Přízraky v Benátkách

Bezkonkurenčně nejhorší díl z Branaghovy série. Ten duchařský odér mi k pragmatické duši Poirota vůbec neseděl. Mám rád, když spousta postav uvízne na jednom místě a musí se přijít na to, která z postav je vrah. V tomto případě se ovšem sešla nesmírně nezajímavá partička a už vůbec se mi nelíbila lokalita samotná, která byla absolutně nemastná a neslaná a nechce se mi věřit, že by vůbec takovou píčovinu Agatha Christie napsala. Zasadit děj do Benátek a přitom postavy uvěznit v jednom nudném domě nedává žádný smysl. Neskutečná nuda. V závěru jsem usínal. Rozuzlení potom bylo extrémně ploché a odfláknuté. I v tomhle jsem od Agathy Christie zvyklý na podstatně důmyslnější rozuzlení. Předlohu neznám a netuším, co si do filmu tvůrci přidali sami, ale jako celek mě snímek hodně nebavil, a to mám pro žánr krimi obrovskou slabost. Zařazení snímku mezi horory musí být snad vtip. [45 %] (09.11.2023)

Branagh režisér pojal třetí díl své Poirotovské série úplně jinak než první dva díly. Hororová, schizofrenií atmosféra koketuje s mysteriózním žánrem a nechá hrdinu zpočátku tápat a znejistět. Zambarloukosova kamera střídá netradiční úhly podmáčených pokojů a pohledy na sychravé Benátky úžasným způsobem a onu nejistotu dokonale podtrhuje. Práce se zvukem je úžasná a v Dolby Atmos opravdu vyniká. Zápletka, pro mě neokoukaná a rozuzlení nečekané. Tohle pojetí mi hodně sedlo a nadšeně vyhlížím pokračování. (14.09.2023)

Najlepší diel z trilógie, veľmi tomu pomohla komorná atmosféra jednej vily. Ten digi hnoj v Smrti na Níle bol strašný. Príjemný je aj casting, kde nevytŕčajú žiadne hviezdy a pravdaže zimné Benátky ma vždy vedia očariť. Záver je pravdaže vypečený, ale nevadilo mi to. Naopak užil som si hororový podtón. (27.11.2023)

Nezáživnejšie sa to už podať hádam ani nedalo. ¾ filmu sú doslova rezaním trpezlivosti, aby sa následne v poslednej dvadsať minútovke všetko odseklo. Čakal som ďaleko viac, teda obzvlášť keď ide o námet v podobe Poirota, ktorý by mal lúštiť tie najkomplikovanejšie prípady. No a to táto epizódka ani zďaleka nenapĺňa, lebo kde nie je prízrak, tam nie je ani záhada. Taký “Fantomas kontra Scotland Yard” je oproti tomuto ďaleko viac mystery kriminálkou, ako by si jeden myslel. A to píšem bez štipky hanby či srandy. (10.11.2023)

Přiznám se, že Orient expres mě příliš nepřesvědčil, ale Smrt na Nilu jsem Branaghovi sežral i s navijákem. Chytrou práci s příběhem a návratnými motivy nezastínila ani spousta pastelového digitálního bordelu. U Přízraků v Benátkách byl Branagh uměřenější a spolehl se na tradičnější obrazové prostředky, které samy o sobě mohou chytřejšímu divákovi neznalému předlohy sloužit jako vodítko k vyřešení případu a které zároveň osvědčily svou účinnost na starších duchařských příbězích: podhledy, nadhledy, close upy, vychýlení rámu a rybí oka. Zkrátka všechny ty věci, které deformují prostor a budují tak strach, nejistotu, pocit vykloubenosti reality. A všechno to se do Christiina mixu gotického románu a detektivky perfektně hodí. Tu pátou hvězdu nedám snad jen proto, že je tohle drama příliš komorní, abych se k němu měl chuť vracet, a taky proto, že v samotném finále už to režisérovi s nadpřirozenem až příliš ujelo. Je jedno, zda jde o svět Sherlocka Holmese v Psovi baskervillském nebo o svět slavného kníratého Frantíka, ale existuje nezpochybnitelná jistota, které by se všichni adaptátoři měli v těchto fikčních světech držet: je v pořádku znejistit nejslavnější vyznavače racionality v samotném jádru jejich přesvědčení, ale na konci příběhu musí následovat obnovení racionálního řádu; nezpochybnitelné poznání, že svět je postavený na zákonitostech, které lze logicky dokázat. Přesto všechno: klobouk dolů, monsignore Poirot. (03.11.2023)