Přání smrti II

(87%) Chápu, že je tento sequel většiny diváky považován jako o ždibec slabší kousek, ale mě se líbil stejně tak jako jeho předchozí první díl, dokonce si troufám tvrdit, že i o něco víc. Charles Bronson mě zde bavil snad ještě víc. Jeho postava už nebyla tak zdrcená jako předtím, šel už rovnou na věc a tak se mi to líbilo. Atmosféra už nebyla tak temná, ale zase se tu stále něco dělo a byl jsem příjemně překvapen, že zde už Bronson šel po všech vinících, co zde způsobili na začátku tohoto snímku další ztrátu hlavní postavy. Tempo to zde mělo obrovské – nebyl čas se zde nudit. Přestřelky byly zde o něco víc, nápaditější, i když stále obyčejněji natočeny – což mi nevadilo. Našlo si tu i o něco víc nápadů v rámci té akce. Zde už bych šel málem do plného počtu hvězd, ale přeci mi zde něco málo chybělo – moc toho teda nebylo, ale přeci. Nesedla mi zde role přítelkyně ústředního mstitele – ani jejich vztah moc nefungoval a začátek vraždy byl teda drsný a hrozný, ale přeci to mohlo mstitele víc zasáhnout a scéna, kdy se oběť, napíchla na plot, byla hůře natočena. Ale připomínám, že to nejsou žádné extra zápory. Stále jsem nesmírně spokojen, mělo to na tu dobu neskutečný drive a zběsilé tempo, dobrou hudbu a skvělého Bronsona. Na to, že je toto po prvním dílu točeno po 8 letech, zde Bronson vypadal stále skvěle s ohledem na jeho věk. Nemám co víc k tomu dodávat, pecka! (05.01.2020)

Až zoufale viditelná snaha o narovnání pokřiveného obrazu hlavního hrdiny. Kersey už se neplíží temnými uličkami, aby odpravil víc než deset malých černoušků s kudlou, ale vyprovokován vraždou své dcery, pro niž však víceméně vůbec netruchlí, vydává se za spravedlivou odplatou pro skutečné pachatele tohoto hrůzného činu. Jaká velká změna! Celý jeho plán pak spočívá v tom, že si zamluví pokoj v jedné ze špinavých čtvrtí Los Angeles, převlékne se do kostýmu bezdomovce a chodí na dlouhé procházky s pistolí v kapse. A světe div se, ono to funguje! A to natolik dobře, že každou noc potká jiného z vrahů a může se s ním vypořádat. Skvěle promyšlené! Druhé Přání smrti už není nic než pokleslé a opravdu hloupé béčko s toporným Bronsonem (kam se poděl Harmonika?). Zopakuju si ještě trojku, kde mám tušení, že se konečně objeví kýžená nadsázka, zde mi jedna povedená hláška (Věříš v Ježíše? - Ano, věřím. -Tak se s ním potkáš - Prásk!) vážně nestačila. (08.12.2018)

Podobně jako u prvního dílu se mi asi nejvíc líbil samotný začátek. Ona banda násilníků neměla chybu, opět nechyběla jistá dávka drsnosti a mrazivosti, takže i po atmosférické stránce šlapalo všechno jako na drátkách. Jenže potom přišla na řadu béčková nelogičnost a já se místy začal trochu nudit. To co ještě alespoň částečně fungovalo v jedničce, tak tady už moc ne. Sledovat architekta kterak si v pohodě chodí uličkami LA a noc co noc sejme jednoho z násilníků (kteří si ho nevšimnou ani když je asi půlhodiny opravdu nenápadně sleduje) mi přišlo už poněkud k smíchu (ostatně stejně jako policejní akce ke konci filmu). (10.05.2013)

"TY VĚŘÍŠ V JEŽÍŠE KRISTA? TAK SE S NÍM SEJDEŠ." Jestliže v prvním díle jsme byli svědky dramatického a uvěřitelného přerodu pacifistického liberála v chladnokrevného vigilanta, druhý díl na psychologii a sociální komentář rezignuje a rovnou vysílá Kerseyho znovu do akce, tentokrát ne nahodile čistit ulice (New York vystřídalo neméně zločinné Los Angeles), ale vystopovat a zlikvidovat konkrétní pachatele. Narozdíl od jedničky tak Kersey činí zcela automaticky (nepočítáme-li jeho krátké rozjímání při štípání dříví), systematicky (najme si byt, kde se převléká do "pracovního") a bez byť jen náznaku pochyb či zábran, přičemž si opět najde své sympatizanty. Druhé PŘÁNÍ SMRTI vzniklo dlouhých osm let po prvním filmu a v jiné dekádě a trpí obvyklými neduhy pokračování - nulová návaznost a rozvíjení původní zápletky, pouze tupá vybíjená s vyšším bodycountem a rapecountem. Není divu - jde o první spolupráci Bronsona s fabrikou na levná akční béčka Cannon Films Menahema Golana a Yorama Globuse, pro kterou pak točil po celá 80. léta. Mimochodem, po mladičkém Jeffu Goldblumovi v jedničce, si ve dvojce odbývá své těžké začátky ještě neznámý Laurence Fishburne a objeví se tu i Bronsonova manželka a častá filmová partnerka Jill Ireland. Třetí hvězdičku dávám čistě z nostalgie a dodnes nepřekonaného traumatu, které mi ten film způsobil v pubertě. (16.01.2007)

Volné pokračování zajímavého snímku, který ve své době vzbudil pozornost až na politické úrovni, se veze zcela na stejné koleji jako ten předchozí. Změnilo se jen místo. Architekt Paul Karsey tentokrát žije v Los Angeles a plně se věnuje své práci. Příběh však věrně kopíruje předchozí šablonu. Opět banda divokých výrostků vtrhne do Karseyho domu, kde znásilní a zabijí nejdříve hospodyni a posléze i jeho dceru, která se ještě nezbavila traumatu z předchozího zážitku. A tak se Karsey opět vydá na cestu pomsty, na které smete i jiné zločince, když je svědkem jejich ohavných činů. Do děje se vrací i detektiv Frank Ochoa, který v něm má pochopení, zákon nezákon. Představitelé zločinců opět přehrávají, i když ne tolik, jako ty posledně. I tak se jedná o vadu na kráse na celém snímku, který je tentokrát krapet akčnější a méně zaměřený na charakter onoho architekta. Tvůrci si zřejmě řekli, že je už u diváků známý dost. Také scéna znásilnění opět vyznívá hodně brutálně, čímž z toho vyvěrá plné pochopení Kerseyho rozhodnutí k činu. Snímek tedy nic nového, zásadního a překvapivého nepřináší. Jak už bylo zmíněno, snímek je krapet akčnější a naopak se ubralo na dramatičnosti myšlenkových pochodů hlavní postavy. Film se tedy zdá být zcela zbytečný, ale dejme tomu. Natočen je dobře a tentokrát s volnější atmosférou. (05.05.2018)