Rivalové

Rivalové ve sportu, rivalové ve vztazích. I když o ten tenis tady jde až v druhém, a možná až ve třetím plánu. Tohle je o přátelství, zradě, ztracených ambicích a touze vyhrávat. Od Luca Guadagnina jsem před tím viděla jen “Dej mi své jméno“ a kdybych předem nevěděla, že se jedná o stejného režiséra, vůbec by mě to ani nenapadlo. Tam, kde v DMSJ převládá idylické prostředí prázdninové Itálie, v Rivalech se každou chvíli pohybujeme v hektickém koloběhu tenisových turnajů a nervní atmosféru ještě umocňuje dunivá elektronická muzika (ze začátku to působilo divně, ale fungovalo to), která se ovšem občas střídá s klasikou. Nevinnou a čistou první lásku z prvně jmenovaného snímku, tu střídá komplikovaný vztah tří vyhraněných osobností, kteří jsou ochotni hrát tvrdě, nejen na kurtu. Celým filmem se prolíná přítomnost, spolu z flashbacky z různého časového období, které postupně utvářejí obraz celého příběhu a motivace všech tří propagonistů. A tří herců myslím doslova, protože toto je komorní show, kde všichni ostatní slouží jen jako bezvýznamní statisté. To ovšem vůbec nevadí, protože celá trojka hraje suprově a Zendaya si tu „mrchu“ očividně užívá. Jen ke konci mi přišlo, že se tam některé ty tenisové nadhozy trochu  protahovaly, ale jinak v celku nemám připomínky. Netvrdím, že jsou Rivalové pro každého, ale rozhodně se Luca Guadagnino profiluje jako zajímavý režisér. (15.05.2024)

Tenisová sportovní dramata už jsou prakticky vymřelým druhem a Luca Guadagnino se pokusil do nich vnést svěží vítr s pomocí aktuální megastar Zendayi a dobře trefených sidekicků O'Connora a Faista. Výsledek je takový nemastný neslaný. Rámcová kompozice jednoho zápasu a do něj zasazených flashbacků z minulosti se stane nakonec poměrně otravnou záležitostí a milostný trojúhelník po čase ztrácí na peprnosti a údernosti. Finální Guadagninova exhibice (dalo by se říci až honipéřina) je dost mimo, to co jsme sledovali celou dobu a působí až rušivě. Mohl to takhle dravě natočit celé a nemuseli bychom se o tom vůbec bavit. Takhle finále působí hodně podivně a nepotili se jenom hlavní aktéři, ale i já v kině. (18.05.2024)

Na tenhle film jsem se těšil hodně dlouho a jsem nadšený, žádné zklamání se naštěstí nedostavilo. Jako příznivce krátkých stopáží jsem se přitom ani chvíli nenudil, snímek je úderný, správně udává tempo stejně jako vynikající povětšinou pulsující doprovodná hudba. Zendaya podává vedle Euforie dle mého mínění svůj nejlepší herecký výkon. Tasha v jejím podání je ostrá, ledová, dominantní a zatraceně sexy. Dominuje svým výkonem celému filmu, avšak ani pánové se nenechají zahanbit. Zvláště stejně dominantní Josh O´Connor si získal mé sympatie. Konec korunuje celé dílo, už díky Dej mi své jméno víme, že pan režisér závěry fakt umí. V tomto případě to byla nádherná umělecká tečka za zatím nejzajímavějším snímkem tohoto roku. (29.04.2024)

Film o trošku sebeckej dievke, ktorá robila pre svojich bielych chlapcov prvé posledné .. a oni pre ňu. Viac o vzťahoch ako o športe .. a bez akýchkoľvek pravidiel. Netuctová vec so zaujímavou kamerou a ohromne zvolenou muzikou. (25.06.2024)

9/10. Drama z tenisového prostředí jak má být. Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů roku 2024. Ten způsob vyprávění mi neskutečně sedl a finální scénu si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Celou dobu jsem seděl na zadku jak přibitej a čekal co bude dál (respektive co bylo). Zendaya je kost a paní herečka, a kdo se snaží říkat opak, lže si sám sobě. Ústřední trojice naprosto bravurní výkon. Soundtrack byl do scén skvěle zasazený a hned po projekci šel do mého playlistu. Pokud nad tímto filmem váháte, na nic nečekejte a dejte si ho. Minimálně mě velice mile překvapil. Kéž by takových originálních a působivých filmů bylo co nejvíce. (30.04.2024)