Ztraceni ve vesmíru

Tenhle film jsem si teda pamatoval jako vetsi jizdu, ale je fakt, ze jsem ho videl tak pred 6 lety a to na me zapusobil vic. Ted uz sem bohuzel videl, jak jsou ty dialogy trapny, naivni a nechtene smesny. A misty se tu zbytecne keca, podle traileru totiz film vypada jako nepretrzita jizda. Ale krome tech dialogu si nemam moc na co stezovat. Herci i herecky se snazi, sice nic extra, ale dostatecny, jejich vykon srazi jen ty dialogy. Triky jsou na slusny urovni, jen ta animovana opice je priserna, jak z Looney Tunes. Pribeh je fajn, je tu par dobrejch napadu a sem tam se dokonce povede naka hlaska a akce je v pohode. Slusna zabava. (19.04.2007)

„Ta studená válka začíná být horká.“ Klasická klišé záchrany v poslední vteřině. Proč jen někdy nezbude alespoň pět vteřin. Robinsonovi – hrdinové budoucnosti. Zaneprázdněný otec vědec, který nemá čas na syna – další klišé. A tak to jde dál a dál. Podle dcery je mise vopruz a z celého filmu byla nejvtipnější její hláška: „Za poslední tři roky mi uteklo úplně všechno kvůli tomu, aby mi dalších deset let uniklo to ostatní…jdu ven, abych se rozloučila se svým životem“ . A ta vesmírná příšerka byla ze všeho nejvíc jen ubohá a směšná. (22.01.2009)

Relax, Robot. I'm going to build you a new body. Mom always said I should make new friends. 1) Z 82dílného seriálu Lost in Space jsem neviděl ani minutu a nevím, jestli jsem o něco přišel. Zcela určitě jsem však ztratil dvě hodiny svého života sledováním (nedobrovolným) filmu, jehož tvůrci se zřejmě rozhodli, že použijí všechny zápletky z původního seriálu. Na rozdíl od mnoha komentátorů mi to nevadilo, protože se alespoň pořád něco dělo.    2) Bohužel se však autoři rozhodli napodobit (možná překonat, fakt netuším) dobovou atmosféru neskutečnými kulisami jako vystřiženými z 60. let. Připočítám-li hloupoučký scénář s neskutečně absurdními dialogy, psanými zřejmě dobrodružstvíchtivými děcky ze základní školy praktické (dříve pomocné) a toporné herecké výkony, vyjde mi jasný odpad, na kterém nic nezmění ani fakt, že jsem se někde uprostřed filmu i chvíli docela bavil. (18.07.2011)

Po mnoha zklamáních z filmů poslední dekády mám neustále tendenci vracet se k 80. a 90. filmům, které se už dneska jednoduše netočí. Tentokrát to „schytala“ klasika Ztraceni ve vesmíru. A protože zbožňuju filmy z vesmíru, ve kterých se někdo ztratí a musí čelit neznámu (a že se dají spočítat na prstech jedné ruky), fakt jsem se po nepočítaně letech těšil na další zhlédnutí. A víceméně jsem nebyl zklamaný. Jasně, CGI bylo tehdy v začátcích a jde to poznat (vesmírná obludka, kterou naši hrdinové najdou na lodi je opravdu... obludná), nejmladší dcera je tam jaksi navíc a k tomu je strašně otravná a Matt LeBlanc hraje Joeyho, ale já jsem se bavil. Tyhle nedostatky vyvažují Gary Oldman a William Hurt. Sci-fi elementy a nápady to jen hýří a nakonec opíšeme krásný oblouk. Na rozdíl od většiny dnešní produkce to navíc dává smysl, což se cení. Hodně mě bavili mimozemští pavouci, kteří mi připomněli Replikanty z Hvězdné brány. Vrcholem všeho byl zmutovaný doktor, který je prostě boží. P.S. Až teď jsem si uvědomil, jak moc mi ve filmech chybí „map paintings“. (21.09.2023)

"Ztratili jsme se, že jo?" Filmová adaptace populárního amerického sci-fi seriálu z šedesátek. Do teď nejsem moc moudrý z těch časových paradoxů v závěru, ani nadšený z už milióntého filmu točícího se kolem rodičů, co se nevěnují svým dětem. Ke konci je to navíc už dost rozvleklé, 130 minut je 130 minut a tohle není žádná akční jízda, i když je to těžce přetrikované (ta animovaná opička byla úděsná). Ale Matt Le Blanc to příjemně oživil. (27.09.2007)