Železní bratři

Až neuvěřitelný životopisný snímek jedné wrestlerské rodiny, který bez spoilerů nejde nějakým způsobem odvyprávět. Osudy despotického otce a přísně vychovávaných synů v honbě za smyšlenými wrestlingovými tituly v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let. Rodina stíhána tragédií za tragédií. Bohužel jejich příběh je tím nejzajímavějším na celém filmu. Jinak se jedná o poměrně nudné s pomalu plynoucí drama. S tím mohl Sean Durkin a spol svést rozhodně více. (15.04.2024)

// Sean Durkin mě začíná těžce bavit. Už ve druhém filmu se věnuje tématům mužské ješitnosti, neukojenému egu a hříchům otců, tentokrát to ale vzal přes skutečný příběh slavné wrestlerské rodiny, kde k tomu všemu vládla toxická maskulinita a tudiž tohle všechno mělo neuvěřitelnou dohru (vyhýbám se záměrně spoilerům, sám jsem do toho šel naslepo) a mě to v tomhle případě smetlo ještě víc než výrazně chladnější Klícka. Hudební vypalovačky a fantastické herecké výkony všech zúčastněných samozřejmě pomáhaly, nicméně MVP je tady Durkinův scénář a jak zachycuje ten slow burn rozklad jedné spokojené zásadové křesťanské rodiny. Velká škoda, že tohle drama zaspalo Oscary. 9/10 (29.02.2024)

Železní bratři jsou tragickým filmem, který vás emočně naprosto rozloží. Tento film je rollercoaster obrovské škály pocitů a už jen proto byste ho měli vidět, protože je to skutečně zážitek! Příběh wrestlingové rodiny von Erichových začíná na poněkud pozitivní notě, avšak se postupně stává něčím, co se vám zaryje hluboko do vašeho nitra a jen tak vás nepustí. Hlavní téma plnění svých nesplněných snů skrze své děti je zde pojato drsně a syrově, protože otec bratrů je nutí překračovat jejich vlastní meze, což nemusí být vždy komfortní a mít dobré následky. Další z filmů zasluhujících se o místo v top 10 roku 2024! (21.03.2024)

Jsme lidi, nejsme stroje, a tlačit na výkon se nedá do nekonečna. To se může něco porouchat, v těle nebo v hlavě, a je konec. V případě hlavy může být dobrovolný a vysvobozující, když při dopadu na dno spirály není pomoc na blízku. Tím bych shrnula, čím na film nejvíc zapůsobil, a řekla bych, se mu to povedlo velmi dobře. (27.02.2024)

Sportovní drama v podání Durkina a A24 není sportovní drama, ale psychologická studie toxického otcovství a psychických problémů v době drsných chlapů, kteří nepláčou. Není snadné přežít takovou výchovu a bude to stát mnohem víc, než si drtivá většina lidí dokáže představit. Závěrečná scéna, ultimátní terapie rodinou, mi vehnala slzy do očí. Ten film je jeden dokonalý filmový tvar, pracující s divákem. Chytře přeskakuje banalitity, nutí vás přemýšlet co se stalo, představovat si nezobrazené emoce. Dělá to zatraceně dobře a furt. A skvěle tak dokáže pracovat i s momentem překvapení. Dlouho jsem neviděl film, který by vyžadouval takovou pozornost a aktivitu diváka, kvůli interpretaci viděného. Kdo jde na wrestlingový film a sportovní drama, je zklamán, jak tu hojně čtu. Je zajímavé sledovat, jak se Durkin v tvorbě svých emocionálně tíživých filmů propracovává od nezastavitelně zrychlujícího se propadu do paranoi přes závěrečný náraz na tvrdou realitu až k emocionálnímu léčení ran. (26.02.2024)