Rivalové

3,5*. Vo viacerých ohľadoch to nefunguje. Nadmerne zmätočná štruktúra rozprávania, či nedôveryhodne starnúce postavy (13 rokov sa odohrávajúci dej možno fungoval v scenári, ale v praxi je to príliš dlhý časový úsek). Má to však našlapaný scenár, odvážne audiovizuálne poňatie, ide to pod kožu a Reznor? Ten by urobil napínavý a na výkon zameraný šport aj z piškvoriek. Možno ešte prehodnotím ale zatiaľ opatrne zaokrúhľujem hore. (26.05.2024)

Je to povedene, ale genialitu tam nevidím. Zendaya jako vždy top. Josh O'Connor vyrostl z Koruny a Durrelových v herečkou hvězdu áčkových kvalit. Mike Faist mi moc nesedl. Místo tenisové superstar hrál jako homosexuální prostitut.  Umělo to být zatraceně sexy a zábavné. Bavil mne konec, ale jinak mi to tak nesedlo. 6/10 s potenciálem pro růst. (26.05.2024)

Mistrovské post-moderní melodrama, které tady nebylo snad od dob vrcholných kousků Xaviera Dolana (Imaginární lásky, Je to jen konec světa, Mami!). Absolutní syntéza kamery a hudby, kde nejde s jistotou určit, co je dominantnější a co ve vrchovaté míře dělá ze sebebanálnějších scén nervydrásající thrillerový zážitek. Luca Guadagnino je skutečným režijním auterem, ve své filmografii střídající neslučitelné žánry, pokaždé však s jiným kreativních uchopením. Challengers na papíře mohou vyznívat jako konvenční snímek o romantickém trojúhelníku, díky nelineárnímu vedení příběhu skrze pohyby a úhly kamery, významotvorný elektronický soundtrack a minimalistické herecké výkony ústředního tria však působí jako nevšední a progresivní dílo, které rozvibruje diváka ještě hodiny po zhlédnutí. Náběh na 10. P.S. Trent Reznor a Atticus Ross povyšují hudební zážitek z The Social Network na zcela novou úroveň. (26.04.2024)

Rivalové ve sportu, rivalové ve vztazích. I když o ten tenis tady jde až v druhém, a možná až ve třetím plánu. Tohle je o přátelství, zradě, ztracených ambicích a touze vyhrávat. Od Luca Guadagnina jsem před tím viděla jen “Dej mi své jméno“ a kdybych předem nevěděla, že se jedná o stejného režiséra, vůbec by mě to ani nenapadlo. Tam, kde v DMSJ převládá idylické prostředí prázdninové Itálie, v Rivalech se každou chvíli pohybujeme v hektickém koloběhu tenisových turnajů a nervní atmosféru ještě umocňuje dunivá elektronická muzika (ze začátku to působilo divně, ale fungovalo to), která se ovšem občas střídá s klasikou. Nevinnou a čistou první lásku z prvně jmenovaného snímku, tu střídá komplikovaný vztah tří vyhraněných osobností, kteří jsou ochotni hrát tvrdě, nejen na kurtu. Celým filmem se prolíná přítomnost, spolu z flashbacky z různého časového období, které postupně utvářejí obraz celého příběhu a motivace všech tří propagonistů. A tří herců myslím doslova, protože toto je komorní show, kde všichni ostatní slouží jen jako bezvýznamní statisté. To ovšem vůbec nevadí, protože celá trojka hraje suprově a Zendaya si tu „mrchu“ očividně užívá. Jen ke konci mi přišlo, že se tam některé ty tenisové nadhozy trochu  protahovaly, ale jinak v celku nemám připomínky. Netvrdím, že jsou Rivalové pro každého, ale rozhodně se Luca Guadagnino profiluje jako zajímavý režisér. (15.05.2024)

// Nejednoznačné poselství, fakt, že se prakticky vůbec o nic nehraje, nefunkční vyprávěcí struktura, impotentní postavy a nakonec ještě frustrace, když ve finále Guadagnino servíruje nejlepší tenisový match, co byl kdy natočen, jenom aby podtrhnul, že kdyby takhle dravý byl celý jeho film, bavíme se tu teď úplně jinak. Stylové cvičení v ničem, ne dík, radši si dám posté Wimledon. (24.04.2024)