Náměstíčko

Některé výborné díly se střídají s hodně slabými. Někdy z toho kouká vycucanost z prstu na míle daleko, jindy je to docela příjemné. Soupeření mezi Plecitou a Vinklářovou postavou tomu sem tam dodává šťávu. Ale celkově mi přišlo více nevýrazných dílů, než těch dobrých, jako by chyběla ucelená koncepce. (25.03.2012)

Každý týden jsem se vždycky těšila na další díly Náměstíčka, jak ve svých čtrnácti letech, tak teď ve dvaceti a seriál má pro mě pořád své kouzlo. Jedná se o jeden z nejlepších "novodobých" seriálů (ano, ono se to nezdá, že už je to 11 let stará záležitost), který se nedá srovnávat s ničím, co natáčí komerční televize, ale i v rámci ČT se jedná o unikát. Líbí se mi, že každý díl je zaměřen na příběh jedné osoby z Náměstíčka, které se však různě potkávají v průběhu celého seriálu a v některých případech jsou jejich osudy částečně propojeny, i když je pravda, že té propojenosti by možná neškodilo malinko víc. Většina příběhů je uvěřitelná, občas i poučná, k zamyšlení, dobře obsazená, člověk ví, že se na konci dozví, jak to dopadlo, i když některé příběhy skončily tak zvláštně otevřeně. Po každém sledování ve mě zůstane "zážitek" ještě dlouho a vánoční díl ve mě i v únoru dokáže tak hezky vyvolat vánoční atmosféru... A pokud tolik nezapůsobí slabší díly, které má snad každý seriál, tak se o to postará ústřední píseň na konci. Nechápu, jak někdo může říct, že je to "odpad". (22.02.2015)

Relativní nesoudností ostatních přispěvatelů jsem vcelku zklamán, jejich autoři bohužel nepoznali, že v Náměstíčku má ČT konečně seriál, který se po dlouhých a zoufalých letech dá srovnávat s legendární předllistopadovou tvorbou. Seriál má rozhodně kvalitu jak v osobě režiséra, tak ve scénáři (Jan Míka po některých obzlváště pozoruhodných zhovadilostech jako Život na zámku nebo Šípková Růženka velmi příjemně překvapil), a také v civiliních a kompetentních hereckých výkonech téměř všech zúčastněných. Seriál má hlavu a patu, nerozpadá se tvůrcům pod rukama a také, což je asi ze všeho nejdůležitější, neplácá jen líbivé pohádky a nechce konkurovat stupiditám na komerčních televizích, ale vypráví lidské příběhy lehce, s humorem a nadsázkou. Byl jednou jeden dům nebo Nemocnice na kraji města to ještě ani zdaleka není, ale pokud to je začátek trendu, pak je ČT na dobré cestě. Bravo. (25.10.2004)

Dá se s tím docela solidně zabít pondělní večer, ale uvažuji o tom, zda mi to za celotýdenní deprese stojí. Dialogy jsou stupidní a celkové poselství veškeré žádné. Pokud nám tohle má připomenout náš vlastní příběh, jak hrdě hlásá ukázka, tak doufám, že to není ten můj, protože to bych žila dost bídně. Světlým bodem na trýznivé cestě se mi stala epizoda "Banální diagnóza" s úžasným J.Langmajerem, kterou jsem viděla včera, tohle by se mi stát mohlo a ani bych se nezlobila. Tento, tedy čtvrtý, díl je za 5*. (07.09.2004)

Pár hereckých legend drží seriál horko těžko nad vodou, Skořepové jsem ale nikdy na chut´ nepřišla. Seriál má docela depresivní atmosféru, která vrcholí smrtí jedné z hlavních postav v poslední povídce. Některé povídky se povedly, některé méně, některé vůbec. Střídají se povídky otravné, nudné se zajímavějšími. Pan Míka ve svém scénáři zkritizoval okrajově a vlažně i některé atributy kapitalismu, ale hlavně se nezapomněl otřít o socialismus takovými výroky, že soudnému člověku zůstává rozum stát. Výrok, že za socialismu jsme neměli ani šunkofleky, může vyslovit/napsat jenom blbec nebo bezpáteřní sprost´ák. Na čem pak pan Míka vyrůstal? Tipla bych si, že pan Míka, jako většina těch nejzuřivějších kritiků socialismu, si žil za socialismu jako prase v žitě. Ale pravděpodobně panu Míkovi chyběly iPhony, drogy, pornografie a jiné produkty konzumu a on je prostě nazval "šunkofleky"...Silná erotičnost (erotická témata, erotické situace, ženská nahota) některých povídek by nevadila, pokud by se seriál vysílal v nočních hodinách a pro dospělé. Ale jako rodinný seriál, který se vysílal v podvečer pro celou rodinu?! (29.10.2017)