaze hlavního hrdiny do kolektivního nevědomí proložená prvky rodinného dramatu i sociálního hororu s popkulturními aluzemi na Freddyho Kruegera z béčkové hororové série Noční můra v Elm Street jsou něco tak bytostnně postmoderního a synkretického, že to přesně zrcadlí tuhle prazvláštní a nečitelnou dobu. Směs fantazie, neotřelého humoru, násilí, satiry, reflexe rozmarů popkultury i světa rychlokvasných jepičích celebrit a brilantní herecký výkon Nicolase Cage, to je, oč tu běží. Jen škoda, že ke konci Borgli úplně přesně nevěděl, kam se svým originálním konceptem do/jít... (31.12.2023)

Satirická alegorie našeho světa má vše, v čem se nacházíme. Média, reklama, sociální sítě. Ta úžasná absurdita, kdy lidé viní toho, o kom se jim zdá, že mají špatné sny! Tedy nejprve mají skvělé, a tak se s Paula stane vyhledávaná hvězda, ovšem jakmile se z něj stane Freddy Krueger, propadá se na příčku nežádoucího vyvrhele. Samozřejmě větší bžunda by byla, kdyby se jako v Elm Street vše promítalo do skutečnosti, ale takhle je to nakonec lepší, páč je ukázáno, co dokáže člověk, když chce na někoho hodit své problémy. Ušetřena není ani omladina, co má ze všeho trauma a co by si nejspíš potřebovala nějaké ty skutečné hrůzy prožít, aby věděla, co to slovo znamená. Děsivá je Paulova bezmocnost, kdy si ani ve snech nemůže vyřídit účty s těmi, co ho napadají, jelikož zkrátka sny druhých ovládat nemůže. Nebo ano? A pak ty všudypřítomné mobily, bez nichž se někteří ani nenají... Talking Heads - City of Dreams. O dvě * lepší než Je mi ze sebe špatně. (21.01.2024)

Mandy, Color ot of Space, Pig, Renfield, The Unbearable Weight of Massive Talent a teď Dream Scenario. Nicolas Cage si umí vybírat zajímavé režiséry a svěží projekty a neustále dokazuje, že jeho herecký rejstřík je doslova neomezený. Dream Scenario je v tomhle ohledu instantní klasika na první zhlédnutí. Cage tady hraje nudného profesora, kterému se změní život ve chvíli, kdy se začne zjevovat lidem ve snech. Co se ale zprvu jeví jako dar z nebes se změní v noční můru. První polovina filmu je bez přehánění geniální. V hodně scénách jsem se smál jako blázen. Ke konci sice ubývá humoru a hraje se na vážnější notu, ale všechno drží pohromadě právě Cage. Už od první minuty mě nadchl celkový vzhled a úžasná kamera. Nevím, jestli Kristoffer Borgli pořád točí na film nebo používá filtry, ale miluju tenhle zrnitý vizuál. Co oceňuji ještě víc je práce se střihem, který povyšuje všední momenty na ty nezapomenutelné. Už teď se těším na další zhlédnutí. (27.02.2024)