Smrt panen

Dosti zvláštní film, jehož vyznění jsem patrně nepochopil nebo je vskutku natolik nelogické. Po zhlédnutí mi vyvstala řada otázek, na které snímek neodpověděl či je dostatečně nevysvětlil. Namátkou (SPOILER): Proč dívky pozvaly chlapce k sobě domů, když se rozhodly hromadně spáchat sebevraždu? K čemu je potřebovaly? Proč si po telefonu pouštěly s chlapci hudbu a nehledaly řešení, nezavolaly si pomoc? Když se společně rozhodly pro sebevraždu, tak proč každá zvolila jiný způsob? Atd. (/SPOILER) Každopádně nelze filmu upřít jeho primární myšlenka o stylu výchovy a také jeho pointa, kdy si osoby, jež za tragédií stojí, neuvědomují svůj podíl viny. (07.09.2016)

Sofia Coppola hned na začátku hodila do placu pět sester a já vůbec netušil která je která / vyjma Kirsten Dunst samozřejmě:) / a ještě po mě chtěla, abych pochopil jejich chování, tak jsem si říkal, ááá to to zase asi dopadne tak, že budu úplně mimo. A dopadlo. Byl jsem mimo, jenže úplně jinak. Sofia prostě na mě umí dokonale převést pocity hlavních hrdinů a to třeba jen pouhým jediným záběrem, který je často naprosto mistrně sladěn z hudbou na jejíž výběr má Sofia snad ještě větší talent než na režii a že na ní má talentu plnej váček. Příběh je tak strašně poeticky smutnej a současně krásnej, že jsem od něj nedokázal odtrhnout žádný ze svých smyslů, ano poslouchal jsem dialogy, koukal na krásné obrazy, hmatal na obrazovku a očichával jsem DVD jo a ještě jsem záviděl Josh Hartnettovi jak šel tou chodbou a každá holka z něj byla na sračky. Zkrátka a dobře tahle panenská smrt ve mě zůstane hodně dlouho uložená. (28.10.2007)

70%. Coppola sa hrá na umenie, ale nie každý jej to "zožerie". Nechápem daný prívlastok "mysteriózny" či niektorých snahu pochopiť tzv. náznaky, udalosti, myšlienky, príčiny či otázky a odpovede - ba pripadá mi to až smiešne, ako podaktorí dychčia po transcendentne, ktoré má Coppola sprostredkovať a snažia sa pochopiť niečo, čo ani neexistuje. Až na jednu scénu, a to "mŕtvolku odpočívajúcu na strome", sa žiadny zázrak predsa nekoná. Išla by som s hodnotením vyššie, keby si Coppola nepripisovala schopnosť vytvoriť akúsi sugestívnu atmosféru, takto strhávam hviezdy za umenie, ktoré jej ponímaním za umenie nepovažujem............ Inak ako dráma zo školského a rodinného prostredia obkoleseného trávnikmi, domčekmi, rodičmi konzervatívcami a dcérkami, ktoré sa z takého puritánskeho zaobchádzania scvoknú, je to super (vždy som milovala tento cukrový americký život) a Kirsten s Joshom s ich pubertálno-sexuálnym aspektom ma prinútili nehodiť to až k odpadu. :-) (28.10.2010)

Sofia Coppola mě naprosto odrovnala Marií Antoinettou, audiovizuálně geniálním filmem s okouzlující Kirsten v hlavní roli a originálním vyobrazením života slavné vladařky. Antoinettě předcházelo mírné nadšení ze Ztraceno v překladu, kde mě zase okouzlovala Scarlett Johannson a výtečná atmosféra. Ale uplně na začátku bylo lehké zklamání z tolik obdivovaného debutu Smrt panen. Ono se to dá těžko popsat, film skvěle vypadá, je výtečně obsazen, i ta atmosféra je jedinečná a námět je vskutku nápaditý, jen jsem se u toho všeho tak nějak trošku nudil. Za to zívání strhávám hvězdičku a Coppola má štěstí, že jsem zívnul jen jednou, jinak by pro mne byla odepsaná! (01.03.2006)

Dívčí příběh pohledem mužů. Velmi vyzrálý celovečerní debut, který porušuje vícero norem klasického hollywoodského vyprávění. Film de facto nemá protagonistu, který by musel řešit konflikty a překonávat překážky pro dosažení cíle. Vypravěč je stejně jako v knize neurčitý reprezentant mužského pokolení. Na množství otázek dostaneme jen minimum uspokojivých odpovědí, řada mezer zůstává až do konce nevyplněných. V jednu chvíli si Coppolová dokonce dovolí použít nepravdivý flashforward (útěk autem).___ Přes šíři interpretačního pole nejde o neurčitý new age blábol, v němž by dojmy vítězily nad logikou. Film je precizní ve zprostředkovávání a paralelním shazování chlapeckého/mužského hlediska, čímž se do středu naší pozornosti namísto samotných dívek, jež nemáme možnost poznat, dostává právě akt dívání se a konstruování idealizovaných obrazů. Snaha pochopit sestry (a jejich svět, symbolizovaný domem Lisbonových, domečkem pro panenky, v němž jsou zavřeny a který nakonec „umírá“ společně s nimi), jež pro partu kluků začaly existovat až „díky“ sebevraždě jedné z nich, je omezena osvojenými mentálními schématy a stereotypními škatulkami. Jde o silně zobecňující vnímání, založené na předpokladu unikavé ženské iracionality, které nezohledňuje svébytnou povahu každé z dívek, z nichž určitou svébytnou v očích chlapců skrze svou sexualitu získává pouze Lux. Od zjednodušujícího chápání komplexních lidských bytostí se Coppolová distancuje ironickým použitím výrazových klišé z hloupějších „holčicích filmů“ (hudba, banální „ilustrace“ při čtení Ceciliina deníku, obsahující záběry s trháním kytiček, prosluněnou krajinou a jednorožce). ___ Mytologickým závojem zastřený příběh (neurčité časové zasazení, výrazná symbolika, nadčasové téma připomínají Piknik na Hanging Rock) o tom, jak ženská nevinnost (resp. její představa) muže připravuje o duševní vyrovnanost, schopnost empatie a lásky tak zároveň slouží jako útok na „přisvojovací“ mužský pohled a patriarchální zobrazovací schémata. Kdekoli jí to předloha umožnila, projevila Coppolová vůči dívkám dost empatie na to, aby plnily výhradně funkci tajuplných a krásných objektů. Podnětně mnohovrstevnatá Smrt panen je díky tomu v neposlední řadě generační výpovědí o neochotě připustit, že „this tree is dead“ (ať už si za strom dosadíme Cecilii, dětství nebo něco jiného) a marném vzdoru pomocí hudby, sexu, sebevraždy… 80% Zajímavé komentáře: Faidra, Oskar, kiddo, Sindymindy (01.04.2018)