Minulé životy

Po dlhšej dobe som mal zo sledovania pokojne plynúceho americko-kórejského filmu dobrý pocit. Je ho možné bez väčších problémov považovať za romantický film, a to sú filmy, s ktorými mám často problém, pretože som na ne náročnejší, ako na iné. Našťastie minulé životy mi v niečom pripomenuli Pred súmrakom a Pred polnocou, s ktorými som bol nadmieru spokojný. Aj v tomto filme sa vyskytli miesta, kde strácal rytmus, ale zachraňovala to žena na režisérskej stoličke, pričom nebolo viditeľné, že išlo o jej prvý film. Bolo rozumné, že vsadila na jednoduchosť a prirodzenosť, pretože v nich je nielen krása, ale vedú aj k úspechu. (17.09.2023)

Past Lives som chcel vidieť kvôli  vysokém hodnoteniu [79%] na čsfd. Zaujímalo ma, čo je na nej také nezvyčajné. No a nič. Klasická korejská vec skrátená o dvadsať minút odohrávajúca sa v New Yorku. Vyslovene som sa nenudil, ale že by som to niekomu doporučoval, to nie. Ocenil som ale ten taký citlivý prístup k hrdinom a k divákovi. Záver mal byť podľa všetkého asi silný, ale ja som od neho nič neočakával, takže ma akosi ani 'neštrajchol'. (27.08.2023)

Některé filmy se snaží strhnout diváka skrze sympatické a humorné postavy, jiné akcí nebo spektáklem, jiné napínavým dramatem a jiné zase tematickou hloubkou... Minulé Životy jsou jiné, protože nejsou ani příliš dramatické, tematicky hluboké, ani nemají příliš sympatické postavy. Síla filmu tkví v jeho přirozenosti a subtilnosti. Některým lidem se to jistě trefí do vkusu i do citu a budou s postavami velmi prožívat jejich nenaplněnou lásku, ale já do nich tolik zainteresovaný nebyl a taky jsem mužskou postavou trochu opovrhoval za to, že se od dětství nebyl schopen přes tu ženskou přenést - kord když takovou dobu nebyly v kontaktu. Tím mi tedy přišel ubohý a to pak těžko mohou cítit s postavami. Patrick H. Willems však mluvil v kontextu Tenetu a bondovkách o tzv. vibe movies; Tu kategorii lze používat, ačkoliv bondovky naplňují jiný vibe než Past Lives. Pointou je, že některé filmy cílí hlavně na nějakou náladu a ano, všechny filmy se snaží vyvolat nějakou náladu, ale některé na tom stojí více než na čemkoliv jiné (např. Paterson). Pokud se svým vibem strefí do vašeho naladění, může to velmi fungovat. Řekl bych také, že Past Lives jaksi pudí k tomu, aby se v divákovi rozezvučely různé jeho vzpomínky, nálady, představy a tak. Pokud si myslíte, že by na vás takový film mohl fungovat, tak nejspíš i bude. Na mě to moc nefungovalo, protože nebyl jsem ochoten přistoupit na to, že týpek na ni od dětství může být furt tak navázanej a nebýt trochu píčus. V tom filmu se také nic moc nestane, takže pokud vás film nestrhne postavami a city, které prožívaj, tak nevím, čím jiným by mohl... (28.02.2024)

"Prečo sa hádate?" "Len tak. To je ako keď dáš dva stromy do jedného kvetináča. Korene oboch si musia nájsť svoje miesto."     Intímny príbeh dvoch spriaznených duší, podaný jemným, nenásilným spôsobom (cítiť v ňom jemnú ženskú ruku režisérky a scenáristky v jednej osobe). Plynie veľmi pokojne v troch časových rovinách (sú medzi nimi 12-ročné odstupy), pričom si vystačí s málo slovami, príliš nevysvetľuje, takže si divák musí veľa toho domýšľať (to píšem ako pozitívum). Namiesto slov sa dosť rozpráva len samotným obrazom, ktorý je miestami celkom pôsobivý (zaujali ma napríklad pomerne neopozerané pohľady na New York). K celkovej atmosfére snímky sa veľmi hodí použitá hudba (Daniel Rossen), ktorá je taká náladová, rozjímavá. Veľmi pekná je aj pieseň "Quiet Eyes" od Sharon Van Etten, ktorá znie v záverečných titulkoch. Snímka sa mi celkovo páči, ťažko jej môźem niečo zásadného vytknúť, ale na druhej strane ma zase emotívne príliš nezasiahla (k dvom hlavným hrdinom som si akosi nevedel nájsť cestu). Z toho dôvodu je moje hodnotenie "iba" dobré.     "Musela si odisť, pretože si to proste ty. A dôvod, prečo ťa mám rád, je ten, že ty si ty. Pokiaľ ide o to, kto si, si človek, ktorý odchádza." (10.03.2024)

Málomluvná, tichá, atypická a především pak neskutečně subtilní (anti)romanťárna o tom, kterak se dvě dětské lásky opět setkají o dvě celé dekády v naprosto diametrálně odlišných životech. PAST LIVES vyniká především tím, že svůj příběh o kontrastu mezi minulostí a přítomností vypráví obrazem, skrze pocity [ať už skrze pocity postav či diváka], v náznacích a jemných vizuálních nuancích, díky čemuž má celá zápletka o opětovném setkání osudů dvou lidí a jejich nenaplněný lásce [motiv tak archetypální, a přesto stále aktuální] osobitě melancholickou emotivní náturu, která se u filmů podobnýho ražení jen tak nevidí. A24 prostě umí. (13.03.2024)