Příběhy starých hospod

Pepa Polášek se pro tohle fakt narodil, v tomhle nádherném pořadu je opravdu ve svém živlu. Nesmírně zábavný a příjemný. Samotný pořad samozřejmě nabízí hromadu tipů na výlet, protože všechny hospůdky a podniky, které Pepa navštěvuje, jsou opravdu jednak krásné, jednak z nich opravdu dýchá úžasná atmosféra starých dob, jednak mají všechny do jedné nesmírně zajímavé příběhy a samozřejmostí je také zajímavé okolí. Tenhle typicky český pořad by klidně snesl i další sérii, je to fakt neuvěřitelně hezké, lidské a u srdce zahřívající. A vůbec nevadí, že pivo nepiju, tenhle pořad je úplně o něčem jiném. A také jednou z nejlepších sérií, které ČT v posledních letech natočila. Velké díky, nádhera! (09.04.2023)

Tato série se jevila pro mě, jakožto příznivce pohostinství, jako nezbytná nutnost zhlédnutí. V hospodě jsem strávil nejvíce času kromě domovu a školy a možná i spoustu dalších jako já. Přesně vím jakého piva mnou proteklo nejvíce a kde jsem ohřál nejvíc židlí. Želbohu tato nejmenovaná hospoda už ztratila punc jedinečnosti a to změnou všech těch hospodských tradic je dneska trochu něčím jiným. Byť z osazenstva pravidelných čaj o pátových seancí bych dnes našel při pátečním večeru ony štamgasty, tak už to není co bejvávalo. Jinak co týče významu hospody, tak jsem zde zažil nesčetněkrát zajímavé situace a témata o kterých na diskotéce, koncertě či festivalu prostě nezažijete. Takže v mém životě hraje výraznou roli toho co pozřít či vypít. Staré hospody či místa s geniem loci uznávám daleko víc než načančané reštyky v rukavičkách. Pepa Poláček mi tedy udělal nesmírnou radost, když se snaží oduševněle vystihnout myšlenku hospody jako multikulturního zařízeni, kde je čistě vaší volbou zda proti vám bude sedět čmoud, šachista, pěkná ženská nebo nějaký namachrovaný pyjdždus. Hospoda bude a patří u nás v české republice k neodmyslitelnému dědictví let minulých a je třeba je a sebe utužovat. (25.03.2023)

Jakožto milovník všeho, co je staré (chápej ve smyslu vintage), jsem si Příběhy starých hospod užil. Josef Polášek opět dokazuje, že se pro moderaci takovýchto dokumentů narodil, je přesně tak příjemný a zároveň vtipný, jak si tato role zasluhuje. Hospody máme napříč republikou opravdu krásné, tu více, tu méně (U Fleků nebo U Pinkasů by měly být zapsány na seznam UNESCO, a nejen ty). A pokud v hlavách pracovníků ČéTé nevznikají nápady na druhou řadu, snad se dočkáme typově podobného dokumentárního cyklu. Samozřejmě opět s Pepou Poláškem. (04.03.2023)

Hospody, to je náš kumšt. Bez jídla se žít nedá, to je svatá pravda,tak proč se nepodívat, jaká historie stojí za těmito podniky, potažmo co nám kde uklohní za specialitku. Já osobně taky rád objevuju nové, kvalitní podniky, které nabízejí něco navíc, takže jsem vskutku uvítal možnost nahlédnout do potenciálně pro mne nových podniků, které by stáli za návštěvu. Polášek se už etabloval jako takový retro průvodce, nejdříve parní vlaky, teď staré hospody, a tahle role mu docela sedí. Těch hospod, těch opravdu zajímavých, je u nás opravdu kupa, klidně uvítám i další řady tohoto cyklu. Klidně by stálo za to, aby byl větší počet dílů, a mohlo se více času věnovat jednotlivým podnikům. (02.03.2023)

Osmidílná série, která je určena přesně pro mě. Vnáší mi do obýváku atmosféru dobových hospod a nabízí tak celou řadu nápadů na výlet, který bude zakončen nějakým tím kvalitním ležákem, který je pro naši kotlinu tak typický. Pepa Polášek si navíc s těmi lidmi hrozně hezky povídá a nejednou jsem mu to pivo na stole v té dobré společnosti záviděl. (04.03.2023)