Hranice

Hranice ukazuje situaci na Bělorusko-Polské hranice z perspektiv různých postav. Hraniční stráže, psycholožky, rodiny uprchlíků nebo aktivistů. Tenhle film v žádném případě není bez názoru, ale nedá se navzat jako neupřímný nebo nekomplexní. Navíc ho dokážu nazvat na perlu kvalitní filmařiny. Před pár lety jsem kritizoval Nabarvené ptáče, jelikož šlo o film o "horké bramboře", které se všichni chtějí zbavit a postupně ji ničí. Tady to přirovnání není negativní, jelikož je to přesné popsání situace. Bělorusové se snaží vyhnat uprchlíky do Polska, ty je zpátky ženou do Běloruska. Dokud neumřou. Malé momenty vyprávění, které ukazuje Agnieszka jsou skvělé. Postava kluka z uprchlické rodiny například shodí brýle ženě v letadle, aby ho pustila sednout. Takové malé momenty lidskosti. Film také hodné řeší náboženství. Otec od rodiny utíká před Islámským státem poté, co ho napadly. Byl zmlácen když kouřil, to dělá konflikty s dědou rodiny, který je dodnes oddaným muslimem. Jiní utíkají kvůli obvinění z homosexuality, jiný pouze kvůli válce. Polská psycholožka dokazuje svůj původ tím, že na policista vyplázne celou křesťanskou modlitbu. Film kritizuje i aktivisty, kteří se za každou cenu snaží být v oblasti legality i když do ubližuje lidem. Jen ukazují zoufalé příběhy utečenců, zatímco polská veřejnost nad problémem zavírá oči. Je radikální, že film podporuje nezákonné jednání? Ano, ale někdy zákony na papíře prostě nejsou správné. Zákony by měli pomáhat lidem a trestat nespravedlnost. Nejde o to, že jsme dosáhli perfektní morality a nedá se nic změnit. Ano, film je v tomhle radikální. Zpátky k filmu: Jsou zde i zajímavé paralely - psycholožka Julia je svléknuta do naha policií, aby byla zhanobena. Poté, co člen hraniční stráže se rozhodne pomoci uprchlíkům, je odhalen on a dívá se na sebe do zrcadla. Na první zhlédnutí je film hodně dlouhý, ale pointa s kontrastem s uprchlíky z Ukrajiny je silná. Ti, co před půl rokem mlátili rodiny Syřanů, rozdávají nyní ukrajinským dětem hračky. Četl jsem názory na internetu a bohužel mi přijdou docela genocidní. Ano, i když jsou uprchlíci posíláni z Běloruska úmyslně, opravdu není morální je postřílet (top komentář na IMDB právě teď). Nejsou to vojáci, jsou to jen civilisti, kteří jsou nevědomky využiti a do Evropy by se chtěli dostat stejně. Ať už by jim Bělorusové pomohli či ne. A je to nacistická propaganda? Nejhorší na nacistické propagandě byla dehumanizace a tohle je naprostý opak. Nacistické propagandě se více blíží to, když řeknete všichni "A" nás chtějí zničit/jsou svině". Tenhle film naprosto odmítá absolutní řešení nebo to, že na světě jsou pouze "hrdinové" a "svině". Tenhle film je mnohem komplexnější, než někteří na této stránce či světě tvrdí. 9/10 A jebat lidi v těchto komentářích, kteří se doslova smějou, když uprchlíci jsou mláceni do ksichtu. EDIT: Jediná výtka - rapová scéna byla fakt cringe. Ať už úmyslný či ne. (21.10.2023)

Nervydrásajúci film no zároveň veľmi lineárny a čiernobiely vo svojom ponímaní dobra a zla. Zvraty sú nahradené zmenami perspektívy, skutočná skúška charakterov sa tu vlastne nikdy neodohrá aj keď niektoré postavy naoko trpia výčitkami. Postavy majú jasno vo svojich hodnotách a tie pevne zastávajú, kričia a plačú, keď sa im to nedarí. Hollandová dojíma a zraňuje diváka, aby sa mu dostala pod kožu, čo sa jej aj darí, ale v konečnom dôsledku len vrství utrpenie. (20.01.2024)

