Stalo se za bílého dne

Prostě kdo umí, ten umí. Sympatický velikán německého filmu výrazného talentu herec Heinz Rühmann postavu komisaře Mathäe zajímavě vykreslil. Mimo jiné možná, že se někomu bude zdát film již zastaralý, ale ve své době šlo o velice rutinované a napínavé kriminální drama, které i dnes představuje solidní kvalitu, podloženou zajímavou atmosférou napětí. (29.09.2010)

"Tento román je s filmem, jehož titul bohužel zní Stalo se za bílého dne, spjat takto: Na jaře 1957 si producent Lazar Wechsler u mne objednal filmovou povídku. Téma: sexuální zločiny na dětech. Záměrem bylo varovat před tímto bohužel stále častějším nebezpečím. Odevzdal jsem povídku, jakousi předběžnou verzi románu, přepracovanou později s režisérem Ladislaem Vajdou na scénář, který se valnou většinou úzce přidržoval filmové povídky. Záleží mi na tom, abych zde uvedl, že film v podstatě odpovídá mým intencím; že román se ubírá jinou cestou, neznamená kritiku vynikající práce režisérovy. Je to pouze proto, že po dokončení scénáře jsem se ještě jednou pustil do práce. Chopil jsem se znovu fabule a domýšlel ji dál, za hranice poučnosti. Z jednoho určitého případu se stal obecný případ "detektiv", stala se z něho kritika jedné z nejtypičtějších figur devatenáctého století, a tak jsem nezbytně přesáhl cíl, který si vytkl film jakožto dílo kolektivní." (Friedrich Dürrenmatt v doslovu románu Slib) Ano, film se od románu liší asi jako novinová reportáž od eseje na stejné téma. Stalo se za bílého dne je skvělá detektivka, ale vyžaduje nezkoumat některé nedomyšlenosti a přijmout náhody, nápomocné v detektivově pátrání, kdežto Slib je spíš psychologický román, který to první retušuje a druhé kritizuje. Film zestárnul v popisu práce vyšetřovatelů, poněkud poplatné dřívějším filmům daného žánru. Celá první třetina, která ukazuje oficiální vyšetřování, dnes působí značně naivně. To pravé ořechové přijde až poté, co je případ oficiálně uzavřen a jaksi na vlastní pěst se ho ujímá emeritní detektiv Heinz Rühman. Z bezpříznakové kolektivní kriminálky se pak stává osobnější a proto napínavá detektivka, kterou rozhodně doporučuju. 80% (13.09.2010)

"Stalo se za bílého dne" jsem poprvé viděl jako dítě v televizi za hluboké noci...Napětím jsem ani nedýchal. Několikrát jsem si potom od rodičů vyslechl kázání, abych se nenechal nikým cizím nalákat na nějaké bonbony. Žádnou reprízu jsem si nenechal ujít a po letech jsem také viděl film v originálním znění v kině, ve Filmovém klubu. Zdařilá kriminálka, která vyniká psychologickým vykreslením povah hlavních aktérů - sympatického komisaře Matthäie (Heinz Rühmann) a vraha malých holčiček Schrotta (Gert Fröbe) - a která obstojí i dnes. A Golfinger je pro mě navždy Schrott! (14.07.2009)

Suverenne najlepsi film rezisera Ladislao Vajdu. Stara kriminalka ma svoje vysokokvalitne pozitiva i po vyse 60 rokoch, fakt tempo perfektne, dialogy namakane. Skoda, ze dnes sa uz taketo filmy netocia. Ako spravne pise sud, zapadla vidiecka putika moze byt viac creepy nez zapluvane nastupistia po velkych europskych mestach a + kadejake tie spinave mestske uzke ulicky a zakutia. Michel Simon je uz moj oblubeny herec, po prvykrat som si ho vsimol vol Vlaku 1964, a az Nabrezim Mlh som sa definitivne utvrdil v tom, ze mal herecky talent. Okrem Simona tu hral aj Gert Frobe /Goldfinger, 100 000 dolaru na slunci/. 100 % (05.10.2019)

Úlně jsem se zalekl, že zde není žádný komentář k této kriminálce. V tomto filmu je velmi hezky popsán kriminalistký postup v pátrání po vrahovi dětí. Současně máme možnost nahlédnout i do sokroumého života téhle bestie . Film by s napětím obstál určitě i v dnešní konkurenci. Tenhle komentář se stal za bíleho dne ! (13.10.2006)