Fallout

Televizní adaptace kultovní videoherní série Fallout nemohla vzhledem k prezentovanému námětu přijít v lepší čas. Žijeme v době, kdy ze stále více stran zaznívají obavy z návratu Studené války (tzv. Cold War 2: Thermonuclear Boogaloo) a řeší se znepokojující implikace nenápadného počátku třetí světové války. Žijeme v době, kdy mocí, bohatstvím a zašlou slávou posedlí, vyšinutí diktátoři a jejich přisluhovači haraší každý druhý týden jadernými zbraněmi a zcela otevřeně v televizních pořadech a na sociálních sítích sní o nukleárním holocaustu. Žijeme též v době, kdy můžeme na vlastní oči sledovat nejen zlovůli mnoha zcela jasných psychopatů, ale v rámci stupňujícího napětí a počtu krizí obecnou demagogii a faleš, ekonomickou a sociální nejistotu a s tím vším související rozklad občanské společnosti. Není divu, že v takové situaci se začíná hovořit o tom, že je náš svět momentálně možná nejblíže apokalypse ve své historii (ještě blíže než během "první" studené války) a znovu začínají vznikat zcela vážné, děsivě realistické předpovědi a varování. Naposledy např. v podobě knihy finalistky Pulitzerovy ceny Annie Jacobsen "Nuclear War: A Scenario" (kterou mimochodem v nejbližších letech možná bude do celovečerního filmu adaptovat Denis Villeneuve v rámci navázání na varovné filmové projekty jako byl kdysi v 80. letech děsivý film Vlákna), kde autorka předkládá na základě vlastní extenzivní rešerše a rozhovorů s mnoha současnými i bývalými odborníky a vojenskými experty scénář toho, jak by mohla začít a jak rychle by skončila globální jaderná výměna, která by znamenala konec lidské civilizace. Přes všechny tyto nepříjemně depresivní náznaky potenciálního skutečného konce všeho (a to nezmiňuji ani tu paralelní, druhou možná ještě pravděpodobnější linii vývoje událostí - všeobecnou exterminaci lidstva kvůli klimatickým změnám, způsobených chamtivostí megakorporací a nadvládních společností) nebo právě kvůli nim je ale zároveň nejlepší čas na pořádnou satiru věčných a neměnných nešvarů lidské přirozenosti. Ano, ideální by bylo, abychom se všichni konečně poučili, chytli se za ruce a šli vstříc lepším zítřkům, ale když se to nějak stále ne a ne podařit, aspoň si z toho můžeme společně všichni pořádně vystřelit a se slzami v očích se bavit, zatímco se zdi Římu rozpadají a přes díry se dovnitř pomalu začínají vkrádat barbaři. Ačkoliv se přiznám, když i to nejabsurdnější zveličení začíná být realitě blízko až příliš (a že se to děje stále častěji), člověku úplně do smíchu není. Ale abych se konečně konkrétně dostal k jádru komentáře, Falloutu od Amazonu a Jonathana Nolana/Lisy Joy. Hned zkraje se nejprve musím přiznat - dodnes jsem nehrál ani jednu Fallout hru, takže jsem do série šel s úplně čistým štítem a otevřenou myslí. Vzhledem k tomu, že se pohybuji v herním světě už nějaký ten pátek, jsem samozřejmě věděl nějaké základy - do jakého žánru série patří, o čem tak obecně tyto hry jsou, jakou atmosféru mají (mít), že se neberou úplně vážně, že tam jsou určité frakce a monstra... Ale nevěděl jsem vůbec nic konkrétního. A jak asi lze vidět na první pohled díky mému hodnocení, můj konečný zážitek z mé první návštěvy tohoto postapokalyptického světa by se dal shrnout jako rozhodně nadprůměrný. Moje očekávání byla z velké míry naplněna a můj první, zprostředkovaný průzkum univerza Falloutu mě bavil od začátku až do konce. Tvůrčí a manželské duo Nolan/Joy totiž po Westworld (nebo alespoň první a druhé sérii... ano, jsem asi jeden z mála, který si až na pár chvil opravdu užil i druhou sérii) znovu potvrdilo svoji schopnost budovat rozmanité, relativně rozmáchlé a tajemné příběhy a světy, i když v tomto případě samozřejmě měli práci ulehčenou díky existenci velkého množství referenčního materiálu (na druhou stranu, ten je taky omezoval a museli si bezpochyby dávat pozor, aby nějak výrazně a nelogicky nenarušili návaznost a celkový kánon. Což se jim podle všeho podařilo, aspoň co mohu usuzovat z většiny reakcí na hlavním hubu Fallout fanoušků subredditu r/Fallout). Na rozdíl od předchozích pozdějších řad Westworldu se jim tentokrát naštěstí znovu podařilo taky napsat příběh, který měl veškeré dějové linky ukončeny velmi uspokojivě, kdy do sebe v poslední epizodě krásně zapadly všechny postupně odhalované střípky informací ohledně ústředního mystéria, jakožto i prezentované motivy. Jediný problém, který jsem se závěrem měl, vycházel z pocitu, že jsem se zrovna dozvěděl opravdu zásadní základy lore a příběhu celé série, které bych se raději dozvěděl až poté, co jsem hrál všechny hry (které se chronologicky odehrávají před událostmi seriálu, jmenovitě zatím poslední videohra v sérii Fallout 4 se odehrává 9 let před seriálem). Nu, ale na zahrání takto kultovní série jsem měl během všech těch let času asi dost, jen kdybych neměl tak velký problém začít hrát jakoukoliv hru v RPG žánru, protože vím, že u ní budu muset strávit desítky hodin. Je to jakýsi těžko překonatelný psychický blok, nicméně tahle adaptace mě