To se mi snad zdá

"To se mi snad zdá" je za mě nejlepší film roku!! Film má originální nápad a Nicolas Cage zde ukazuje svůj všestranný talent. Sny jsou fascinující fenomén. Plasticita snové krajiny je zdrojem nekonečných možností, sahá do hlubin mysli a manifestuje nevědomé myšlenky. S tímto konceptem si film pohrává. Režisér, scenárista a střihač Kristoffer Borgli chytře využívá rychlých střihů a rychlých změn osvětlení, aby rozostřil hranici mezi snovou krajinou a realitou filmu, což odráží cestu hlavní postavy. Jeho scénář je silný a má zajímavé myšlenky, které rozvíjí ústřední nápad filmu. Jako režisér v pohodě zvládl natočit dramatické až hororové momenty, a i ty černohumorné. Originalita filmu vyzařuje z jeho poutavého děje a udržuje diváky v napětí. Díky dokonalé rovnováze mezi dramatem, napětím a špetkou humoru je pro filmové nadšence potěšujícím zážitkem. Cageovo ztvárnění dodává postavám hloubku a autenticitu, čímž povyšuje film na zcela novou úroveň. Jediná moje výtka směřuje k závěru. Poslední cca deset patnáct minut je jako z jiného filmu a působí lehce křečovitě a na sílu. Každopádně poutavý příběh v kombinaci s Cageovou brilantností na plátně dělá z filmu "To se mi snad zdá" výtečně introspektivní, a především chytře vystavěnou podívanou!! /95% + FILM ROKU/ (29.12.2023)

Sociální komentář meme culture, viktimizace a všech těchto problémů, které se v dnešním světě objevují čím dál více, je vlastně takovou reakcí na slávu Nica Cage. Ten do filmu přispěl svým hereckým umem velkým dílem a jedná se tak o návrat, který si spousta podobných celebrit může jen nechat zdát. Žánrový mix, který tuto převážně komickou cestu Paula Matthewse provází, je už jen jakýmsi tradmarkem studia A24. Nenechte si tento film ujít. (17.01.2024)

To sa mi snáď zdá ... Nicolas Cage si zahral v dobrom filme? No nie tak zhurta. Dream Scenario má síce ďaleko od snímkov, v ktorých Cage hrá posledné roky zvyčajne a jedná sa o seriózne natočenú indie drámu, avšak nedotiahnutú úplne do konca. Napriek originálnemu námetu (Cage sa začne ľuďom zjavovať vo sne) sa v jadre jedná o pomerne jednoduchú satiru na slávu a pominuteľnosť úspechu na internete, vrátane súčasnej toxickej cancel culture, akurát zabalenú do formy indie drámy, ktorá dokáže byť miestami vtipná, miestami vážna, miestami podivná a miestami aj trápna. Nie zle natočené, ale na mňa tá celá metafora fungovala len tak z polovice, pretože od prvej chvíľe je až príliš priamočiara, bez možnosti nejakej vlastnej divákovej interpretácie a navyše v závere vyšumí úplne do prázdna. CELKOVO: 6/10 (24.12.2023)

Očakával som pecku, ale zakúsil som len pecky od slivky a zistil som, že moje chápanie pointy sa mi možno len zdalo. Dobrý nápad, na začiatku rozvinutý, smerom ku koncu už stagnujúci a nudný. Dream Scenario v mojom videní dobre poukazuje na škodlivosť influencerov, ktorí dnes určujú mysle ľudí a mládeže. Kadejaký nevzdelaný pako točí videá na YouTube o tom, ako si tri dni nehonil a ľudia ho sledujú a považujú za hodného ho ovplyvniť. Je tu aj kolektívna paranoja, ktorá mi silne pripomínala to, čo sa tu "v civilizovanom svete" dialo pred 2-3 rokmi. Takže v tomto silu filmu vidím. Nevidím v ňom ale komédiu a ani snahu mnou pochopené pointy prezentovať otvorene, pretože možno ani tak nemali byť myslené. Takže ostávam na nerozhodnom priemere, keďže stále neviem, či je film intelektuálny, alebo len pseudointelektuálny. (27.12.2023)

Nicolase Cage příliš nevyhledávám, ale za mě v roli stárnoucího profesora podal velmi zdařilý a zábavný výkon v poloze, jakou bych od něj nečekal, párkrát mě i mírně rozesmál. Na film mě nalákal originální námět člověka, který se ze záhadných důvodů začne dennodenně objevovat ve snách spousty lidí, což ovlivňuje i jeho soukromý a profesní život... a pokud jde o scénář, ani jsem si po většinu doby nemohl tolik stěžovat, žeby se se slibným námětem nepracovalo zajímavě. Třeba mysteriózní snové sekvence mě hodně bavily a na pár překvapení určitě dojde. Problém jsem cítil v nasazeném tempu, které ve vztahu k obsahu, jaký film rozehrá, mi připadalo zbytečně rozmáznuté do dlouhé stopáže. Přestože jsem z mladší generace, před lety jsem často po večerech dospíval u československých filmů a inscenací, což je tvorba taky plná někdy i poutavých fantaskních a černohumorných námětů... a když jsem si během sledování vzpomněl, jaký nezapomenutelný zážitek ve mně zanechal Zločin lorda Savila nebo Spravedlnost pro Selvina, aniž by přesáhly stopáž kolem 65 minut, tak... novinka Kristoffera Borgliho mi připadala jako komedie částečně zabitá festivalovým stylem zpracování, jaké by padlo k hloubavějšímu dramatu, ale třeba 7 minut staticky působících dialogů mezi třemi lidmi v jedné místnosti za stolem tu pro mě dělalo z jindy zdařilé surrealistické hříčky až nefunkčně rozplizlou záležitost (a takových scén jsem tam vnímal víc). // Teprve po zhlédnutí jsem se dověděl o mysteriózním fenoménu This Man, který patrně film inspiroval – žel pro film, i pouhé přehlížení stránek v angličtině, kde se objevil i slovenský plakát (český překvapivě nikoliv) mě na chvíli mrazivě znepokojilo víc, než viděný Borgliho film. [65%] (27.01.2024)