Po roce či dvou jsem opět vyšel do kina. Na pokladně mě místo paní pokladní však uvítal nápis (opisuji to z mobilu, neboť teprve dnes jsem se dozvěděl k čemu ta věc vůbec je): Od 1. října 2022 prodej vstupenek v Kině Vysočina pouze z prodejního automatu (to bylo černě a nyní červeně) Platba možná jen platební kartou (a opět černě, jenže jiným písmem) Děkujeme za pochopení (a podpis) Kultura. Protože jsem kartu neměl, vypsal mi lístek ručně uvaděč, který mi dal i kartu "Přítel filmu" a tím i slevu 20 Kč. A teď k filmu! A co když ještě ne! Před promítáním jsem se šel podívat ven, kde jsme před 55 lety čekávali na holky. A co vidím! Vidím, že nevidím plastiku, která tam stávala od jeho otevření v roce 1963. Šel jsem se informovat k již známému uvaděči, který mě ujistil, že tam dosud stojí. Ano, byla tam, jenže zarostlá keři a  ve večerním šeru téměř neviditelná... Sám film byl pro mě pocitově hodně rozporný. Individuální příběhy utečenců, jedinců či rodin, jsou seskupovány, redukovány, zřetězovány do určitých akcí. A samozřejmě i protiakcí. Nic se tu nereflektuje, žádná akce není zdůvodněna, je to obnažený akční film. Pokud je reflexe ponechána divákovi, jak má odpovědět na otázky: Skutečně utíká zelenou hranicí (v českém názvu "zelená" chybí, zřejmě známe jen "rudou") tolik žen v pokročilém těhotenství? Tolik llidí se topí v suwalských bažinách? Kolik je v Polsku frankofilních rodin, jejichž děti rapují spolu s emigranty? Pokud je jedinou odpovědí, že Polsko přijalo poté 2 000 000 Ukrajinců, je to odpověď nedostatečná. (22.10.2023)

To je těžké… Hranice patří k filmům, které reflektují něco palčivě současného a jako takový bude vyvolávat emoce, buď pozitivní, nebo negativní. A pokud stojíte, jako já, někde uprostřed, přiměje vás to ještě k většímu sáhnutí si do svědomí. Každopádně, ať už se rozhořčujete, že jde o sluníčkovou propagandu, nebo smutníte nad necitelným obrazem západní civilizace, pochybuji, že vám bude film lhostejný. Už jen proto, že Agnieszka prostě točit umí. (07.07.2024)

Tvrdiť, že tento film je nestranný, je rovnako zavádzajúce, ako vyhlasovať, že je nepravdivý. ___ Že Hollandová umí, sme vedeli... ale ani mi nenapadlo, že prinesie tak sviežo a neprikrášlene vyjadrený osobný postoj v jednej konkrétnej otázke. Pretože nejde ani tak o to, čo si kto myslí a či s jej pohľadom súhlasí, ako o to, či zdieľa povedomie o nejakom spoločnom, súčasne civilizačnom, vnímaní ľudskosti. Pre mňa osobne to bola neuveriteľne presvedčivá ukážka každodenného, skutočného pekla, do ktorého sa môže až prekvapivo ľahko dostať hocijaký človek, zdrvujúce zobrazenie toho, čo sa možno nie úplne takto, ale určite v nejakej podobe a forme deje - a práve tu, v našej blízkosti - a čoho obsahom sú opäť konkrétne ľudské životy, skutočnosť, na ktorú my, nepostihnutí, ochotne zabúdame. Tvorcovia ich tu zopár ukázali, dali anonymným číslam tvár, strhli z utečencov závoj ignorantstva, ľahostajnosti a dehumanizácie. Je to postoj angažovaný - inak by tej téme nevenovali pozornosť - a je navýsosť aktuálny. Či - a do akej miery - je pravdivý, stojí za zistenie. Ale hoci sa vo filme nájde množstvo diskutabilných momentov, trochu prepálených alebo nedávajúcich dostatočne priestor iným stranám, jasne a efektne vyjadrený postoj a majstrovská umelecká úroveň sú tu neoddiskutovateľné. Mňa HRANICA rozbila na kúsočky ako už dávno žiadny film, a to aj - alebo hlavne preto - že pôsobivo stavia zrkadlo vlastnému svedomiu každého jedného diváka. A už dávno som nevidel nápaditú formu tak výborne pracovať v službe príbehu, ktorý má širokú, ak nie všeobecnú platnosť v prípade tak veľmi aktuálnej témy. Aj vďaka svojej kontroverznosti v zmysle jasne a odvážne vyjadreného postoja je toto v pravom slova zmysle veľký film a nesmierne dôležitý v našom dnešnom, morálne sa rozpadajúcom svete, pomaly neschopnom sa zjednotiť aj na základných princípoch. A môžeme diskutovať o všetkých argumentoch, ktoré aj tu padajú v komentároch uživateľov, čo dávajú "odpad". Ale nemali by sme pochybovať o hodnote alebo definícií ľudskosti, ktorý HRANICA tematizuje, ak nechceme rovno priznať, že ju nerešpektujeme a že / pretože sa nás nedotýka....  P.S. Okrem iného tu Poliaci opäť dokázali, aké obmedzené, provinčné a bezvýznamné sú tie naše slovenské a (väčšinou) české filmy. Podľa mňa to je jasný kandidát na veľa festivalových víťazstiev, pretože aj v dnešnej filmovej záplave je ich málo takto aktivistických, kombinujúcich pritom silnú aktuálnu tému a výsostne umelecké spracovanie. (30.10.2023)