Neuvěřitelná cesta

Krásný film, kde jsou hlavní hrdinové dva psi a kočka. Rodina těchto zvířat odjede na dovolenou a své mazlíčky nechá u jedné známé. Tato zvířátka si ale budou myslet, že je tam jejich rodina nechala a nestojí o ně, tak utečou a pokusí se najít cestu domů. Starý moudrý Shadow, mladý ztřeštěný Chance a poněkud rozmazlená kočka Sassy musejí spojit síly, aby překonali nástrahy divoké přírody. Navíc pěkná hudba a líbil se mi i český dabing. Co může být krásnějšího než oddanost a láska našich zvířecích kamarádů. Prostě stará filmová klasika. - "You've learned everything you need, Chance. Now all you have to learn is how to say goodbye." (20.07.2017)

Ano, jsem další z mnoha nadšenců, kteří se bez tohoto filmečku v dětství zkrátka neobešli! Na rozdíl od Beethoveena a jemu podobným má putování nerozlučné trojice poutavý příběh a vzájemná komunikace čtyřnožců není otravná ani pro dospělého diváka, ba naopak stále pobaví. Dále už záleží, jak máte v lásce zvířata - v tomto případě konkrétně nejvíc asi psy - protože já psiska od malička zbožňuji a navíc hodně ulítávám na "placatých čumácích", takže jistě chápete, že s Chancem jsem si zkrátka přišel na své. Dokonce mi vyhovuje původní český dabing víc než originální znění, ale to bude asi tím, že jsem na něj zvyklý víc než dvacet let... (08.11.2020)

Škoda, že jsem tenhle film neviděla před dvaceti lety, asi bych ho milovala. Teď už se mi to samozřejmě hůř hodnotí, dospělýma očima už tyhle věci nikdy nemají takové kouzlo. Neuvěřitelná cesta je ale výborným příkladem toho, že zatímco na začátku devadesátých let tkvěla síla filmu pro děti v jednoduchém příběhu a hlubší myšlence s lehce morálním ponaučením, v současnosti mi to přijde naopak - příběh nepochopí skoro ani máma s tátou a myšlenka se většinou někde ztratí. Za to, že v tomhle filmu krásná myšlenka je, za pohledy psích očí, které se mi nikdy neomrzí a za to, že mě tenhle film donutil si několikrát osušit oči moje (skoro jsem se styděla:-)) dávám silné tři hvězdičky. (14.04.2014)

Velký dojemný kýčovitý slaďák o zvířátkách. Já jsem si to pustila abych zjistila o čem tento film vlastně je a zároveň abych se naladila na vlnu dětství. Což se vyplnilo a pokračování už vidět asi nepotřebuji. Každopádně, kdo je vážný a hodil by ten film do odpadu, tak radši ať se podívá na nějáké drama a na toto se nedívá. 😉 (08.05.2020)

Filmy o domácích mazlíčcích mohou být nejhorším druhem kýče, ale tohle se docela povedlo. Občas to bylo i vtipné a nápadité. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o domácích mazlíčcích (v noci z 8. na 9. prosince 2021) - - -     Na webu se objevily zprávy, že se na zemi vyskytl nový živočišný druh. Vypadá jako kříženec kočky, morčete a malého prasátka a lze jej nalézt v lidských domácnostech, kam neznámým způsobem proniká. Je mírné povahy, snadno si zvykne na člověka a slouží jako domácí mazlíček. Asi dárek od mimozemšťanů, řekl bych. Žere prakticky všechny potraviny, které svou malou tlamičkou dokáže zpracovat, ale nejvíc mu chutnají výrobky s přísadou palmového tuku. Hledám, jestli neumí něco užitečného, třeba vyrábět elektřinu, syntetizovat pervitin nebo chránit svého majitele před koronavirem, ale nic takového se tam nepíše. Ani o tom, že by někdo zvíře zabil, stáhnul, vykuchal, upekl a zjistil, zda se hodí k jídlu, jsem na webu nic nenašel. To se ufoni moc nevytáhli.      Vrátím se z nákupu a najdu jednoho takového tvora doma, jak cupitá po kuchyni. Jeho vzhled odpovídá snímkům na webu. Má hustou srst šedé barvy o délce sotva několika milimetrů. Pohladím ho, je to jako kdybych hladil kartáč. Možná by se s ním daly leštit boty. Vzpomenu si, že na webu stálo, že zvíře z kočičí obratnosti mnoho nepobralo. Když se postaví na stůl a ono hledá, jak se dostat dolů, počíná si tak neohrabaně, že zpravidla spadne a při pádu se stočí do klubíčka jako ježek. Dám zvíře na stůl, abych si to ověřil. Tvor po chvíli opravdu spadne, přičemž se svine do klubíčka. Po dopadu se rozvine a už zase cupitá po podlaze. No nic, jdu vybalit nákup.      V rámci vánoc jsem si koupil čokoládovou chaloupku zabalenou ve staniolu. Má být z velmi kvalitní čokolády. Rozbalím staniol a ochutnám ji. Je fakt prvotřídní. Tvor ke mně přicupitá a prosebně na mě hledí. „V téhle čokoládě žádný palmový tuk není, blbečku,“ poučím tohoto kandidáta na domácího mazlíčka. Zvíře samozřejmě nerozumí a nadále naznačuje, že by také mělo zájem. No dobře, uloupnu kousek střechy a sousto mu podám. Tvor ho s chutí zkonzumuje a následně se mi začne otírat o nohy. Asi doufá, že ho budu živit ze svého důchodu. Napadne mě, že bych mohl vyzkoušet, jestli dokáže přežít ve venkovních podmínkách, a pak o tom referovat na internetu. Venku je něco málo pod nulou, asi ho vynesu ven na mráz. (15.03.2023)