To se mi snad zdá

Satirická alegorie našeho světa má vše, v čem se nacházíme. Média, reklama, sociální sítě. Ta úžasná absurdita, kdy lidé viní toho, o kom se jim zdá, že mají špatné sny! Tedy nejprve mají skvělé, a tak se s Paula stane vyhledávaná hvězda, ovšem jakmile se z něj stane Freddy Krueger, propadá se na příčku nežádoucího vyvrhele. Samozřejmě větší bžunda by byla, kdyby se jako v Elm Street vše promítalo do skutečnosti, ale takhle je to nakonec lepší, páč je ukázáno, co dokáže člověk, když chce na někoho hodit své problémy. Ušetřena není ani omladina, co má ze všeho trauma a co by si nejspíš potřebovala nějaké ty skutečné hrůzy prožít, aby věděla, co to slovo znamená. Děsivá je Paulova bezmocnost, kdy si ani ve snech nemůže vyřídit účty s těmi, co ho napadají, jelikož zkrátka sny druhých ovládat nemůže. Nebo ano? A pak ty všudypřítomné mobily, bez nichž se někteří ani nenají... Talking Heads - City of Dreams. O dvě * lepší než Je mi ze sebe špatně. (21.01.2024)

Kdo by čekal, že se Nicolas Cage objeví v povedeném mysteriózním filmu, který bude mít nějaký přesah. Král béčkových filmů si tak zde zahrál nudného profesůrka, jehož byste normálně naprosto přehlédli a byť touží být spisovatelem, nikdy se k tomu nedokopal a ostatní mu jen kradli jeho nápady. Najednou se ale začne dít něco podivného... lidem po celém světě se o něm začne zdát ve snech a nikdo to nedokáže vysvětlit. Cageův Paul tak nejprve figuruje jako pasivní návštěvník snů, ale následně se to celé zvrtne. Do této chvíle je film vlastně velmi zajímavý a divák absolutně nemůže čekat, co přijde příště. Pak se ale o Paulovi lidem zdát přestane a zničehonic tu máme reklamu na produkt, kdy se lidem podařilo uchopit vstupování do snů a začaly toho využívat firmy a influenceři. Tohle povědečtění celého problému mi nakonec srazilo celý film dolů. Na jednu stranu se totiž neobtěžují nic vysvětlit (víceméně magický realismus), ale pak přijdou s tímhle, jako kdyby nám mělo být jasné, jak Paul lidem do snů vstupoval. Konec je pak takový evropsky tragický, ale přeci jen by možná unesl i pár minut navíc, případně konec pojmout celý jinak, aby to mělo alespoň nějaké vyvrcholení. Hodnocení: 70 % (18.12.2023)

Skvěle promyšlená a brilantně zpracovaná společenská satira, která mě dostala mnohem víc než jsem čekal. To se mi snad zdá je tematicky nabitý a aktuální snímek, jenž reflektuje slávu, životní pasivitu, žárlivost či fenomén tzv. cancel culture. Už takhle zajímavý námět navíc výborně míchá komediální prvky (scéna s prdem je geniální) se skoro až hororovými výjevy, díky čemuž je výsledek naprosto pohlcující. Právě snové sekvence výborně ilustrují, jak se sláva postupně mění v nevraživost. Režisér nicméně netlačí divákovi žádný narativ, takže lze na celou problematiku nahlížet z více úhlů a vnímat jednotlivé aktéry dle svého vlastního přesvědčení. Parádní zážitek pak korunují herecké výkony v čele s perfektním Nicolasem Cagem. Mrzí mě, že tuhle ódu nemůžu zakončit desítkovým hodnocením, ale poslední čtvrthodina se bohužel zbytečně tematicky roztříští, kvůli čemuž není finále tak úderné. Přesto ten pětikvalt napálím, protože nechci, aby mě Paul Matthews strašil ve snech. 9/10 (13.01.2024)

Atraktivně originální námět, který je okořeněný nezaměnitelným hereckým projevem Nicolase Cage. Přičtěte si k tomu i kousavě trefnou satiru dnešní společnosti a dostanete třaskavý filmový zážitek, kterému ale bohužel s přibývající stopáží poměrně značně dochází dech. Skoro by se až zdálo (hehe), že tvůrci nevěděli, jak to vlastně celé uspokojivě zakončit. Je to vážně veliká škoda, jelikož vyjma tohoto zjevného neduhu se jedná o velmi vydařené a především odvážné dílo, které vám mohu bez sebemenších skrupulí jen a jen doporučit. Skvělá práce! „One idea we had was to make Obama dream about you.“ (09.01.2024)

Už je to nějaký ten pátek, kdy si Nicolas Cage možná řekl, že podprůměrných béček už bylo dost, a začal se poohlížet po kvalitnějších látkách. Bylo z toho několik artových nezávislých (a přiznejme solidně divných) kousků i větších produkcí. Jeho výplaty a zájem studií určitou stoupnou i po téhle svérázné, chytře vystavěné komedii. Obyčejného taťku od rodiny a usedlého profesora Paula totiž znenadání začnou cizí lidé vídat ve svých snech. Zvláštní i lichotivé, nicméně Paula spíš zaráží a trápí, že ve snech pouze pasivně přihlíží utrpení druhých. Přesto jej celý úkaz nakopne, všímají si ho média, hodlá konečně napsat knihu, láká ho PR agentura... Jeho pověstných patnáct minut slávy se ovšem záhy dramaticky otočí a shodou okolností se stává nejnenáviděnější osobou ve svém okolí, protože dosavadní neutrální sny se mění v noční můry. Společenská satira nejen o vrtkavosti lidské přízně si s divákem solidně hraje, podnětný námět tvůrci překlápějí v chytrý film, který má energii a řadu absurdních nápadů. A zejména díky Cageovi to velmi dobře funguje a drží divákovu pozornost. Možná to místy chtělo ještě víc odvahy a jít víc na dřeň. Zejména poté, co si dozor na školním představení „nechá“ skřípnout ruku do dveří, totiž tvůrci ze zápletky vybruslili tak nějak nijace. Prostě poslední část vyznívá trochu násilně. Slabší čtyři hvězdy. (02.01.2024)