Šťastně až na věky

Nejzajímavější dokument z několika, které jsem zhlédla v rámci letošního brněnského Jednoho světa. Oceňuji, jak se režisérce podařilo (prostřednictvím výběru vhodných protagonistů, úseků z jejich života, které se rozhodla nasnímat, trefnými otázkami, které těm lidem pokládala...) představit nám opravdu pestrou škálu přístupů k partnerským vztahům na poměrně velké skupině osob, přičemž jste jako divák neměli pocit, že byste měli moc či málo informací, že by se některým protagonistům režisérka věnovala více než jiným, působilo to hezky vyváženě. To už chce jistě nějakou dávku umu. Ačkoli budou asi každému divákovi (např. i dle vlastního přístupu ke vztahům) sympatičtější jiní protagonisté, věřím, že zajímat vás budou osudy všech a když bude režisérka zrovna sledovat jednoho, budete se už zároveň těšit na to, co nového se děje u těch dalších. Místy se můžete u filmu pobavit, místy zamyslet, zarazit, žasnout, naštvat. Podle mého názoru může být tenhle dokument také taková pěkná zkouška respektu a tolerance i pro diváka, který se považuje za otevřeného, liberálního. Já jsem se asi nejvíce zamýšlela nad modelem otevřených a polyamorních vztahů a při sledování filmu si zase jednou posílila svůj dojem, že tato (a zejména asi ta polyamorní) soužití, jakkoli je určitě neodsuzuji a jakkoli mohou některé jejich aspekty/teze působit moc hezky, asi nebudou dlouhodobě z různých důvodů příliš fungovat, vždycky v té skupině bude někdo nespokojen. Ale možná zatím jen narážím na případy, kdy se to úplně nepovedlo, přičemž někde tímto způsobem žije spousta lidí, kteří všichni spokojení jsou, kdo ví. Každopádně není vůbec špatné zkusit se na vztahové věci obecně podívat takto z více úhlů pohledu, uvažovat nad různými přístupy, proto jsem ráda, že jsem Šťastně až na věky, které tomu zdařile otevírá prostor, viděla. 80 %. (31.03.2023)

Jednotliví aktéři dokážou otevřeně vypovídat o svých pocitech a činit nad nimi reflexi. Film si nečiní nárok na žádné závěry, předkládá divákovi k vlastnímu posouzení, aby si učinil závěr. Být sám je těžké, monogamní vztah si také může projít krizemi, u sdíleného si kladu otázku, zda se jen nejedná o přechodné řešení či jakési útěk před sebou samým. Režisérka dodržuje odstup, dává nahlédnout do prožívání, aniž by diváka ovlivňovala, komu má fandit. (22.02.2023)

Film pojednává o tom, jak jsou na tom lidé s partnerskými vztahy. Ukazuje se, že jsou na tom různě, což nepřekvapuje. Film nepřináší nic zásadně nového. Jeho zajímavost je daná zajímavostí tématu, které v běžném životě (vedle debat o vlastnostech, počinech a poklescích našich bližních) patří k nejčastějším námětům hovorů. Probírat vlastní i cizí vztahy lidi snad nikdy neomrzí. Vzpomínám si, jak jeden kamarád vyprávěl v hospodě historku o tom, jak ze své stále patrnerky udělal občasnou milenku a ze své občasné milenky stálou partnerku. Tato zdařilá rošáda žen se stala tématem večera. Takové věci se nedějí každý měsíc! Pro pobavení připojuji jednu vlastní historku. - - - Moudrá žena - - - Svého času jsem udržoval poměr s vdanou ženou. Jednou, když jsme odpočívali po milování, se mě otázala, co řekneme jejímu manželovi, pokud celá věc vyjde najevo. V dané chvíli jsem o tom neměl žádnou konkrétní představu. „Pokud jde o mne,“ pravila žena, „řeknu, že já jsem jenom ležela. A z toho, co jsi dělal ty, se budeš muset zodpovídat ty.“ Sklonil jsem se před její moudrostí. - - - Podnětné recenze: rhol, NinadeL, rivah. (11.02.2024)

Bavilo mě to v podstatě stejně jako svého času Generace Singles a Nerodič - ostatně šel jsem do kina veskrze najisto, že předem vím, co dostanu, protože dokumentární styl Počtové se mi líbí a téma vztahů prostě asi nikdy neomrzí a člověk si tam najde hodně věcí k přemýšlení (nejenom o vztazích, ale i o dnešních mužích a ženách), navíc je to místy vtipné, a protagonisté filmu jsou rozhodně zajímaví, byť ne nutně musí skutečně něco reprezentovat. Ženy udržující dlouholetý milenecký vztah s ženatým mužem mi bylo líto (já to říkám už dlouho, že být milenka není žádný med - o výhody oficiálního vztahu jste připraveni a ze strany společnosti se dočkáte jen opovržení, že jste rozvracečka rodiny), podobně jako ženy, kterou opustil manžel (scéna, v níž pálí své svatební fotky a šaty, mi přišla velmi emotivní) a která hledá spásu na seznamkách a v ezoterice. Polyamorní trojka na mě působila značně dysharmonicky, třetí člověk tam byl vyloženě celou dobu navíc, a ty proklamace, že našli win-win milostné řešení, aby mohli být šťastní všichni, mi přišly spíš jako jejich zbožné přání, které se v jejich případě dost rozcházelo s realitou. Idylku jsem příliš nevěřil ani křesťanskému manželskému páru - on byl fádní buran s předpotopními názory typu, že uklízení je ženská práce, a ona se neustále snažila sama sobě namluvit, že i když mezi ní a manželem není žádná chemie a soulad, tak se pro něj rozhodla dobře, protože dala přednost stabilitě (a hlavně bůh to tak chtěl, aby byli spolu). Lidi žijící ve volném vztahu v polorozpadlém mlýně mi přišli asi nejvíc zajímaví, a myslím, že ty děti tam asi můžou mít docela hezké dětství (snad se nepletu). Celkově jsem si z toho odnesl asi to, že ideální vztah stejně neexistuje, všude je něco, a teď je hrozně v módě všude hrotit tu polyamorii, ale zrovna v tomto filmu je ukázána v podobě, kvůli níž se nějak ohrožený nemusí cítit snad nikdo, a za pár let to už stejně nikoho zajímat nebude, podobně jako si společnost zvykla na singles. (23.02.2023)

Jedna hvězda za to, že je dobře toto občas shlédnout, aby se člověk utvrdil v tom, že to, co se mu dnes předkládá jako normál a vzor toho, co je vlastně běžné a mělo by se bez výhrad přijmout, je jen nesmysl a rozklad hodnot dnešní společnosti. A ne, nejsem věřící. Jen si myslím, že lidský život má mít nějaká pravidla a člověk by měl v nich být nějak zakotvený, jinak vzniká zmatek a zmar. A teď nereaguji na osudy té milenky, opuštěné manželky nebo té katolické dvojice, i když to je také síla. Mám na mysli hlavně tu skupinu v mlejně a tu podivnou trojku, která pravděpodobně přes své komplexy a divnosti není schopná vnímat podstatu života a jejich děti v tom musí vyrůstat. Ne, opravdu si nemyslím, že toto je lepší než rozvedené manželství. (14.02.2024)