Tequila Sunrise

Typický americký detektivní román s dvěma hlavními hrdiny, stojícími na opačných stranách zákona. Co víc pak chtít, když se jim před jejich ztopořené údy postaví svobodná majitelka restaurace, po které náhle sáhnou oba. Začíná hon kočky na myš a z výborných přátel, které rozdělil osud, jsou najednou podezíraví rivalové. Oddychovka z let osmdesátých, jíž podobné plnily televizní program v letech devadesátých. Sympatický Mel Gibson a drsný Kurt Russell odvádí fajn práci a z průměrného dělají lehký nadprůměr. Kriminálka na jeden večer a jedno zhlédnutí. 60% (23.10.2014)

Skvely casting a pritom vysledok je tak tuctovy a lahko zabudnutelny film. Za premrhanie tak skveleho castingu by si zasluzil reziser a scenarista Robert Towne nakopat do prdele. Este tak Michelle Pfeiffer a Kurt Russell maju v par scenach priestor predviest nieco slusne, ale Mel Gibson a Raul Julia su totalne nevyuzity. Ustredna zapletka tiez nie je prilis zaujimava, ale napriek tomu si viem predstavit, ze by s lepsim scenarom vznikol dobry film. V tomto prevedeni je to tak strasne tuctove. 5/10. (06.01.2012)

Hodně příjemný film na jistotu. Klasická hollywoodská kriminálka z 80. let, policajta si dává Kurt Russell, chlapíka, co se pohybuje na tenkým ledě Mel Gibson na vrcholu popularity (v době mezi první a druhou Smrtonosnou zbraní), a nádhernou dívku, o kterou společně bojují, nehraje nikdo jiný, než přirozeně oslnivá Michelle Pfeiffer. A ačkoli na plakáty se už nevešel, vynikající je také Raul Julia, jehož kariéra brzy vyvrcholila rolí Gomeze Addamse. Zápletka je přímočará, ale kouzlo, kterým to všechno drží pohromadě, je podtržené skutečně skvělou kamerou, protože do těch červánků by se jeden zamiloval. (17.07.2012)

"Potřebuju 10.000 dolarů, Macu !! Ten Mercedes se zadřel !!" - "Ještě je v záruce !! Jen jim ho tam pěkně vem !!" - "Aaah, víš co je to za blbce ?? Tvrdí, že jsem nedolila olej !!" ;) Protože právě zde výborně dokazuje, jak nesmírně nadaným, jedinečným a hrátkami se syžetem posedlým je vlastně scenáristou, jisté je pouze jedno, Robert Towne píše jedny z nejzajímavějších a zároveň nejkomplikovanějších příběhů v Hollywoodu, v nichž nic není dané, nic není takové, jaké se být zdá, přičemž vždy hledá tu nejsložitější možnou cestu k rozuzlení, které diváka stejně mnohdy neučiní moudřejším.. Jeden si hned vzpomene na tu lahůdkovou Čínskou čtvrť.. A tak Teguila Sunrise poměrně silně se vzdalující běžným žánrovým konvencím, ač silně doplácí na neschopnost očistit, či zdůraznit hlavní dějovou linii, když to samotné skládání toho puzzle utvářejícího fabuli dá divákovi pořádně zabrat, platí za opravdu velmi velmi zajímavý snímek s opravdu velmi velmi zajímavými charaktery v příběhu o zkoušce, nejen láskou k jedné téže ženě, chlapského přátelství.. Zvlášť Gibsonův Mac "Neříkejte mi Dale" McKussic coby paradoxně upřímný grázl v kontrastu k postavě Kurta Russella zůstává zahalen tajemstvím vlastně až do samotného konce.. Výborně obsazená, skvostně odehraná i silně atmosférická záležitost, které prostě škodí Towne s tím svým paličatým hraním si na kouzelníka, co tahá z klobouku jednoho králíka za druhým ještě půl hodiny po představení.. (14.01.2014)

Takhle mohla dopadnout Čínská čtvrť, kdyby Polanski neprohnal všechny Towneho dobré nápady svou 150 cm nad zem čnící režisérskou hlavinkou a nezměnil konec: Byla by to čtvrť prachbídná, bez tajemství a bez esence, ne tak jako ta, v níž se na rozumu pomátl drsňák J.J. Gittes. Rozhodně by se nejednalo o jeden z nejlepších filmů všech dob - at least in my book, jak by řekl kaskadér Mike Kurt Russell v úplně jiné roli a filmu. Problémem Tequilového úsvitu není tempo (to by mohl třeba Čínské čtvrti někdo vyčítat také), ale roztříštěnost, nedisciplinovanost, abesence kompaktní vize. Budeme-li pokračovat v nefér srovnávání: Zatímco Polanskiho majstrštyk, který Towne z velké části napsal, funguje jako jediný dokonalý trik, který coby svou prestige vykouzlí naprostou nevyzpytatelnost světa, Tequilový úsvit z podobných ingrediencí nevykouzlí nic. Sotva znatelný oblouk příběh spočívá na váhání postavy restauratérky s vizáží Michelle Pfeiffer, zda skočí na Russella, Gibsona, na oba, postupně či zároveň. Jakoby to nebylo fuk, protože fešáci to jsou oba. Noir (a ano, měl jím být), charakteristický pohledem do propasti jménem člověk, řve hlady. Značný temný a autentický potenciál zůstal naprosto ignorován, jakoby si ho nikdo nevšiml. Kdo by to také mohl; Polanski tou dobou též z (částečně) Towneho scénáře destiloval jiné bolestné srovnání, noir jménem 48 hodin v Paříži; pitíčko jinačí tvrdosti! To snad nechte režírovat raději herce než spisovatele... Tequila je též můj první zcela zapomenutý filmový zážitek. Že reprízuji mi došlo až těsně před závěrečnými titulky. Věk, řeknete si a říkal jsem si i já. Ale... (16.10.2018)