Priscilla

Začátek musí zákonitě potěšit všechny foot fetišisty. Všichni, kteří hráli v Euforii, se stali světovými hvězdami - Jacob Elordi zcela zaslouženě. Výstižný bad boy se i na roli Elvise zvláště v jeho temných drogových momentech náramně hodí. Zarytým fanynkám a fanouškům může vadit výrazný nepoměr výšky ke skutečnému Elvisovi a ten do očí bijící nesoulad k drobné Cailee Spaeny. Mě osobně to neuráží, spíše naopak vzhledem k osobním preferencím. Pojetí Sofie Coppoly mistrně zachycuje osamělost ve vztahu, manipulaci, toxicitu, prázdnotu a bolest. Křehká Cailee Spaeny svoji Priscillu zahrála bravurně a zaslouží obdiv. Protivná a odporná postava Plukovníka se naštěstí ve filmu vůbec neobjeví, jen se o ní často hovoří. Dagmaru Dominiczyk jsem naposledy viděl v Hraběti Monte Cristo, není se pak čemu divit, že jsem ji už vůbec nepoznal. Velmi zdařilý snímek vhodně doplňující předloňského Elvise. (23.05.2024)

S přihlédnutím k jejím předchozím filmům chápu, co na tématu režisérku zaujalo. Jen nechápu, proč neudělala nic proto, aby zaujalo i diváky. Navíc film kopíruje náladu hlavní postavy, takže všechny režijně nápadité a hravé scény jsou na začátku a závěr je už jen nuda o ničem. Nemusíte se bát vidět Elvise tak, jak si ho stejně nechcete pamatovat, protože z tohoto filmu nezůstane v hlavě nic. Cailee Spaeny je mladá a talentovaná, takže ji ještě uvidíme v příbězích, které stojí za to vyprávět. (24.05.2024)

První půlka je skvělá, krásně ukazuje, že Coppola je mistryně vypravěčka. Postupem času se ale úplně rozjebe tempo. Scéna střídá scénu, aniž by na sebe nějak navazovaly, skáče se v čase a je to celé hrozně uspěchané. Ten film mě skoro úplně ztratil. Ve výsledku 3,5 a velice pomotaná hlava, jak to s tím Elvisem asi ve skutečnosti bylo. (29.12.2023)

V současném klimatu je samostatný film věnovaný vzpomínkám Priscilly na život s Elvisem zřejmě logickým krokem. Elvisův životopis nelze vyprávět bez přítomnosti jeho dětské nevěsty, u které se čekalo až dozraje a dodělá školu, aby se mohla stát matkou... A teď dozrál čas, aby tato bývalá dětská nevěsta promluvila. Jistě, na dnešní poměry byl jejich vztah mírně řečeno "jiný", ale prakticky nic, co by se odehrávalo za zdmi Gracelandu nebylo "normální" nebo jakkoli standardní. Priscilla napsala svou knihu Elvis and Me v roce 1985 a o dvacet let později přidala další, tentokrát sepsanou společně s dcerou Lisou Marií, Elvis by the Presleys. Je otázkou, zda si Coppola skutečně vybrala dobře a našla vhodnou následovnici své Marie Antoinetty. Protože Priscillin příběh je zajímavý, ale svůj vlastní život bez Elvise našla velmi brzy a nikdy jí nic nechybělo. Není to nositelka příběhu, který by se měl díky filmu přepsat. A to je zřejmě největší problém výsledného filmu. Není pro jeho existenci dostatečné opodstatnění. Navíc Coppola nedokázala získat práva na skutečného Elvise a tak se z filmu o jeho ženě stala laciná televizní podívaná připomínají dramata televize Lifetime. (29.07.2024)

Po předloňském Elvisovi přichází na řadu Priscilla! Film o/od/podle ženy Krále rock'n'rollu měl solidní námět a je škoda, že se výsledné zpracování drží vcelku na uzdě. Divák sleduje vztah Elvise a Priscilly od jeho de facto nahodilého počátku, přes turbulentní "práškový" průběh, až po hořkosladký závěr, přesto mě celkově dění na plátně nechávalo veskrze klidným. Cailee Spaeny neměla díky svému mladistvému vzhledu problém ztvárnit Priscillu napříč téměř patnácti lety; Jacob Elordi mi do role Elvise úplně moc nesedl, ale musím uznat, že měl skvělý přízvuk. Abych pravdu řekl, nějaké emoce se u mě dostavily až v závěru filmu - a to vlastně jen díky Dolly. (14.06.2024)