Fallout

Mise úspěšná. Fallout se na poli seriálu neztratí a zejména si ponechal svou herní DNA. Wasteland plná magorů, mutantů, zmutovaných magorů. Je tady Vault, který samozřejmě skrývá nějaké to tajemství, jak tomu ve Falloutu zvykem. Neskutečně se mi zamlouvala vizuální estetika. Hudbu tvoří herní soundtrack. Mnoho dílčích věcí funguje. Zejména hlavní linka dokáže vygradovat do silných momentů. Je tu však i dost negativ. Polovina epizod jsou side questy, které vážně nejsou potřeba a jen zabírají zbytečně čas pro hlavní chod. Dost postav je otravných. Nesmíte se nimrat v detailech jako kde si obstarají vodu a jídlo, proč se sebou nevezmou, co největší arsenal, jak dokáže sakra projít takovou vzdálenost a přejít atd. Okamžiky s do očí bíjícími plot armory naštvou. Jako celek to ale naštěstí funguje a na případnou druhou řadu se rád podívám. Příjemných 70% (13.04.2024)

Nářky nad tím, jak Bethesda zhnojila Fallout, jsem četl už před patnácti lety. Pokud někomu pořád nedochází, že Bethesda vlastní Fallout, a tudíž kreativní rozhodnutí nějaký TV show budou odpovídat kánonu od Bethesdy, ať hraje dál Fallout 1 a 2. Taky bych byl radši, aby humor odpovídal tomu v prvních dvou dílech, aby vizuál odpovídal spíš New Vegas než Falloutu 4, ale nejsem zas tak hloupej, abych nerozuměl, proč tomu tak není. __________ Televizní Fallout není žádný mega terno, má svoje slabiny v charakterizaci a výstavbě tří linek příběhu, Jonathan Nolan vždycky trpí na tempo expozičních epizod. Ale jako adaptace je televizní Fallout dobrej počin. Za mě osobně nejlepší videoherní adaptace, možná i proto, že vypráví původní příběh. Jasně, ten příběh je koncentrát trojky a čtyřky, ale má hezkej přesah a dovoluje si zasahovat do lore, což z ní může a bude dělat kánon pro potenciální West Coast Fallouty. Včetně těch televizních. Protože herní Fallout v Kalifornii nebo na západě obecně asi už nikdy nedostaneme. (12.04.2024)

Divný, zlý a ozářený, aka čím víc Ghoula, tím víc legrace. Směšný Westworld jsem pokládal za kolektivní kognitivní disonanci a od Falloutu jsem si tudíž nic nesliboval a hele. Ono to nejen nebolí, ono to příjemně ozařuje. Funny směsice creepy westernu, futuretro grotesky a výpravný sci-fi má šťastně trefený tón, opírá se o hlavní estetické pilíře her a vytváří vlastní origin story. Jo, první polovina je výrazně lepší a poslední tři díly, které najednou začnou klenout epické oblouky, se nám trochu nalokaly klišé. Ale nic fatálního. Ghoul a Norm jsou skvělé postavy, Lucy má potenciál a Maximus Titus Čurus nestihne člověka otrávit. Já jsem velice spokojený a těším se na další putování Pustinou. (18.04.2024)

// Jakožto předlohou nepolíbený fanoušek Jonathana Nolana, Lisy Joy a především Westworldu můžu říct, že tohle bylo skvostný navázání na jejich předchozí práci. World-building na jedničku, postavy krásně komplexní, Walton Goggins si smlsnul na každé scéně, strašně mě bavila celá jeho flashbacková linka, černý a často i dost absurdní humor tomu seděl jako hrnec na prdel, a nebýt faktu, že mě maličko zklamalo vyústění (aneb čekal jsem to trochu přísnější), byl by to vlastně i horký adept na seriál roku. Takhle zůstal Fallout (8,5/10) nejen za The Last of Us (9,5/10) jako nejlepší videoherní adaptací, ale i letošním Shogunem (9/10), který přece jen jel příběhově trochu větší bomby. (14.04.2024)

Ježto patřím mezi jedince, kteří si ještě jako malí fakani na základce za účelem důchodového zabezpečení pečlivě střádali víčka od limonády a při jakýchkoliv zdravotních potížích se bodali vývrtkou, ovšem v současnosti jsem se již stihl dožít zdravé skepse velící mi pokud možno nikdy se na nic netěšit předem, neb obvykle pak následuje bolestivé zklamání (viz např. první díl filmového zprasení nejoblíbenější knihy pisatele tohoto pamfletu, které spáchalo Vilné F, kvůlivá čemuž stále váhám, zda se vůbec pokoušet mučit dvojkou), jsem směrem k tomuto seriálu opravdu urputně potlačoval veškeré neblahé doufání a raději se snažil zůstati tím septikem. Naštěstí mohu nyní prohlásit, že zcela zbytečně, neb vizualizace nejenže úplně přesně vystihla atmosféru původních herních klasik překrásným výtvarnem počínaje a stylovým hudebním doprovodem konče, ale i obsazení hlavních xichtů bylo velmi prdelohrncové (zejména „small frame“ bráchu hlavní protagonistky, který jako by Lannisterům z Tyriona vypadl, jsem si velmi oblíbil), ba dokonce nebylo opomenuto důkladné prošpikování děje odkazy na nejlepší film evr via hodný, zlý a ošklivý Gogginsův ghůl, vulgo mazlík numero uno (při přechodu pouště za Tuca, na návštěvě u farmáře za Sentenzu, jinak, ač vlasů nemaje, víceméně Blonďákovatý a sumasumárně skvěle vystižen tímto songem), v míře obdobně hojné, jako jimi byl k mé někdejší radosti nacpán nejoblíbenější (a imo nejlepší) druhý díl hry.  Vykreslení postapo světa shledávám rovněž předloze věrným (= doma rádobyidylická utopie, z níž by se ovšem Orwellovi děsem stáhla prdel, nahoře fašouni nalevo, sekty napravo, pošahanci a kanibalové všude), kvituji plnokrevné zpracování a co se týče děje, tak byť jsem byl první cca dva tři díly mírně znepokojen občas možná zbytečným oslím mostěním, které po zhlédnutí hodnotím spíše jako vynucené pouze osmidílnou stopáží, a některými obecnými seriálovými nešvary, kvalita příběhu i jeho odvyprávění měla naštěstí vzestupnou tendenci, stejně jako úroveň mile morbidního a absurdního černého humoru, který nezůstal naštěstí jen v rovině narážek pro falloutí nerdy (rozbitý vodní čip), ale naopak se na dnešní dobu velmi odvážně dopouštěl tak břitkých alegorií na současné Spojené státy, až jsem občas jen nevěřícně kroutil hlavou, že to dav všelikých neziskových cenzorů ze socek vůbec pustil (asi těm blbům nesepnulo, o čem vlastně to rozličné počínání stádeček ovcí ve vaultech vlastně bylo) a u řady momentů zejména v předposledním díle regulérně hýkal smíchy. Pokud bych chtěl být subjektivně co nejobjektivnější, dával bych asi za čtyři, avšak patře k fanouškovské základně, uděluji jednu navíc za Dogmeata se Šmikšmikem. A samozřejmě chci dalších aspoň pět řad v minimálně stejné kvalitě a to ideálně nejpozději ihned. (15.04.2024)