Tequila Sunrise

No tohle, příjemné překvapení. Film Tequila Sunrise jsem poprvé objevil deset minut před vysíláním a po shlédnutí zdejší vlny kritiky očekával další průměrnou taškařici, kde o klišé není nouze a herecký výkon aby tu člověk pohledal. Ale ono ne. Je to přesně naopak. Z průměrné taškařice se vyklubal docela slušný thriller, říznutý romantikou a pár akčními scénami. Klišé jsem sice nějaké zahlédl, ale na celovečerní film je ho sakra málo - další plus. A herecké výkony jsem nakonec hledat nemusel, ty prostě září ve tmě a jsou to právě ony herecké výkony, které zvedají film ze zdejšího průměrného hodnocení. Gibson snad poprvé herecky poražen, a to ženou! Michelle Pfeiffer vytřela oběma mužským představitelům zrak a ukradla si film pro sebe. Škoda že tak učinila zrovna tady, v nepříliš známém a opěvovaném thrilleru. (31.12.2006)

Jediné, co mi utkvělo v hlavě a stále nad tím přemýšlím, je scénka se západem slunce. To bylo panečku magický. Není divu, že byl film nominován za nejlepší kameru. V tomto ohledu si člověk vůbec nemůže stěžovat. Jenže Tequilový úsvit zůstává na mysli pouze do jeho západu, poté už si horko těžko vzpomenete, o čem to vlastně bylo. (22.03.2023)

Nevyužitý herecký potenciál, umolousaná režie, zmatený scénář, chybějící dynamika, nevyužití kvalit kameramanské legendy Conrada L. Halla. Přitom měl tenhle drink na papíře vše, co by divák rád ochutnal: zvláštní přátelství poldy z protidrogového a bývalého dealera, osudovou ženu pohybující se někdy mezi nimi a renomovaného scénáristu (Čínská čtvrť, Tarzan), který měl tohle trio dostat do zajímavých situací. Jenže zmiňované přátelství je ploché a nezajímavé, chování trojúhelníku zmatené, o žádnou vášnivou pecku nebo atraktivní kriminálku se tak nejedná. Viděl jsem to skutečně dávno, názory se různí, takže jsem byl zvědavý, na kterou stranu se po dlouhých letech a „vyzrálejším“ pohledu přikloním. Nakonec se dá říct, že jsem očekával pořádný steak a nikoliv veganské tofu. Škoda.. (08.08.2017)

Soundtrack Dave Grusin: 1. Surrender To Me - Ann Wilson & Robin Zander ,2. Do You Believe In Shame? - Duran Duran ,3. Recurring Dream - Crowded House ,4. Give A Little Love - Ziggy Marley & The Melody Makers ,5. Don't Worry Baby - The Everly Brothers & The Beach Boys ,6. Dead On The Money - Andy Taylor ,7. Unsubstantiated - The Church ,8. Beyond The Sea - Bobby Darin ,9. Tequila Dreams - Dave Grusin ,10. Jo Ann's Song - Dave Grusin (09.05.2011)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #8: Robert Towne byl svého času považován za jednoho z nejlepších scénáristů ve filmové branži. Jeho dialogy měly říz a správnou pointu. Jenomže v tom právě spočívá problém se skvělými scénáristy nebo obecně lidmi, kteří rádi pracují se slovy: už o něco méně obratně pracují s filmařskými postupy. Takže zatímco vizuálnější režiséři rádi text upravují (respektive umazávají), aby mohli vyprávět obrazem, scénáristé/režiséři rádi vysvětlují skrze promluvy postav a ke svým textům jsou víceméně macešští. Ostatně Towne se tím ani netají, když celý film začne dialogem, který se odvíjí na pozadí černé obrazovky a úvodních titulků. Jako by nám říkal, že tady půjde více o slova, než o akci. A toto své úvodní prohlášení naplňuje do puntíku. Takže hlavní postavy mluví a mluví, zatímco se mění prostředí. Mluví doma, mluví v restauraci, mluví v autě, mluví v kanceláři, mluví na lodi a tak dále a tak dále. Někdy dokonce dojde k propojení (například nádherný západ slunce a dialog Rusella s Gibsonem na houpačkách), které dává pocítit, jak by to celé mohlo být ještě o třídu lepší. Ten film rozhodně je dílem umělce, nikoliv prázdným kalkulem: ať už z pohledu výpovědi (Towne do něj obtiskl své tehdejší problémy se starým přítelem Jackem Nicholsonem, se kterým se tahal po soudech), tak filmové inspirace (celé to působí jako pocta filmům ze 40. let, kdy muži byli ideální a ženy buď Mrchy, nebo Trofeje). Navíc je ze snímku cítit i potřeba vypovídat se z frustrace, které Towne cítil jako scénárista, jehož neustále někdo o něco žádá (stejně jako Gibsona v roli dealera drog). Tequila Sunrise je tak filmem, u kterého sice tušíte, že člověk za kamerou je velice chytrý a meta, ale není ve vašich silách to úplně docenit. Hlavní herecké trio je moc fajn (Michelle Pfeiffer si s rolí Trofeje poradí naprosto hravě a vtiskává jednorozměrné postavě uvěřitelnost, což rozhodně nebyl lehký úkol), Raul Julia všepohlcující a ta snaha nejít divákovi v ústrety sympatická. Pokud si dáte tu práci a zasadíte film do určitého kontextu, získá tím další dimenzi  – jenomže to by po divákovi neměl tvůrce nikdy chtít a ani to předpokládat. Je to prostě tak, že mezi výjimečným tvůrčím záměrem a výjimečným tvůrčím výsledkem je hodně dlouhá cesta, kterou se ne vždy podaří ujít. PS se spoilerem: Navíc, když vám celý film producenti zkazí happy endem, který je tak okatě nesmyslný (a zbytečný), a tolik v rozporu s veškerým směřováním, že to fyzicky bolí. (16.12.2021)