Terminátor

I když jsem vždycky upřednostňovala dvojku (spratek John v podání Edwarda Furlonga byl mým hrdinou:-)), čím jsem starší, tím víc se mi líbí jednička. Tahle kultovní sci-fina mě nepřestává ohromovat, obzvlášť zbožňuju milostnou scénu mezi Sarah a Kylem - považuju ji za nejněžnější vůbec. A navíc je tu fešný Michael Biehn opravdu k sežrání, nemyslíte, dámy?;-) (20.10.2003)

Sedmdesátými a osmdesátými léty pobíhali všelijací maniaci, psychopati, mutanti a nadpřirození raubíří z filmů Wese Cravena, Johna Carpentera a jim podobných. Slasher frčel a kdo vykuchal více pištících slepiček, mohl se těšit z úspěchu. Částečně i to byl důvod, proč působil první Terminátor jako zjevení - zabijáci z tehdejších hororů a thrillerů si totiž i přes svou častou iracionalitu zachovávali lidskou formu, dali se nějakým způsobem alespoň dočasně zneškodnit či poranit, projevovali bolest a různé slabiny. Když na scénu vkráčel nezničitelný kovový zabiják s procesorem místo mozku a emocí, situace se změnila. Z terminátora šel strach, aniž by potřeboval hororové rekvizity, ponechával jen mizivou naději a napětí těžil i tam, kde jiní nabízeli chvíli k oddechu. Co jiného taky zbývá, když se případná konfrontace rovná smrti a šance poranit či ukecat nepřítele je nulová? K tomu krásná béčková atmosféra, synťáky a Cameronova slabost pro mašinky. Jeden ze zásadních filmů osmdesátých let a pokud mi paměť dobře slouží, tak taky jediná záporná role Arnolda Schwarzenegera (oops - Batman a Robin, ale na toho všichni rádi zapomeneme, že jo?). (12.02.2012)

Nelítostný čas si vzal "Terminátora" tvrdě do prádla a zvláště na efektech nenechal nitku suchou, přesto mám pro tento film značnou slabost a musím dát 5*, ikdyž nejsem slepá (teda ne úplně:-)). Tady jsem se poprvé setkala s Arnoldem: bylo mi 13 let, krátce po revoluci, svět okolo byl plný změn a euforie, a já jsem se starší ségrou vyrazila do kina. (Bacha, SPOILER!) Byla jsem uchvácena, přestože hrdina, kterému jsem úporně držela palce, nepřežil až do závěrečných titulků... a ne, tehdy to ještě nebyl Kyle Reese:-). Po skončení jsem navíc mohla cítit převahu nad starším sourozencem, ten slavný kulturista se jí nezdál až tak svalnatý - vždyť ten druhý chlap, ten co hrál kyborga, byl mnohem namakanější :-). Při druhém sledování o pár let později už mě pan guvernér tolik nefascinoval, vkus se překulil ve prospěch Michaela Biehna. Ale to je tak jediné, co se na mém vztahu k "Terminátorovi" změnilo. Zavrtal se mi v srdeční komoře a nemyslím, že ji někdy opustí. Mám jen jedno přání: aby se McG i se všemi svými scénáristy utopil ve fekálním voze a nemohl "Terminátora" dále prznit. 90% (27.05.2010)

Pojď se mnou jestli chceš žít. Prvý film Jamesa Camerona a tak dokonalé prepracovaný a strhujúci (piraňu 2 nerátam pretože až toto je jeho prvý samostatný film). Pôvodne mal rolu Terminatora hrať Lance Henriksen. Tento krát to nevyšlo, no v ďalšom Cameronovom filme si už toho robota naozaj zahral, keď stvárnil rolu androida Bishopa. Bol to Arnold, kto navrhol Jimovi, že by bolo lepšie keby hral namiesto Kylea Reesea Terminatora a tak vznikla perfektná a dnes už aj legendárna postava. Arnoldové drevené herectvo, kamenný výraz a jeho prízvuk tiež k tomu dopomoholi. Cameron dokázal napísať nie len perfektný príbeh plný detailov o budúcnosti, ale aj uveriteľné ľudské postavy. Michael Biehn a Linda Hamilton hrajú presvedčivo, chémia tam je a aj vďaka im dvom ma film jedinečnú atmosféru beznádeje a strachu. Čo sa týka hudby, tak James Cameron mal na Brada Fiedela špeciálnu požiadavku a tou bolo, aby hudba nemala žiadne hrdinské tony, a aby soundtrack bol pochmúrený, temný a kovový ako Terminator. Na samotný posluch sa tu nájdu asi tak dve skladby, ale podstatné je, že film aj s tou kovovou hudbou funguje a predovšetkým vytvára atmosféru temnej budúcnosti. Film stál iba 6,4 miliona dolárov, ale aj tak s tohoto filmu Cameron a majster špeciálnych efektov Stan Winston spolu s hercami spravili kult! Obľúbený soundtrack : Theme from the Terminator, Conversation By The Window/ Love Scene. Já se vrátím. 100% - 5* (10.10.2009)

Delevan takový pocit neměl, ale po devíti letech, když vzal svého syna (tehdy mu bylo osmnáct a chystal se na vysokou) jednou večer do kina, Delevan se asi třicet minut po začátku hlavního filmu nečekaně vymrštil ze sedadla a zaječel: „To je on! To je ON! To je ten chlap v tom pitomým modrým obleku! Ten chlap, kterej byl u Cle– „ Kdosi zařval Sklapni vrata!, ale ani se nemusel obtěžovat; Delevana, který měl pětatřicet kilo nadváhu a byl těžký kuřák, skolil infarkt ještě dřív, než stěžovatel dokončil druhé slovo. Muž v modrém obleku, který toho dne přišel k jejich vozu a pověděl jim o ukradené peněžence, nevypadal jako hlavní hvězda filmu, ale měl stejně mrtvolný způsob mluvy; totéž platilo o poněkud ztuhlém, ale zároveň půvabném způsobu, jakým se pohyboval. Ten film se samozřejmě jmenoval Terminátor. … "Tři vyvolení – Stephen King." Nemohla jsem odolat, to snad pochopíte. (07.04.2014)