bavila natolik, že se popravdě konečně k sérii hodlám dotlačit, takže děkuji (a zároveň neděkuji :) tvůrcům i za tohle. Kromě příjemného příběhu, ukončeného opravdu parádní katarzí mě na seriálu velmi potěšil důraz, kladený na zpracování celého světa a jeho jednotlivých podivínských, absurdních až psychotických postav, které tvořily výbornou personifikaci různorodého šílenství, způsobeného zánikem civilizace. Na těchto náhodných i méně náhodných setkáních stála hlavní část satirického vyznění celého příběhu. Pravda, občas ten kontrast mezi brutalitou a vážností situace a až parodickými dialogy možná působil trochu víc násilně a uměle než bych si přál, ale při jiných příležitostech se podařilo zamýšlené myšlenky v rámci různých odstínů černého humoru prodat zase naprosto báječně. Co se týče samotného vzhledu a estetiky světa, vidět jak život ve Vaultech, tak v mnoha zdevastovaných zříceninách staré civilizace, v usedlostech v pustině a divočině, kterými procházely hlavní postavy, byl prožitek sám o sobě a myslím, že se tady podařilo velmi slušně navodit ten pocit z průzkumu oblastí ve hrách. Jediné, co občas trochu tento zážitek kazilo, bylo zbytečně výrazné nasvícení některých scén a přehnané používání lens flare (protože přehnaná světlost scén způsobovala jak větší pocit umělosti některých kulis, tak celkově narušovala atmosféru špinavosti, kterou bych kvitoval vzhledem k tomu, jak někdy možná až přehnaně nechutný a násilný seriál byl). Ale jinak vizuální triky, stylizace, kulisy a dokonce i použití praktických triků tam, kde se to dalo, bylo něco, co bych v takové míře stále čekal od seriálu jen málokdy, a za to všechna čest tvůrcům. Asi do toho musel Amazon vlít hodně pěkné peníze (a tentokrát to ve spolupráci s talentovanějšími tvůrci naštěstí dopadlo mnohem líp než při Rings of Power). Hudba byla okey, dokey, jak by prohlásila hlavní protagonistka, i když kromě výrazného, příjemně velkolepě ponurého motivu pro Bratrstvo oceli nepříliš zapamatovatelná. Tedy alespoň ta instrumentální. Atompunk, retrofuturistismus a prostě celkové estetika budoucnosti, jak by vypadala z pohledu 50. let 20. století, nemohl zůstat bez obdobně dobového ohudebnění a s tím si tvůrci v návaznosti na videoherní předlohu taktéž pohráli opravdu výrazně. Snad v každé epizodě šlo při určitých scénách slyšet různé dobové nebo pseudo dobové hitovky z 50. let, které výborně dotvářely jednou absurditu scén, podruhé zase drama či emoce, vyplývající většinou ze střetů mezi lišícími se náhledy postav na záchranu světa. Všechny hlavní postavy měly dobře napsané motivace, charakterové rysy i vývoj, udělaný tak, aby docházelo k výměně i střetu názorů (tady občas mírně skřípala uvěřitelnost v způsobu, jakým se postavy setkávaly, místy byla až moc cítit papírovost scénáře, postavy se také občas, aby se děj mohl hnout kupředu, nechovaly úplně logicky; na druhou stranu, většinou to šlo relativně lehce přehlédnout). Nejvíce z hlavní trojice mě i vzhledem k vývoji a hlavní ose dění bavila asi naivní, přehnaně dobromyslná, no zároveň zábavně volnomyšlenkářská Lucy, nejvíce charismatický byl samozřejmě Ghoul (Goggins zklame málokdy). Na dětinského a fanatického Maxima se dívalo nejméně příjemně a v první části příběhu byl docela nesympatický, ale rozhodně nelze říct, že by nebyla jeho role v příběhu o to zajímavější, stejně jako jeho postupný vývoj (když začal zjišťovat, že není vše tak černobílé, jak ho od dětství učili). Akce nebylo tolik, když přišla, byla vždy hodně masitá a krvavá, jen asi mohla být méně často zpomalená (ve slow-motionu). Chápu, že to zřejmě mělo někdy evokovat tu satirickou, ironickou krásu v ošklivosti (brutální vybíjená ve spojení s pomalou, pohodovou písničkou atd.) a jindy to napodobovalo videoherní akci z Fallout 3/New Vegas, kde také bývají zpomalené detaily na zásahy a průstřely, ovšem když takovým způsobem probíhala drtivá většina akčních sekvencí, spíše než cokoliv jiného, to člověka rychle začalo otravovat. A působilo to zbytečně uměle a samoúčelně. Na druhou stranu, akce tady nehrála až takový prim a o to víc sympatické a zábavně nekompromisní byly okamžiky, kdy došlo k rychlým a nečekaným výbuchům násilí. Navíc kolikrát přesně vystihujícím videohru zase jiným způsobem (rytíř vs "medvěd":). Samozřejmě, všechno pomrkávání na videoherní mechaniky, oblasti, monstra, různé postavy, detaily atd. jsem logicky zaregistrovat nemohl, nicméně ten RPG feel a nadšení z explorace, což je podle mě to nejdůležitější, jsem definitivně cítil prakticky po celou dobu sledování. Takže teď už zbývá jen jediné, jít navštívit tento svět postapokalyptického, radioaktivního, přepáleného, ale taktéž mnohdy depresivního a tragického šílenství osobně. A doufat, že takové světy přece jen zůstanou pouze doménou více či méně zábavných fikcí s více či méně vztyčeným varovným prstem a nikdy se nepřeklopí do reality. The wasteland has its own golden rule. Thou shalt get sidetracked by bullshit every god damn time. 8/10 (16.04.2024) (méně) (více)