Netvor

Netvor byl nakonec skvělý strukturálně, to musím uznat a jsem rozhodně moc ráda, že jsem to viděla, ale hrozně mě na Kore'edovi obecně nebaví, jak smířlivý je a falešně laskavý vůči světu, ve kterém žijeme. *** A dál už SPOILING: Nejdřív v první vyprávěcí perspektivě navodí vlastně o dost dramatičtější a především zlověstnější situace, aby až jim ve třetí perspektivě dodá poslední chybějící kontext a vyplní veškeré mezery (to mě nadchlo, jak se i pro ty temné kakofonické žestě, co se tam dvakrát objeví, potřetí našlo vysvětlení a úplně všechno do sebe zapadlo), mu z toho vyšlo, že jsou skoro všichni vlastně mnohem hodnější a uvědomělejší, než to vypadalo v prvním i druhém vyprávěcím kole. Zatímco po první metě soucítíme s marným bojem matky se systémem jako z Kafkova Procesu, a když hotel shoří podruhé, soucítíme s učitelem jako ve Vinterbergově Honu, aby se nakonec napotřetí ukázalo, že malý Jori je ve skutečnosti vyloženě zlatíčko k zulíbání, učitel Hori správňák, ředitelka skrytě moudrá babička á la femi-Yoda, hlavní hrdina něžně, byť komplikovaně zamilovaný nesmělý hoch s dobrým srdcem a maminka velkorysá a empatická vdova-superhrdinka, která záhadně s dobrou náladou a soustředěností zvládá jak šichty v práci, tak péči o synka i věčné pochůzky ve škole... Jediný padouch je tam Joriho otec, co chce ze syna vytřískat homosexualitu a chlastá. A ani ta "šikana" nebyla nakonec nic horšího, než co si žárliví kluci v páté třídě běžně provádějí. *** No tedy, v takovém světě by byla radost žít, akorát že si potísící říkám, co všechno Kore'eda ignoruje, když mu připadá nejdůležitější natáčet takováhle vlastně milounká mikrodramata. *** Co se mi hodně líbilo, bylo to neustálé přistihování lidské mysli, jak si ze střípků bez úplného kontextu vyvozuje mylné soudy (ale tuhle hru s perspektivami hráli mnozí a za mě nejlépe to fungovalo už v r. 1964 ve snímku Zneuctění), nebo to ponechávání diváka bez kontextu, které hraničí s frustrací - např. při tom horečnatém hledání dětí v zasypaném vagónu, kdy se bez adekvátního kontextu nelze naladit a sdílet hysterii postav - to až teprve zpětně. *** (S Lí v Přítomnosti, kde mě vlastně ten snobský luxus soustředěný nikoli na filmový prožitek, ale na pohodlný přísun barových a kavárenských služeb  extrémně rušil, a příště už tam nepůjdu, bude-li možné konkrétní film vidět jinde.) *~ (14.07.2023)

Se budu opakovat, ale nejlepší u toho filmu je si nic nezjistovat a nečist. Jak se mi to dnes vymstilo u Minulých životů, kde jsem nejen věděl, o čem film je, ale viděl i trailer. Zde jsem netušil vůbec nic a naprosto me to semlelo. To, kolik film ukáže nebo neukáže, jak moc je doslovný a kolik zůstane v náznacích, pro mě ideální. Husí kůže několikrát v průběhu, v závěru oněmělý. Jak píše JFL, po opuštění sálu jsem měl náladu se jen mlčky procházet ulicemi nočního města. (07.07.2023)

Citlivě natočená dramatická podívaná zkoumající sled událostí ze tří různých úhlů pohledů, z nichž nám každý odkrývá něco málo o tom, co se skutečně událo. Malá výtka míří k délce třetí části, která po odkrytí všech karet tak trochu přešlapuje na místě, to však odčiní velmi působivé a nekompromisní zakončení. [KVIFF 2023] (30.08.2023)

Filmový festival v San Sebastianu, film číslo 2. Po slušném rozjezdu přišel úspěšný festivalový snímek z Japonska nabízející klasickou filmovou skládačku - divák se musí nesmírně soustředit, aby mu nic neuniklo. Tvůrci si dali opravdu záležet, takže je nutné sledovat prakticky každé slovo. A zvolená slova působí jednou velmi úsměvně, aby si divák později uvědomil, že tahle slova jsou z jiného úhlu pohledu ta nejpříhodnější. Snímek otevírá důležitá aktuální témata a podtrhuje, že bychom nad nimi nikdo neměl přivírat oči, nebo se pozeneme do katastrofy. Bolestivý, pravdivý a reálný příběh, jsem velmi spokojen, že jsem jej viděl. (23.09.2023)

Co když věci nejsou tak, jak se na první pohled můžou zdát? A jak se k pravdě dopracovat, když ti zainteresovaní mají důvod mlčet a fabulovat? Jeden příběh, tři úhly pohledu a jeden zdánlivě (ne)obyčejný život mladého chlapce, kdy je vždy divákovi představen další kus skládačky a je jen na něm, kdy dokáže odhalit, o co skutečně jde. Film to byl zajímavý, ale mám s ním problém v tom, že karty odkrývá velmi pomalu, kdy tempo je už ve třetí části opravdu únavné a div, že jsem neusnul a dokázal to nějak vybalancovat, protože závěrečná scéna je prostě skvělá. Ale toho balastu kolem toho všeho je příliš. Pokud chtěl režisér ukázat zranitelnost dětské duše a důležitost uchování nějakých dětských tajností, mohl tak učinit i při kratší stopáži. Takhle film hodnotím jen jako mírně nadprůměrný. [30. Art Film Fest Košice] (26.06.2024)